Konečně Paříž!
Roku 1949 se Goscinny seznámil s Josephem Gillainem (alias Jijém) a s Mauricem de Bévèrem (alias Morrisem), kteří se krátce předtím usadili ve Spojených státech. Ti mu jednoho krásného dne představili Georgese Troisfontainese, ředitele belgické agentury World Press Agency, který mu ze zdvořilosti navrhl, aby za ním někdy zajel do Bruselu a ukázal mu své práce. Goscinny jej vzal za slovo a tři týdny nato odjel do Belgie s kreslicí složkou, jež obsahovala devítistránkový komiks Dick Dicks (obr. vpravo),
který sám napsal a nakreslil; tento
komiks později vyšel v řadě belgických časopisů (la Wallonie, Jeannot a další). Jaké bylo
Troisfontainesovo překvapení, který mezitím na našeho mladíka úplně zapomněl! Když viděl,
jak je Goscinny zoufalý, rozhodl se, že ho zaměstná ve své agentuře a že jej bude pověřovat
různými pomocnými pracemi; jedna z nich pak rozhodla o budoucí Goscinnyho kariéře: měl
převzít v Paříži kresby od jistého Alberta Uderza v ulici de Montreuil !
Georges Troisfontaines nakonec Goscinnymu svěřil řízení své pařížské pobočky. Roku 1951 tedy mladý emigrant začal pracovat společně s Uderzem. Oba muži se spřátelili (viz obr. vpravo).
_a_Uderzo_(vlevo).jpg)
Goscinny nechal kreslení a od té doby – s výjimkou komiksu le Capitaine Bibobu
(obr.vlevo), 
který vycházel v letech 1955 až 1956 v časopisu Risque-Tout - se věnoval výlučně
scénářům. Ve spolupráci s budoucím kreslířem série Astérix vytvořil dobrodružnou sérii
Jehan Pistolet a ve čtvrteční příloze bruselského deníku la Libre Belgique pak oba
přátelé publikovali komiks Luc Junior. Současně dostali nápad na příběhy s malým
indiánem, kterého pojmenovali Oumpah-Pah (obr.vpravo). 
S ním ale zažili řadu zklamání a otiskli
jej v pozměněné verzi teprve roku 1958 v týdeníku Tintin.V té době se René Goscinny pustil plnou parou do psaní komiksových scénářů. Od roku 1952 podepsal v časopisu Spirou řadu Belles Histoires de l’Oncle Paul, které ilustrovali Eddy Paape a Pierre Dupuis, a od roku 1955 psal scénáře k sérii Lucky Luke, kterou několik let předtím vytvořil Morris (pro zajímavost poznamenáváme, že tuto sérii od roku 1968 otiskoval Pilote). Roku 1956 napsal pro Jijého epizodu l’Or du vieux Lender série Jerry Spring. Od roku 1953 do roku 1955 také spolupracoval s týdeníkem Moustique, který se specializoval na rozhlasové (a později na televizní) programy a který vydávalo nakladatelství Dupuis. Pro tento týdeník nakreslil několik kreseb a sepsal řadu detektivních povídek (pod nejrůznějšími pseudonymy; podepisoval se např. jako René Maldecq, René Macaire, Jacob apod.).
Roku 1955 se René Goscinny spojil s Albertem Uderzo, Jeanem Hébradem a s Jeanem-Michelem Charlierem a založili jakýsi „syndikát“, jehož cílem bylo uplatnit (oprávněné) platové požadavky. O tomto „komplotu“ se doslechlo nakladatelství Dupuis a také Troisfontaines. Ten „disidenty“ na hodinu propustil.
Édipresse / Édifrance
Zmíněná trojice, k níž se připojil Jean Hébrand, vedoucí reklamy ve World Press, pak vytvořila společnost Édipresse/Édifrance, která podnikala v oblasti tisku a komunikací. Zmíněná společnost mimo jiné založila (pro společnost Fabrique-Union) časopis Clairon a po něm (pro čokoládovny Pupier) časopis Pistolin (obr. vpravo).
Pro časopis Pistolin psal Goscinny
dobrodružství Pistolina, která ilustroval Hughes (alias Hubinon); s Uderzem pokračoval
v sérii Pistolet, jejíhož hlavního hrdinu přejmenoval na Jehan Soupolet. Oba přátelé vytvořili
pro časopis Jeannot komiks Bill Blanchart (je to jediná společná realisticky pojatá série) a
(pro týž časopis) převzali od Christiana Godarda sérii Benjamin et Benjamine.
Pod pseudonymem Agostini napsal náš plodný scénárista řadu příhod hrdiny, kterého
pojmenoval Petit Nicolas; postavičku vytvořil a graficky doprovázel Jean-Jacques Sempé
(obr. vlevo). 
Mikulášovy příhody vycházely od roku 1956 v časopisu Moustique (a později i
v časopisech Sud-Ouest, Pilote apod.). Téhož roku 1956 se René Goscinny připojil k časopisu
Tintin.Po několika samostatných příbězích (Mottie la marmotte (obr. vpravo),
který nakreslil J.
Angenot, Le professeur est distrait, který nakreslil Albert Weinberg, a další) se z jeho pera
zrodila série Signor Spaghetti, kterou ilustroval Dino Attanasio (obr. vpravo); 
psal rovněž
nejrůznější gagy pro Boba de Moora (Monsieur Tric), Maurice Maréchala (Prudence
Petitpas), Tibeta (Globul le Martien, Alphonse a jedna epizoda série Chic Bill), Uderza
(Poussin et Poussif), André Franquina (Modeste et Pompon), Raymonda Macherota (le Père
la houle) apod. Roku 1958 začal pro Bercka psát sérii Strapontin a pro Uderza
upravenou verzi série Oumpah-Pah.
Současně od roku 1957 Goscinny spolupracoval s časopisem Paris-Flirt (Lili
mannequin, kresba Will) a s časopisem Jours de France (Gaudeamus, la Fée Aveline, kresba
Coq). Pro Godarda napsal roku 1959 scénáře k několika gagům série Pipsi, které vycházela
v týdeníku Vaillant.V období, kdy fungovala společnost Édipresse/Édifrance, vypracoval Goscinny s přáteli řadu projektů. Prvním z nich byl le Supplément illustré, který měl být přikládán k deníkům; nedostal se však dál než k 0. číslu. Goscinny pro něj vytvořil postavu Antoine l’Invincible, kterou měl kreslit pochopitelně Uderzo. Skupina pracovala také pro Radio Luxemburg na návrhu magazínu nazvaného Radio-Télé. Goscinny pro něj napsal les Aventures de Routine… Ani tento projekt nepřekročil stadium návrhu, naší skupině však umožnil navázat významné kontakty se slavnou rozhlasovou stanicí. Po určitém váhání se společnost Édipresse/Édifrance, Radio Luxemburg a několik dalších finančníků rozhodli vydávat nový komiksový časopis. Vytiskli pokusné číslo a za podpory masivní reklamy uvedli tento časopis na trh. Časopis se jmenoval Pilote !
