Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

STRUČNÁ HISTORIE ITALSKÉHO KOMIKSU 1881-1990 (3)

13.12.2010, autor: Zarkoff

Čtyřicátá léta
Zmíněná restriktivní opatření Ministerstva lidové kultury (která nicméně vedla k podpoře národní produkce, jež byla stále početnější a konkurenceschopnější), spolu se vstupem Itálie do války, přinutila komiksová nakladatelství, aby se v následujících letech spoléhala pouze na práce italských autorů a aby přestala uveřejňovat zahraniční, zejména americké série.




 Reklama na komiks Pikové esoObálky prvních dvou čísel Pikového esaPo roce 1943 byly příděly papíru stále menší, takže řada titulů musela dočasně nebo i definitivně přestat vycházet. V poválečných letech se pak objevily jak nové časopisy (L’Avventura, Robinson, Asso di Picche (obr. vpravo), L’Italo-Americano), tak také dočasně pozastavené časopisy (Vittorioso, Topolino, Corriere dei Piccoli, Intrepido a další). Obálka fotorománu Grand Hotel Roku 1946 se objevuje komiks Grand Hotel (obr. vlevo), první reprezentant žánru „zamilovaných komiksů“; kreslené obrázky v něm brzy byly nahrazeny fotografiemi, čímž se zrodil široce oblíbený žánr tzv. „fotorománů“. Fotoromány brzy odčerpaly ve svůj prospěch mnoho komiksových čtenářů.

Il Signor Bonaventura z roku 1946S koncem války končí i podpora domácích autorů a zemi zaplavuje vlna amerických komiksů. Ty jsou jednak kvalitativně lepší než domácí série, jednak jsou v dané situaci (Američané osvobodili Itálii) kladně přijímány, jednak využívají obliby dobrodružných komiksů, jež byly řadu let předtím publikovány v Itálii. Zahraniční konkurenci odolávají jen ty nejlepší domácí série, např. Jacovittiho humoristické komiksy a westernová série Tex Willer (obr. vpravo).

S nástupem studené války koncem 40. let začíná do komiksů znovu pronikat ideologie. Jsou jí poznamenány produkty, které publikuje trojice nejvýznamnějších časopisů té doby: buržoazní „Corriere dei Piccoli“, katolický „Vittorioso“ a proletářský „Pioniere“.

Italská verze Kocoura Felixe dostala název mio Mao Ukázka tvorby Luciana Bottara pro Topolino „Corriere dei Piccoli“ obnovil svou činnost ihned po skončení války a pokračoval v tradiční prezentaci komiksů: obrázky s doprovodným textem pod obrázkem. Prvními příběhy vzdal hold partyzánskému hnutí, brzy však se v něm prosadila umírněná ideová linie. Roku 1946 změnil na několik týdnů svůj název na Giornale dei Piccoli. Kromě nových sérií uveřejňoval i příhody svých starých hrdinů (Bonaventura (obr. vlevo), Bibì e Bobò [=Katzenjammer Kids], Sor Pampurio, Mio Mao [=Kocour Felix; obr. vpravo]). Roku 1965 převzal vedení časopisu Carlo Triberti, který začal zavádět některé novinky: staří hrdinové byli postupně nahrazováni novými a v komiksech se konečně objevily bubliny.

Časopis „Il Vittorioso“ vydávala Italská katolická akce (Azione Cattolica Italiana); byl po technické i obsahové stránce velmi kvalitní. Po ideové stránce se zaměřil na katechetickou popularizaci katolické ideologie v širokých masách čtenářů. Optimální období pro tento časopis spadá do let 1950 až 1955, kdy dosahoval nákladu 300 000 výtisků týdně. Koncem padesátých let však kmenové kreslíře přetáhli jiní vydavatelé a zhoršilo se i typografické zpracování. Koncem roku 1966 byl titul i archiv časopisu prodán nakladatelství EDI.PER. Počátkem roku 1967 tento vydavatel vytvořil novou redakci a začal vydávat časopis v menším formátu pod názvem Vitt. Zde větší část obsahu zabraly články a fotografie ze sportu, denních aktualit, filmů apod. Komiksy se staly „chudým příbuzným“ a jejich kvalita nebyla nijak vynikající.

