Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Komiksové publikum (3) - Jazyk komiksu

06.04.2012, autor: Gethie

Pokračování článků z diplomové práce o Komiksovém publiku jako subkultuře




Prostor v komiksu – vnímání neviditelného
Prostor zobrazený v komiksu má několik různých funkcí. Slouží jako prosté zakotvení určité akce do prostoru, ale může být charakterizací místa, kde se akce odehrává (vysoké domy jako znak urbanismu), charakterizaci postavy, která se v prostoru pohybuje (organizace pokoje jako výpověď o postavě), nebo k expresi určité nálady.

Čtenář komiksu musí s kreslířem po čas čtení neustále spolupracovat na tvorbě prostoru v příběhu, neboť komiksový obraz je charakteristický selektivním zobrazováním prostoru. Do narace se zapojuje nejen vizualizovaný prostor, ale také prostor, jež není nakreslen a musíme jej pouze předpokládat na základě předchozích obrazů. Předpokládáme, že postava, jež nebyla zobrazena na odchodu z místnosti, je nadále přítomna, ač se neobjevuje na dalších obrazech. Na druhou stranu autor využívá našich předpokladů pro moment překvapení, ten však nesmí narušit tok a čitelnost narace.

Prostor v komiksu konstruuje čtenář ve dvou souvislostech - v jednom panelu a zároveň v sekvenci panelů. V rámci jednoho panelu je nejpalčivější otázkou snaha o trojrozměrnost obrazu, které se dosahuje dvěma možnými způsoby. Jedním z nich je vytváření iluze hloubky nebo naopak zdůrazněním „placatosti“ obrazu. V oblasti vytváření dojmu hloubky je nutné brát v potaz vztahy mezi jednotlivými postavami a objekty, který je možné zachytit primární geometrií projekce, jež je zaměřena na diváka, nebo sekundární geometrií projekce zaměřenou na objekt. Čtenář s autorem spolupracuje v konstrukci iluze hloubky – je nutné, aby měl neustále na paměti fiktivní trojrozměrnost obrazu.

Čtenář předpokládá, že prostor v komiksu je koherentní na základě svých životních zkušeností. Jednotlivé panely obsahují „stopy“, podle kterých čtenář konstruuje představu kompletního prostoru. Čtenář musí ovládat čtení těchto „stop“, aby mohl rekonstruovat prostor – musí chápat prostor jako trojrozměrný, musí si udržovat vědomí nezobrazeného prostoru a z jednotlivých fragmentů skládat dohromady celistvý prostor v němž se zobrazená akce odehrává. Předpokládáme, že čtenář si uvědomuje odlišnost fiktivního prostoru komiksu od skutečnosti, a tak jej nepřekvapí drobné odlišnosti mezi jednotlivými panely či příběhy, které se objevují především v komiksech, v nichž prostor slouží k zakotvení akce.

Komiksový prostor se může vztahovat i k reálnému prostoru čtenáře – například přímým oslovením či upřeným pohledem postavy v komiksu na čtenáře. V některých případech komiksová postava vystupuje ze svého panelu a využívá další prostor komiksové strany, což znovu provazuje prostor komiksu s prostorem mimo naraci. Postava vlastně opuštěním panelu, vystupuje z příběhu a začíná existovat i mimo něj. Často tento trik slouží k navázání bližší interakce se čtenářem.

Konstrukce prostoru v komiksu je aktivní činnost, na níž se podílí kreslíř i čtenář komiksu, jenž si musí osvojit některé základní schopnosti, aby dokázal prostor správně uchopit. Chybné dekódování a konstrukce reprezentace prostoru v komiksu, může vést k nedorozumění ve výkladu celého příběhu, případně naprosto znemožnit čtenáři konzumaci příběhu.

Specifika komiksové narace jako sekvence obrazů
Obraz a vyprávění jsou v evropské kultuře od počátků moderní epochy chápány jako protipóly. Zatímco vyprávění chápeme jako dynamický vztah mezi prostorem a časem, od obrazu očekáváme „zmrazení“ jednoho časového momentu. Ikonická soudržnost pracující v rámci komiksu tuto představu narušuje, neboť sekvence obrazů může ve čtenáři probudit pocit dynamických změn v časoprostoru. Zachycení vyprávění v rámci série nehybných obrazů klade na komiksovou naraci specifické požadavky a skrze ni také na samotné čtenáře.

Základní vlastností komiksové narace je diskontinuita toku vyprávění, která se do značné míry podobá technice filmového střihu. „Komiks je založený na zamlčování. (…) Nabízí čtenáři pouze vyprávění zpřetrhané mezerami, které vypadají téměř jako významové propasti.“ Oproti filmu se komiksová narace vyznačuje eliptičností, neboť nám podává jen několik podstatných prvků z kontinua příběhu a jejich propojení je ponecháno na aktivitě čtenáře, který je vtáhnut do konstrukce příběhu. „Comics jsou nízkodefiniční a vysoce participační formou výrazu. (…) Jednotlivá zpráva obsahuje velmi málo informací a vyžaduje dokončení či doplnění čtenářem.“

Mezi jednotlivými panely můžeme vysledovat různé „techniky střihu“ a spojení, což potvrzuje existenci syntaxe komiksu. Scott McCloud definuje několik různých vazeb mezi jednotlivými obrazy, jejichž spojení lze charakterizovat na základě tří výše zmíněných spojovacích mechanismů. Nejjednodušším je přechod od chvíle ke chvíli a jen o něco málo komplikovaněji je přechod od akce k akci. Oba tyto přechody jsou pro čtenáře velice jednoduché, neboť na obrazu zůstává stále hlavní aktér i pozadí – jsou založeny na repetici elementů. Přechod od akce k akci je vůbec nejčastějším způsobem sekvence v západním komiksu, evropském i americkém.

