Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

STRUČNÁ HISTORIE ITALSKÉHO KOMIKSU 1881-1990 (5)

03.01.2011, autor: Zarkoff

Šedesátá léta poznamenala komiksy dvěma významnými jevy: objevily se takzvané „černé“ komiksy a o komiksy se začala zajímat inteligence.




Určitým předělem v chápání komiksů se stal rok 1961, kdy nakladatel Mondadori vydal populární encyklopedii Carlo della Corteho (obr. vlevo) „I Fumetti“ (obr. vlevo). V ní se o tomto žánru poprvé v Itálii mluví bez předsudků jako o skutečném masovém médiu. Po ní se na trhu objevují další texty, které komiksy začínají studovat se zájmem a bez nepřátelství.

V ovzduší, které kladlo zvýšený důraz na morálku a křesťanské hodnoty, se objevila roku 1962 série Diabolik (obr. vpravo) sester Angely a Luciany Giussaniových (obr. vpravo). Poprvé v Itálii došlo k tomu, že hlavním komiksovým hrdinou je hrdina záporný, zločinec; je nesmírně inteligentní a vynalézavý, má sympatické chování, je to individualista a opovrhuje morálkou a konvencemi; hlavní ideou komiksu je pak zápas tohoto hrdiny o osobní sebeuplatnění. Morálka komiksu Diabolik je postavená na hlavu: kladné postavy jsou hloupé nebo neschopné a vždy prohrávají; ale ani konkurenti našeho hrdiny, tudíž postavy neméně záporné než Diabolik, nemají lehký život. Úspěch série byl založen pravděpodobně na její zvrácené morálce a na tom, že nabízela vítanou alternativu vůči nesnesitelnému konformismu ostatních italských komiksů.

Diabolik měl brzy takovou hojnost konkurentů, že italská šedesátá léta můžeme považovat za éru italského „černého“ komiksu. Diabolik se stavěl do opozice k zavedené morálce tím, že ukazoval v příznivém světle kriminální delikty (přitom se zřejmě inspiroval Fantomasem a novinovými romány na pokračování), po stránce sexu však byl značně zdrženlivý. Jeho nejslavnější konkurenti, to jest série Kriminal (obr. vlevo) a Satanik, se již sexu nijak nevyhýbali a přilévali tak jen olej do ohně cenzuře, která by ráda omezila vliv těchto příběhů na dospívající mládež, z níž se rekrutovala většina čtenářů. V následujících letech se v „černých“ italských komiksech čím dále tím více prosazovala erotika a nakonec se z nich staly komiksy ryze pornografické.

Zmínili jsme se zde o komiksech Kriminal a Satanik (tyto série dnes již nevychází) nejenom proto, že patří k nejlepším sériím „černého“ žánru, ale také proto, že si v nich dobývali první ostruhy autoři, kteří – nejprve společně a pak každý zvlášť - do velké míry ovlivnili historii italského komiksu. Jsou to: scénárista Max Bunker (*1939; vlastním jménem Luciano Secchi; obr. vlevo), který je i dnes činný v oblasti komiksů jako autor a vydavatel, a kreslíř Magnus (neboli Roberto Raviola; 1939-1996; obr. vlevo). Magnus ve svých pracích osciloval mezi „populárními“ komiksy a intelektuálně zaměřenými sériemi a během let se stal mistrem, ke kterému vzhlížely a jímž se inspirovaly generace následovníků. K nejlepším sériím, které Magnus vytvořil, patří bezesporu Lo Sconosciuto (obr. vpravo) a La compagnia della forca (obr. vpravo).

Není náhodou, že komiks, který historicky uzavírá série „černého“ žánru, je parodický Alan Ford Magnuse a Bunkera (obr. vlevo). Zrodil se roku 1969 a živoří dodnes; Magnus jej však opustil po 75. epizodě. Alan Ford líčí příhody skupiny ubohých tajných agentů, kteří se snaží přežít ve světě, který je o mnoho drsnější, než se snaží být členové této skupiny. Některé slovní obraty a typické situace přešly z tohoto komiksu do obecného povědomí italských čtenářů.

Kreslíři italské sekce společnosti Walta Disneye jsou v této době natolik úspěšní a daří se jim produkovat natolik originální komiksy, že postupně dobývají evropský trh; své příběhy obohacují také o sociální tématiku, o ekologii, informatiku apod. Mezi nimi vyniká Giovan Battista Carpi (1927-1999) a scénárista Guido Martina (1906-1991).

Roku 1963 vyšla kniha Umberta Eca Apocalittici e integrati (obr. vlevo), která si jako první publikace v Itálii předsevzala studium a analýzu komiksů nejenom ze sociologického, ale také z estetického hlediska. Ze tří hlavních komiksových analýz, které tento soubor obsahuje, je Superman sice ještě analyzován jako sociální jev, avšak statě „Il mondo di Charlie Brown“ („Svět Charlieho Browna“) a především „Lettura di Steve Canyon“ („Jak číst Steve Canyona“) jsou strukturální analýzy, které nejsou o nic méně komplexní a důkladně pojaté než tradiční rozbory románových děl.

Roku 1965 se zrodil také první z později nesčetných fanzinů; jmenoval se Comics Club 104. Téhož roku byl v Bordigheře zorganizován první komiksový festival, nazvaný Salone Internazionale dei Comics; ten se pak od následujícího roku koná pravidelně v Lucce. A téhož roku se do třetice zrodil časopis Linus (obr. vlevo); byl to první italský časopis specializovaný na komiksovou problematiku. Cílem časopisu Linus bylo poučit italské, a to zejména dospělé a vzdělané čtenáře, že ve světě existuje a i v minulosti existovala vysoce kvalitní komiksová literatura. Jeho dlouholetým redaktorem byl Oreste del Buono (obr. vpravo). Časopis byl pojmenován podle jedné postavy z komiksu Peanuts Charlese M. Schulze a kromě série Peanuts obsahovala první čísla mimo jiné komiks Krazy Kat George Herrimana, Popeye Elzie Crislera Segara, Pogo Walta Kellyho a řadu zasvěcených a pečlivě zdokumentovaných článků o komiksech a o jejich historii. Díky Linusovi se přístup tisku vůči komiksům začal postupně měnit k lepšímu.

Časopis Linus měl významnou úlohu při formování komiksového povědomí u italských čtenářů. Od konce 60. let měl zcela otevřeně levicové zaměření, takže se z něj stal časopis kriticky a odbojně zaměřené mládeže; ve svém obsahu propojil komiksy se sociální kritikou a sociální vzpourou. Vychází dodnes.

Linus inspiroval vznik řady dalších podobných časopisů, které však nedávaly tak ostře najevo své politické zaměření. Za všechny bychom mohli jmenovat časopis Eureka (obr. vlevo), jehož obsah podstatnou měrou ovlivňoval Luciano Secchi (Max Bunker). K dalším patřily časopisy jako Sgt. Kirk, Comics, il Mago (obr. vpravo) a další. Tyto časopisy otiskovaly převážně práce amerických a francouzských komiksových klasiků, ale začali v nich v té době postupně publikovat i nejlepší italští autoři.




Autor:


Autor článku: Zarkoff

Související články:


Italský komiks
02.01.2017 Mandrake the Magician: Nejslavnější kouzelník
07.11.2016 Italský katolický komiksový časopis Vítězství
20.01.2014 Italský komiks (7): Další významné tituly






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.

Nakladatelství BBart si upšouklo. Znělo to asi takhle: BBrrrrrrrrt.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!