Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Sin City: Filmový komiks nebo komiksový film? (2)

27.09.2013, autor: HOST

Každý týden v pátek si počtěte neoformalistickou analýzu o hříšném městě Sin City, které si můžete vychutnat buď v komiksu nebo ve filmu.




Film a komiks

Ačkoliv by se toto spojení na první pohled mohlo zdát nesourodé, mnoho teoretiků naopak nachází společné znaky obou těchto mediálních forem. Budeme-li uvažovat teorie Scotta McClouda, Thierry Groensteena a nebo z teoretiků českých například Miroslava Štochla, vidíme, že autoři mluví o mnohých společných rysech.

Vezměme v úvahu jeden z pilířů podobnosti, který pro nás bude důležitý při vymezení mediálních platforem filmu a komiksu, a to juxtapozici po sobě následujících obrazů. V kinematografii teorie Sergeje Ejzenštejna o záběrové montáži poukazuje na to, že divák automaticky okamžitě ze dvou po sobě následujících záběrů dedukuje mezi nimi některý z konkrétně popsaných typů souvislostí. U média komiksu je juxtapozice obrazů, nazývaných viněty, využíváno jako žádaného účinku na čtenáře podle Scotta McClouda takto:

"Záměrné juxtaponované sekvence kreslených a jiných obrazů, jsou určené ke sdělování informací nebo vyvolání estetického prožitku."

Na této definici vidíme, že juxtapozice má u filmu i komiksu na recipienta podobné účinky.

Za zásadní rozdíl mezi médiem filmu a komiksu Scott McCloud v práci Jak rozumět komiksu (2008) považuje rozdíl ve formě projevu juxtapozice. Zatímco u kinematografie jako dynamického média jsou jednotlivé obrazy odděleny jeden od druhého dimenzí času, u statického komiksu jsou primárně děleny prostorově. Úvahu nad souvislostí prostorového oddělení, které čtenář ovšem při četbě proměňuje také na časové, zde však už nerozvádí. Otevírá však otázku mediální blízkosti komiksu a výtvarného umění a problematiku řazení grafických novel i časopisů mezi literární formy. Tato otázka je řešena komiksovými teoretiky často, například Miroslav Štochl ve svém článku "Film a komiks/Narativní blíženci" spojení komiksu spíše s literaturou odmítá a nachází větší blízkost právě s dynamickým médiem filmu:

"V řadě případů - a to je praxe běžná i v kinematografii - je vizuální složka dokonce primární a zcela soběstačná. Děj komiksu může tedy v některých případech tvořit jen obraz bez další podpory verbálního plánu [...] S přihlédnutím ke specifické verbálně-vizuální komplementaritě je třeba definovat jej spíše jako symbolicko-ikonický znakový systém, tedy jako syntetické umění literárně-výtvarné, s konkrétními vazbami na animovaný a hraný film, žurnalistiku, didaktiku, ale i konkrétní každodenní praxi."

Vidíme tedy, že spojení filmu není z hlediska ani komiksové ani kinematografické mediální teorie výlučné, ba naopak lze v těchto mediálních formách nalézt mnoho průvodních společných prvků. Transformace kinematografie a komiksu v grafickou novelu filmového plátna, jakou je Sin City, je však unikátní forma mísení a přetváření dvou mediálních forem.

Úvod k samotné analýze

Pro analýzu snímku Sin City použiji výše zmíněné teoretické podklady z prací Kristin Thompsonové a Davida Bordwella: Film Art: An Introduction a Narration in the Fiction Film i publikaci Ricka Altmana Film/Genre. Využiji i teorii čistě komiksovou, zejména tedy výše zmíněné práce Thierry Groensteena Stavba komiksu, Scotta McClouda Jak rozumět komiksu a stať Miroslava Štochla Film a komiks / Narativní blíženci. V těchto pracích můžeme najít zajímavý pohled na symbiózu komiksu s filmovým médiem i z opačné perspektivy, než jsme ze statí o filmové teorii zvyklí a zároveň se nám zde otevírá a objasňuje pole funkční terminologie z teorie i praxe komiksu, která bude pro následnou analýzu i další text práce nezbytná.

Snaha a vůbec možnost přetvořit komiksové médium v útvar filmového plátna je totiž zcela zásadním faktorem, prostupujícím celý fenomén Sin City, jak je již po zhlédnutí několika minut snímku naprosto zřejmé. Jádro důvodu proč je Sin City pro mediální teorie tak neobyčejné, tkví právě v onom specifickém tvůrčím pokusu o intermedialitu komiksového formátu a filmové platformy.

Intermedialita

V teorii problematiky sdružování a prolínání různých typů médií či multimédii pracuji zejména s odbornými statěmi Petra Szczepanika, Richarda Grusina a Davida Jay Boltera, Dicka Higginse16 i materiály přednášenými na Katedře filmových studií FF UK v Praze.

