Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Komiksové publikum (5) - Čtenáři komiksu

20.04.2012, autor: Gethie

Pokračování článků z diplomové práce o Komiksovém publiku jako subkultuře




Komiksový čtenáři jako fandom
Tento koncept je obvykle spojován především s čtenáři a fanoušky sci-fi literatury, ovšem my se domníváme, že komiks – již kvůli své domnělé blízkosti a sdíleným charakteristikám se sci-fi literaturou – si může rovněž dělat nároky na existenci fandomu.

Fandom je často teoretiky a kritiky spojován s nezralostí a hloupostí publika jako výsledek masové kultury a masového prožitku, i když zároveň je považován za naplnění potenciálu médií formovat základy subkultury a identifikace. Fanoušci se organizují do sociálních skupin, v nichž probíhají časté interakce. Před přehodnocením pojetí masové kultury byl fandom shledáván jako důsledek mediální manipulace, ale v současnosti se nabízí i alternativní pohled kulturálních studií, která fandom chápou jako důkaz produktivní síly publika. Mediální fandom se objevuje v různých úrovních. Vlažnou formou je zaujetí pro určité médium, které preferujeme před ostatními. Nejsilnější fanoušci objekt svého zájmu spojují s emocionální investicí a aktivitou koncentrovanou pouze kolem daného média. Vzdáleně bychom mohli komunitu fandomu označit jako kult média. Fandom lze definovat na základě přístupu k zájmovému médiu a jeho užívání.

Fanové (označení pro členy fandomu) byli dlouho chápáni jako jedinci, kteří jsou zcela vystaveni manipulaci textu a jeho vábení k úniku z reálného světa. Ovšem recepce fanoušků je ovlivněna jejich zájmem v médiu. Fanové přistupují k textu s velkou a nerušenou pozorností. Emocionálně se k textům vztahují, ale zároveň si od nich udržují kritický odstup, který je podpořen skutečností, že recepci obsahů textů konzultují s ostatními. Četba je pro ně pouze začátek konzumace mediálních obsahů.

De Certau využíval k popisu způsobu, jak fanové využívají texty pojem pytláctví, který není srovnatelný s nesprávným výkladem textů, neboť to předpokládá nadřazenost určité interpretace. De Certau tímto pojmem označuje proces vytváření významu v rámci těkavosti populárních interpretací, jež si vytváří fandom. Pytláci si v přehršli textů velice pečlivě volí ty, které odpovídají jejich požadavkům, slouží jim jako prostředek k expresi vlastní sociální vazby k fandomu a zároveň jsou jejich kulturním zájmem. Jejich užívání médií se tak dá přirovnat k lovu významů, které rezonují se sociálními podmínkami.

Kromě pytláctví de Certau užívá k charakterizaci vztahu mezi fanem a textem pojem nomádství. Tento pojem je vlastně odpovědí na kritiku akademického diskurzu, který původně chápal publikum jakou soubor ustavený na médiu nebo žánru. Revize akademického diskurzu publika upřednostňovala pojetí publika jako volně se pohybujících aktérů, kteří si cestují mezi jednotlivými texty. „Kultura mediálního fandomu (…) nemusí být chápána v termínech exkluzivního zájmu v nějaké sérii nebo žánru, fanové pociťují větší potěšení z hledání a vytváření intertextuálních spojení mezi jednotlivými texty.“ Existence fandomu předpokládá vznik meta-textu, v našem případě meta-komiksu, základního vyprávění, které je vystaveno z intertextuálních spojení jednotlivých příběhů. Asi nejsilnějším meta-komiksem je svět superhrdinských komiksů, kde se řada nepříliš odlišných hrdinů proměnila v několik základních archetypů a vytvořila se tak konvence superhrdinského idiomu, jež se stává předmětem zájmu a kritiky fanoušků.

V rámci fandomu jsou upřednostňovány určité kritické postupy a interpretativní praxe, které musí jeho člen zvládnout a které jsou aplikovány na jednotlivé texty v průběhu jejich začlenění do meta-komiksu. Recepce textů u fanoušků nevzniká v izolaci, ale je sociálně ovlivněna ostatními členy fandomu. Aktivita všech členů fandomu je pak upřena k zaplnění mezer v příbězích, odhalení nových potencialit i chybných momentů, což se projevuje pravidelnými návraty k textům a konzultováním jejich významů.

