Komiks.cz

Samotné postavy do určité míry přestávají věřit ve zdárný výsledek svého snažení. Právem, řeknete, vždyť přece samy vědí, jak to musí dopadnout. „To jsem si mohl myslet“, říká jedna z nich pokaždé, když je toto pravidlo znovu potvrzeno. Hořké vyznění stripu někdy pramení ze skutečnosti, že jeho postavy se jen zřídka kdy bouří proti nespravedlivému osudu. Rezignovaly a smířily se s ním. Ostatně dětství je období, ve kterém se člověk poznává, jak to ve světě chodí.

Lhostejnost, kterou postavičky stripu dávají často najevo (pod stromem, z něhož visí hlavou dolů Charlie Brown spoutaný provazem vlastního draka, projde postupně Linus, Lucy a Snoopy a ani je nenapadne jej osvobodit), není vždy tak paradoxní, jak by se na první pohled zdálo; je výrazem fatalismu a smíření s řádem věcí.

V sérii gagů, které vycházely uprostřed 60. let, prokazoval Linus schopnost předpovědět, co za daných okolností dospělý člověk řekne nebo udělá. Zkuste se dospělého například zeptat, proč existuje svátek matek, svátek otců, ale žádný svátek dětí, a on vám odpoví: děti mají svátek každý den. Nikdy to neselže. Takový je řád věcí.

Jsou-li známy základní principy, je celý svět ve skutečnosti předvídatelný. Snoopy své nejvýstřednější činy ospravedlňuje odkazem na kolektiv, na obecné povědomí. Nejde o to, zda je či není za své činy zodpovědný, řídí se přece instinktem své rasy, pravidly své sociální vrstvy: „Nás, hráče hokeje, urážlivé poznámky přímo děsí“; „My krasobruslaři jsme velmi citliví“; „My baseballoví trenéři nesnášíme zákulisní drby“; „My prérijní psi jsme velmi přítulní“ atd.

Podíváme-li se na náš seriál z perspektivy kreslíře-scénáristy a z jeho přístupu k vlastní tvorbě, změní se interpretace řady gagů. Například Rerunovo fyzické ohrožení ze strany paní Van Peltové odráží hrozbu, kterou pro strip po formální stránce znamená přítomnost dospělé osoby. To, že Schroeder, Linus a Sally byli nejprve batolaty a pak postupně doháněli své starší sourozence, odráží skutečnost, že den jejich zrození odpovídal době, v níž je Schulz vymyslel a uvedl do seriálu, kdy jejich role byla určena jen přibližně a kdy teprve začínali postupně nacházet vlastní charakter.

Tato reflexivní stránka stripu postupem doby zcela logicky zesílila. V listopadu roku 1980 dokáže Charlie Brown vystopovat Patty a Marcii pomocí několika komiksových stránek pohozených do sněhu. V téže době se Snoopy převtělí do „sčítacího komisaře“ a začne pořizovat typologický soupis postav seriálu. Roku 1986 Schulz reaguje na komerční využití Peanuts tím, že vytvoří postavičku Tapiocy Puddingové, dcery krále marketingu. V tomtéž roce, ve chvíli humorného rozpoložení či únavy, zničí ranou z děla postupně Snoopyho boudu, Lucyin stánek i Schroederovo piáno.

Jejich obnovení ovšem nebylo nijak obtížné. Takový strip jako Peanuts se vždy přece dokáže vzpamatovat z každé šlamastyky.

Literatura:
Thierry Groensteen: Dossier Schulz. Les Cahiers de la BD, č. 81, červen 1988, str. 72-73.
Rick Marschall, Gary Groth: Entretien avec Charles Schulz. Les Cahiers de la BD, č. 81, červen 1988, str. 74-87.
Thierry Groensteen: Le système Schulz. Les Cahiers de la BD, č. 81, červen 1988, str. 88-112.

( - pzm - )

PEANUTS – PROFIL SÉRIE: Jak to ve světě chodí