V sedmdesátých letech vstoupil do světa humoristických komiksů geniální Altan (vlastním jménem Francesco Tullio-Altan; *1942; obr. vlevo). Dnes je to pravděpodobně nejznámější italský satirický kreslíř, který se ve druhé polovině sedmdesátých let proslavil řadou delších příběhů (např. Sandokan, Macao, Franz, Colombo), ve kterých se jeho jízlivá povaha mohla vyřádit při parodování sentimentálních dramat a rádoby sociologicky zaměřených telenovel. Zhruba ve stejném období vytvořil pro nejmenší čtenáře postavičku Pimpy, jejíž jemný a žasnoucí ironický humor z ní činí jednu z nejlepších komiksových hrdinek pro děti. 
Komiksovou událostí tohoto desetiletí v oblasti humoru se však stala Bonviho (Franco Bonvicini; *1941) série Sturmtruppen (obr. vlevo), parodie vojenského života, jejímiž protagonisty jsou naducaní němečtí vojáčci, kteří válčí v jakési nekonečné světové válce. Méně známý je Bonviho komiks Nick Carter (obr. vlevo), drásavá karikatura stejnojmenného detektiva.
S přítelem Francescem Guccinim vytvořil Bonvi úděsnou sérii Cronache del dopobomba, nad jejímiž panely čtenáři občas stydne krev v žilách. Bonviho žák a spolupracovník Silver (Guido Silvestri; *1954) ve stejném období začal kreslit svou veleúspěšnou komiksovou postavu Lupo Alberto (Vlk Albert; obr. vpravo). Jiná komiksová postava Guida Silvestriho Cattivik (obr. vpravo) jejímž prostřednictvím autor parodoval hororové série, získala oblibu čtenářů teprve se značným zpožděním. Ve druhé polovině sedmdesátých let vynalezl Daniele Panebarco (*1946) meta-žánrový komiks, ve kterém literární a historické postavy prožívají tragikomické osudy inspirované zažitými stereotypy a v němž potkávají postavy z nejrůznějších prostředí. Například soukromý detektiv Big Sleeping pátrá na Leninův příkaz, kdo ukradl prvotní hřích, protože bez prvotního hříchu nemůže vzniknout náboženství a bez náboženství neexistuje „opium lidu“ a bez „opia lidu“ nemůže dojít k Revoluci...
Roku 1977 vychází také první číslo westernové série Ken Parker (obr. vlevo), která má tradiční vydavatelský formát, shodný se sérií Tex. Záměrem jejích autorů, to jest scénáristy Giancarla Berardiho (*1949) a kreslíře Ivo Milazza (*1947), bylo vytvořit ságu v duchu autorských filmových westernů, jakými byly v těch letech například Malý velký muž nebo Muž jménem kůň. V sérii Ken Parker se americký Západ stává metaforou životního osudu, do kterého se promítají netradiční témata; autoři usilovali jednak o lepší narativní realismus (přičemž rezignovali na ustálená témata i obvyklá místa děje), jednak o exkurze do jiných žánrových oblastí. Inspirovala je k tomu tvorba Hugo Pratta, kterou obohatili o intelektuální narativní postupy přesto, že série byla určena širokým vrstvám čtenářů. Formální stránku svého komiksu obohatili rovněž o kinematografické postupy.
V té době se také rozpadá tvůrčí dvojice Magnus-Bunker a Magnus se začíná (aniž by se přitom úplně zřekl tvorby populárních a přitom kvalitních komiksů) věnovat angažovanějším příběhům, jako je fantastická série I briganti (Lupiči) nebo špionážní komiks Lo Sconosciuto (Neznámý; obr. vlevo), které se vyznačují značně komplikovanou narativní strukturou, ve kterých vystupují složitě psychologicky pojaté postavy a které jsou obratně kresleny čistou linkou využívající kontrastů černé a bílé. Vrcholem Magnusovy kreslířské kariéry i význačným předělem italského komiksu se stala roku 1983 epizoda L’uomo che uccise Ernesto Che Guevara (Muž, který zabil Ernesta Che Guevaru) série Lo sconosciuto.
Roku 1975 začal časopis Alter Linus otiskovat komiks Alack Sinner (obr. vlevo) dvojice argentinských autorů José Muñose (*1942) a Carlose Sampaya (*1943), kteří nalezli exil v Itálii. Jednalo se o detektivní sérii inspirovanou po narativní stránce Chandlerovým Marlowem a jeho existenciální zahořklostí a falešným cynismem. Zařazení do detektivního žánru se však brzy ukázalo jako čistě iluzorní a z Alacka Sinnera se již po několika epizodách stal experimentální komiks, který se jednak vyznačoval Muñosovou obtížně čitelnou kresbou a prapodivnými Sampayovými zápletkami, plnými překvapujících zvratů, jež ukazovaly v novém světle i ty nejtradičnější situace.Rozmach komiksů ze šedesátých a z počátku sedmdesátých let byl náhle přerušen nástupem soukromých televizních stanic. Na základě mezery v zákoně, který zajišťoval státu monopol na rozhlasové a televizní vysílání, vznikly v letech 1976 až 1980 stovky soukromých televizních stanic. Komiksový trh tím byl zcela rozvrácen. Tyto televize nabízely zcela zdarma dvacet čtyři hodiny denně programy všeho druhu. Komiksy určené pro rychlé čtení zcela zmizely z trhu. Zůstaly jen publikace, které nabízely určitou alternativu k televizním programům, to jest publikace s kvalitními texty a kvalitními kresbami, které vyžadují delší a pozorné čtení.
