Logan alias Wolverine havaruje se svým vrtulovým letadlem kdesi v pustých horách. Nejdříve si myslí, že ještě blouzní, brzy se však ukáže, že malá holčička jménem Po není žádnou halucinací. Zřejmě ale ani úplnou realitou, neboť její schopnosti jsou přinejmenším zarážející: ztrácí se a najednou zase objevuje, stává se součástí Loganova nitra, nepotřebuje potravu… Tvrdošíjně však trvá na tom, aby zachránil jejího tátu, který pod hladinou jezera zadržuje dech. No prosím, náš berserk se zase dostal do pěkné kaše – a to opravdu nejhorší má teprve přijít. Roztomilý strýček, o němž Po také neustále žvatlá, totiž není nikdo menší než… HULK! A Hulk se zlobí. A když se Hulk zlobí, tak mlátí!

 

 

Údery jeho zelených tlap neničí bohužel jen Wolverina, ale také čtenáře. Vzájemný, nepříliš nápaditý a nic neřešící souboj obou hrombidel unavuje a zbytečně zabírá valnou část příběhu. Zásluhou implantovaného Hulka tu sice máme dva hrdiny místo jednoho (a tudíž automatickou záminku k akci), jenže se spíše vkrádá neodbytný pocit, že přitroublý zelenáč slouží jako pouhopouhá vycpávka děje. Nebo – a to je také špatně – jako důvod k vydání knihy. Bez něj by totiž byla nejen rozsahově poloviční, ale i obsahově chudá a celkem fádní. Skutečnou identitu děvčátka není příliš složité odhalit (a ani to není odhalení nijak překvapivé, čpící navíc vtíravým déja vu), chybí jakékoliv napětí a za jedinou zápletku se dá označit hádanka, jakým způsobem budou Po s otcem vysvobozeni. Až by se zjednodušeně dalo ptát: nebylo požadavkem amerického nakladatele na Sama Kietha, že pokud se chce dočkat vydání, je třeba původní bitku dvou superhrdinů okořenit nějakým dějem? Či naopak, že nezajímavou a krátkou historku o Wolviem a Po musí obohatit o Hulka?

 

 

Navzdory nepovedenému, skřípajícímu, slepovanému a neoriginálnímu scénáři stojí titul Wolverine Hulk za pozornost. Zásluhu na tom má druhá zásadní ingredience komiksové magie, tedy kresba. Její úžasnost spočívá v různorodosti – klidně by se dalo věřit, že se na ní podílela celá řada autorů. Pasáže, v nichž Po vzpomíná na svou minulost, jsou vyvedeny roztomile jednoduchým, levorukým dětským stylem, doplněným spoustou vysvětlivek, hříček a odkazů. Bojové scény jako by si vzal na starosti učenlivý Bisleyho žák, v detailech obličejů často prosvítá Dave McKean a scény postavené na dialozích zase dýchají karikaturou a la Mordillo. Pořád je to však jeden a tentýž obdivuhodný Kieth, nerozpakující se používat pestrou paletu kreslících potřeb a experimentovat s podobou jednotlivých políček i jejich stránkové kompozice.

 

 

České vydání se narodilo společnou prací Netopejra a Crwe. Ti tentokráte neponechali nic náhodě a výsledkem je skvostně vypravená kniha s brilantním tiskem na luxusním křídovém papíře – až se nechce věřit, že to všechno zvládli za cenu srovnatelnou třeba s ušmudlanými Comicsovými legendami. Když k tomu přidáme tradičně solidní překlad Viktora Janiše a Kiethův miniprofil z pera Davida Zachovala, není po produkční stránce knize vůbec co vytknout.

 

 

Wolverine/Hulk lze doporučit především všem mladým tvůrcům jako vzorový příklad toho, že hranice v kresbě prostě neexistují a záleží pouze na autorské invenci a schopnosti nápady realizovat. Těm ostatním pak zbývá na pohled obdivuhodné, na čtení poněkud těžkopádné dílko, které jakoby nenaplňovalo vlastní vytyčené ambice. Zůstává otázkou, zda-li taková nevyváženost dokáže zmlsaného českého čtenáře plně uspokojit.