Týdeník „Pioniere“ vydávala Komunistická strana Itálie v letech 1950 až 1962. Vycházely v něm komiksy s náměty převzatými od klasických autorů devatenáctého století, některé s bublinami, některé s texty pod obrázky. Kromě toho zde byly povídky pro chlapce, aktuální zprávy apod. Pokud jde o obsah časopisu, střetávaly se v něm dvě tendence: jedna byla založena na vzdělávací funkci klasických knih devatenáctého století, druhá na využívání moderních sdělovacích prostředků a umělecké avantgardy. Výsledkem je kompromis: časopis se zaměřil na dobrodružné, ideově přijatelné příběhy, které propagovaly svobodu, sociální spravedlnost a demokracii. Časopis byl distribuován přednostně ve stranických buňkách a v Lidových Domech.

Ukázka tvorby Luciana Bottara pro Topolino Ukázka z komiksu Topolino a le Dolcezze di Natale_ autorObálka 9. čísla časopisu Il Piccolo SceriffoNakladatelství Mondadori začalo dne 15. prosince 1945 znovu vydávat časopis Topolino se stejnými příběhy, které byly dány k ledu roku 1943, kdy musel přestat vycházet. Čtenářská obliba hlavního hrdiny nicméně znatelně poklesla. Sympatie si naopak získal Kačer Donald, k němuž se brzy připojili další postavičky (synovci, Strýček Skrblík a další). Roku 1949 přestal časopis Topolino uveřejňovat nedisneyovské komiksy a přešel na tzv. „kapesní“ formát (obr. vlevo). Brzy si získal u italských čtenářů nesmírnou oblibu, která ostatně trvá dodnes. Itálie se postupně stala hlavním evropským producentem „Disneyho“ komiksů; kreslili je vynikající umělci, jako např. Bottaro (obr. vpravo), Carpi, Cavazzano, Chendi, De Vita a Scarpa.

Obálky dvou sešitů série Il Grande BlekObálka časopisu Tiramolla Úspěch Topolina měl za následek, že i ostatní nakladatelé přešli na stejný formát, který se tak stal charakteristickým formátem italských komiksů pro mládež. Rodily se další časopisy: Cucciolo, Tiramolla (obr. vlevo), Pepito (obr. vpravo) a Trottolino. Jejich komiksové příběhy si brzy získaly popularitu i v řadě dalších evropských zemí.

Obálka časopisu Pepito Obálka komiksu Capitan Miki V poválečných letech trval nějakou dobu nedostatek papíru. Menší nakladatelství proto byla nucena vydávat komiksy v takzvaném „stripovém“ formátu. K nejznámějším „stripovým“ komiksům patřily v té době westerny: Tex (1948) Bonelliho a Galleppiniho, Il Piccolo Sceriffo (1948; obr. vpravo) Torelliho a Zuffiho, Capitan Miki (1951; obr. vlevo) a Il Grande Blek (1954; obr. vpravo), které kreslili Esse G. Esse (neboli trojice autorů Giovanni Sinchetto, Dario Guzzon a Pietro Sartoris).Tex Willer Aurelia Gallepiniho Když pominul nedostatek papíru, začal Bonelli vydávat Texe každý měsíc v novém formátu, jemuž se začalo říkat „formát Bonelli“: každý sešit měl 96 černobílých stran o velikosti 16 x 21 cm. Vznikl tak standard, jemuž se přizpůsobila řada dalších publikací.




Autor:


Autor článku: Zarkoff

Související články:


Italský komiks
02.01.2017 Mandrake the Magician: Nejslavnější kouzelník
07.11.2016 Italský katolický komiksový časopis Vítězství
20.01.2014 Italský komiks (7): Další významné tituly






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.

Nakladatelství BBart si upšouklo. Znělo to asi takhle: BBrrrrrrrrt.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!