Scénáristicky se liší v zásadě pouze v detailech (např. Mystique do Cerebra nenalije jed, jen ho mechanicky poškodí, a proměna senátora Kellyho se neodehraje pod skalami, ale na lesní mýtině), ale to, co při troše důslednosti snese filmová kamera – a to jak komplexnost zápletky a jejího pozadí, tak jemné a vtipné předivo drobných motivů –, to může při stejné troše kreslířské nedbalosti v rychlém sledu políček zaniknout. A to nenapraví ani snaha si tu a tam vypomáhat trapnými vysvětlujícími proklamacemi. Hlavně filmově poměrně vydařená akční scéna v hlavě Sochy svobody nebo drama před nádražní halou tak v comicsovém zpracování ztrácejí hodně ze svého až šachistického napětí. Vizuální stránka – kostýmky, vizáž, mimické detaily – zákonitě odpovídá té filmové, nijak originální. Kresba Anthonyho Williamse a Andyho Lanninga, navíc místy poněkud pokulhávající, jí už ale nedokáže dát nic víc. Mezisoučet: nic navíc, o hodně méně.
Na kvalitě comicsu se ale podepsal i odchod páně Litošův, Kopřivův a Pavlovského z redakce CRWE. Místy skoro knižní překlad Leo Křížka, ač ani jeho jméno není v comicsových kruzích neznámé, se zdaleka nevyrovná ani údernosti hlášeček filmových, ani šťavnatosti těch kopřivných, pavlovských či litošních. „Rogue“ může při troše invence opravdu znamenat Darebačka, ale také Zlodějka – což je přesně její mutantská schopnost. Ale říkat Magnetovi „Indikátor“ jen kvůli puristické překladatelnosti, to už je krapet nad pováženou a poněkud to ponižuje jazykové schopnosti případného čtenáře. O řadě překlepů typu „zachititelný“ či „Díky ti, Scottíku, já osud mizím.“ ani nemluvě. A závěrečných devět stránek propagačních keců na čtenářské atraktivitě rozhodně taky nepřidá.
Scénář, kresba, překlad; krom neoslňujícího ani nehyzdícího letteringu vyčerpáno. Říci ale závěrem, že film je o sto procent lepší než comics, by bylo laciným novinářským klišé.
Dobrá.
O pětaosmdesát.
Na kvalitě comicsu se ale podepsal i odchod páně Litošův, Kopřivův a Pavlovského z redakce CRWE. Místy skoro knižní překlad Leo Křížka, ač ani jeho jméno není v comicsových kruzích neznámé, se zdaleka nevyrovná ani údernosti hlášeček filmových, ani šťavnatosti těch kopřivných, pavlovských či litošních. „Rogue“ může při troše invence opravdu znamenat Darebačka, ale také Zlodějka – což je přesně její mutantská schopnost. Ale říkat Magnetovi „Indikátor“ jen kvůli puristické překladatelnosti, to už je krapet nad pováženou a poněkud to ponižuje jazykové schopnosti případného čtenáře. O řadě překlepů typu „zachititelný“ či „Díky ti, Scottíku, já osud mizím.“ ani nemluvě. A závěrečných devět stránek propagačních keců na čtenářské atraktivitě rozhodně taky nepřidá.
Scénář, kresba, překlad; krom neoslňujícího ani nehyzdícího letteringu vyčerpáno. Říci ale závěrem, že film je o sto procent lepší než comics, by bylo laciným novinářským klišé.
Dobrá.
O pětaosmdesát.