V souvislosti se Sin City a mou teorií o jeho dominantě vyvstává zejména otázka terminologie samotné intermediality. Petr Sczepanik ji charakterizuje takto:

"Intermedialita se liší od jiných typů vztahů mezi médii tím, že vytváří nedělitelné fúze - na rozdíl od síťové propojenosti (hypermédia), přenosů (transmedialita), juxtapozic (multimédia) či kombinací (mixed-media). Intermediální formy nejsou bezproblémovým součtem či sousedstvím cizorodých prvků, nýbrž výsledkem jejich hluboké transformace. V intermedialitě nejde o hranice mezi obrazy, ale o obrazy těchto hranic."

Již podle této definice je zcela zřejmé, že u intermediálního vztahu nedochází pouze k soužití, ale k naprosté transformaci, proměně dvou mediálních platforem. Jakým způsobem se tento efekt na konkrétních prvcích Sin City projevuje, se pokusím prokázat následně v samotné analýze.

Zároveň i v souvislosti s teorií intermediality pokládám za důležité již v úvodních kapitolách práce vymezit prvky, jež snímek spojují i oddělují od jiných vzniklých filmových adaptací komiksů. A to ať už se jedná o snímky alternativních nízkorozpočtových produkcí nebo klasické hollywoodské superhrdinské blockbustery.

V případě Sin City totiž nejde pouze o přídavek pohybu a zvuku do dvojdimenzionálního světa kreslených obrázků. Nejde ani o naprostou transformaci příběhu komiksového světa do hrané podoby reálně zobrazeného světa skutečného. Tento snímek je specifický právě paradoxní promísenou kombinací obojího, současným posilováním 1 oslabováním realismu filmového média. To má spolu s aplikací typicky komiksového schematismu za výsledek jisté zploštění obrazu i děje. Sin City u diváka při recepci potlačuje ostatní prvky kinematografické reprezentace na úkor transformovanému časově juxtaponovanému zdůraznění grafického vizuálu v záběru.

Tím je každé okénko snímku v podstatě kinematograficky rozrušeno. Není v pozici samostatného objektu, ale je narušeno i jeho přímé a čistě kauzální postavení subjednotky záběru. Jednotlivý obraz již není jako na původní platformě zcela unikátní, ale ani není zcela závislý na obrazové návaznosti, jako běžná subjednotka záběru. Získává zcela novou, díky vizuálnímu aspektu částečně autonomní pozici. Jeden obraz filmu Sin City může být informačně dostačující stejnou měrou, jako v původním komiksu. Přesto je pro zajištění jeho funkce nutné vložit ho do dalších obrazových i textuálně-narativních souvislostí.

Mnoho funkčních prvků a postupů si v případě Sin City kinematografie pro zdání snahy o co nejvěrnější restaurování zážitku ze čtení komiksu, od tohoto média vypůjčuje. To co se snad může zdát jako nedostatek - právě ona schematická plochost děje, odtažitost vyprávění, zřejmý důraz na vizuální stránku filmu na úkor zážitku ze všívání se do příběhu, se naopak stává předmětem mého zájmu. Jedná se o zcela jedinečně strukturovaný soubor zejména stylistických kinematografických i komiksových prvků, který se prolínají, kombinují a hlavně zcela přetváří svůj význam v procesu intermediace.

Za upozornění také stojí skutečnost, že právě tyto modifikované postupy a metody začaly být následně využívány i dalšími autory. Jedná se zřejmě o počátek prozatím nejužší intermediální spolupráce, jaké jsme mohli být jako konzumenti kinematografie a komiksu svědky.

Pojem suture v kontextu identifikace diváka s filmovými postavami během recepce filmového díla poprvé použit v jednom ze seminářů J. Lacana, následně se stal běžně užívaným i dalšími filmovými teoretiky.

Text pochází z bakalářské práce Sin City: Město hříchu, grafická novela filmového plátna autorky Terezy Bajerové, obhájené na Masarykově univerzitě, Filosofické fakultě, v Brně roku 2011, dostupné online. Kopírování a další šíření práce je povoleno pouze po souhlasu autorky. Redakčně upraveno.




Autor:


Autor článku: HOST

Související články:


Komiks na stříbrném plátně
10.10.2016 Scooby Doo: Bláznivý crossover televizního seriálu - 60 %
01.06.2016 Terminátor megarecenze (7): Vlčí vetřelec zkazil celý komiks - 0 % - Aktualizováno
02.11.2015 Terminátor megarecenze (6): Chci další sexbombu od Nigela Raynora!






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

Jaký je rozdíl mezi zákeřným sarkasmem a ironií?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!