Oproti tomu přechod od předmětu k předmětu je složitější a v západní kultuře (USA především) se objevuje v menší míře než předcházející druh. Vyžaduje vyšší aktivitu čtenáře, neboť, ač se scéna stále drží určité myšlenky či situace, logické propojení vzniká jednotou sémantického pole, nikoliv opakování obrazů.

Přechod od scény ke scéně je jedním z nejsložitějších, neboť se zde neobjevuje opakování elementů a nedodržují jednotu sémantického pole. Přechod od scény ke scéně posouvá čtenáře v časoprostoru velkým skokem. Jednotlivé děje na obrazech jsou separátní, ale jsou určeny k propojení do jednolitého příběhu. V tomto přechodu oproti výše zmíněným je velice důležitý lingvistický kód, který čtenáři poskytuje návod, jak interpretovat danou scénu, a plní tak funkci ukotvení významu.

Poslední možností je přechod od aspektu k aspektu, který spojuje zdánlivě separátní obrazy, které namísto děje zprostředkovávají náladu situace. Čtenář si ze z jednotlivých střípků skládá celý obraz místa a situace. Logická spojitost je založená na jednotě sémantického pole. Takové vazby jsou oblíbené především u japonského komiksu. Zatímco druhá, třetí a čtvrtá vazba nejlépe vystihují průběh děje, tato pátá zachycuje jedinou situaci v nejrůznějších fragmentech.

Příklady těchto přechodů ovšem předpokládají, že čtenář bude spojovat jen dva po sobě jdoucí obrazy. Tyto vazby označujeme jako lineární. Komiksové obrazy však neleží pouze vedle sebe, ale jsou umístěny na určitém ploše – v našem případě stránce. Jednotlivé panely můžeme v lineárních vazbách chápat jako obrazy určitého děje a zároveň také jako grafický element designu. Strana komiksu slouží ke dvěma funkcím – působí jako sekvence a zároveň jako text, který je možné číst v lineárních, či nelineárních vazbách nebo vnímat v jeho celistvosti, a tak se na naraci komiksu se podílejí i složitější vazby mezi panely – translineární či vzdálené, které „představují nejpropracovanější úroveň integrace“. Čtenář při čtení komiksů vnímá design celé stránky, jednotlivé lineární vztahy mezi panely a zároveň i vzdálené vztahy, kdy k prvnímu obrazu na stránce nevztahujeme pouze obraz přímo následující, ale také všechny následující panely na stránce a panely v albu. Zvládnutí těchto tří poloh komiksové narace čtenáři umožňuje dekódovat sdělení a neztratit se v jeho průběhu. Pro naraci komiksu je důležité, aby čtenář byl schopen rozeznat lineární vztahy od translineárních a vzdálených. Autor komiksu postrádá kontrolu nad čtenářovým průchodem vyprávěním, proto je nucen dodržovat jisté konvence, které čtenáři objasní, které dva obrazy se v sekvenci nacházejí vedle sebe. Toho lze docílit různými způsoby – dodržovat navyklou logiku čtení (tedy zleva doprava, shora dolů), případně navést čtenáře čísly nebo šipkami. Užívání čísel na panelech, oblíbené především v začátcích moderního komiksu na konci 19. století, zmizelo ve chvíli, kdy se komiks v 10.l. 20. st. standardizoval svou formu. Čísla v rozích panelů signalizovala, že se jedná o sekvenci obrazů, která tvoří jeden celek, na začátku 20. století již tohoto návodu nebylo zapotřebí.

Volnost komiksové mřížky a vyšší úrovně vztahu mezi panely kladou na čtenáře komiksu vyšší požadavky. Čtenář, který je navyklý z literatury následovat levo-pravý model, může mít problémy s vysokou narušeností kontinua příběhu a holistickým vnímáním stránky. Pro správné uchopení narace komiksu ovšem nestačí porozumět vztahům mezi panely, ale – jak jsme si ukázali v předchozích kapitolách – také panelů samotným a obrazů v panelech. Teprve poté, co si čtenář osvojí tyto mechanismy četby, může mu četba komiksu přinášet potěchu.

Pokračování příště.

Text pochází z diplomové práce Kateřiny Králové Komiksové publikum jako subkultura (Analýza recepčních strategií), obhájené na Masarykově univerzitě, Fakultě sociálních studií, v Brně roku 2010, dostupné online.

Redakčně upraveno.




Autor:


Autor článku: Gethie

Související články:


theoriá
12.06.2014 Yellow Kid: První komiks na světě otiskli v bulváru!
01.05.2014 Studia komiksu: Jak se čeští vědátoři vrtali v komiksech? - 50 %
09.09.2013 Co tady otravujou ty primitivní ksichty z meme hovadin?






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.

Nakladatelství BBart si upšouklo. Znělo to asi takhle: BBrrrrrrrrt.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!