Komunita fandomu je aktivní i ve zpětné vazbě vůči médiu. Jsou ve své vazbě organizování – mohou lobovat za nezrušení určité série, nebo k ochraně své oblíbené postavy. První oficiální fandom komiksu byl založen v USA již v roce 1963 a jen o dva roky později již měl 1200 členů. V současnosti již profesionalizovaný komiksový fandom představuje velkou kupní sílu, se kterou kalkulují vydavatelé i tvůrci. Fanové jsou aktivní i ve vlastní kulturní produkci. Fandom si vytváří své vlastní žánry a alternativní instituce produkce a distribuce, které se od „profesionální“ produkce kulturního průmyslu liší svým založením – jsou vytvářeny fany pro další fanoušky. Řada čtenářů komiksu sní o místě v komiksové produkci a vytváří své vlastní komiksy, o které se dělí s přáteli. Vazby mezi členy fandomu se stávají pevné i díky svépomoci ve shánění komiksů, jejich půjčování či xeroxování. Fandom je alternativní sociální komunitou žijící v rámci populární kultury, která pro své přívržence ovšem nepředstavuje celý život, ale pouze jednu jeho část, která nebrání v každodenním životě. V empirické části práce se zaměříme na interakce čtenářů komiksu v rámci českého fandomu.

Fandom se tak možná stává eskapistickým způsobem života, ve kterém ovšem nefiguruje eskapistické používání médií, neboť ta jsou prostředkem této komunity. Média pro fana nepředstavují prostředek k vyplnění volného času. Užívání médií se v rámci fandomu stává selektující a soustředěnou aktivitou. Fanoušci dělají to, co „dělá každý rozumný a kreativní člověk – přichytnou se na kulturní materiály a recyklují je, aby odpovídaly jejich vlastním zájmům.“

Fandon, fanziny a vlastní tvorba
Fandom je alternativní sociální komunitou, která mezi sebou udržuje pravidelné interakce, v nichž si zároveň potvrzuje interpretační schémata ve fandomu rozšířená. Kromě nejrůznějších setkání a osobní korespondence komunikaci umožňují tzv. fanziny – fanouškovské magazíny, které jsou periodiky povětšinou nekomerčního charakteru vydávaného fanoušky pro fanoušky. Fanziny slouží ke sdělování informací i pro prezentaci amatérské tvorby. Jejich tvorba je povětšinou nízkonákladová a zájemci platí pouze výrobní cenu. Četba a výroba fanzinů je další možností, jak participovat na komiksové kultuře.

Fanziny daly čtenářům možnost komunikovat a setkávat se s ostatními fanoušky jejich oblíbených komiksů. Původ komiksových fanzinů vychází z rozvinutějšího fandomu sci-fi, které bylo komiksovém fandomu vzorem. Prvním krokem k vytvoření komiksových fanzinů bylo rozhodnutí editora Morta Weisingera z DC Comics, který do oblíbených Supermanových dobrodružství včlenil stránky s dopisy od fanoušků. Jeho nápad byl šířen i do jiných periodik a začalo vznikat periodika nová zaměřená primárně na názory čtenářů. Většina fanzinů, která vznikala po druhou polovinu 20. století si byla navzájem velice podobná.

Fanziny byly nejčastěji věnovány historii komiksu a indexování specifických titulů. Současným fanzine je tématicky bohatší – sleduje také aktuální komiksovou scénu, její novinky a „klepy“. Důležitou součástí fanzinů byly informace pro sběratele – fanové na stránkách fanzinů hledali chybějící čísla sérií a nabízeli k prodeji jiná čísla.

Během 60. a 70. let se komiksové fanziny začaly tématicky specializovat a diverzifikovat .

Ve fanzinech se od počátku objevovala i amatérská tvorba fanů, která tvoří jednu ze základních složek fandomu. Amatérská tvorba vychází z interpretačních strategií fandomu. Může být založena na vyplnění mezer v příbězích, rozbor některých méně důležitých a nedořešených scén. Stejně tak se amatérská tvorba zaměřuje na příběhy sekundárních postav.

Může docházet rovněž k žánrovému posunu v rámci určité série.

Pro komiksový fandom v USA nastal další obrat v 70.letech, kdy vznikly pro-ziny – magazíny o komiksu, které produkoval samotný komiksový průmysl. Jejich výhodou byla vyšší informovanost o komiksovém dění, stejně jako přístup k nejrůznějším zákulisním zprávám. Komiksová dobrodružství pro pro-ziny kreslili profesionálové a jejich náplň se přiblížila komiksovým sešitům. Jedním ze žánrů, který vznikl ve fanzinech a skrze pro-ziny se dostal až do komiksových sešitů, jsou cross-over série, které vycházejí z propojení několika různých hrdinů. Existence pro-zinů se odrazila na proměnách fandomu, který se stejně jako jeho komunikační prostředek profesionalizoval a ztratil svou podobu svobodného sdružování.

V současnosti jsou fanziny na ústupu a řada z nich vychází jen díky nostalgii jejich tvůrců. Pro-ziny i rozšiřující se možnost uplatnění v komiksovém průmyslu snížily poptávku po fanzinech. Důvodem stagnace fanzinů je i rozšiřující se internetová interakce mezi fanoušky a s ním spojená možnost vystavovat amatérské stripy na webových stránkách. Tato elektronická interakce ovšem přispěla k dalšímu rozvoji fandomu a znovu jej navrátila k původní myšlence svobodného sdružování fanoušků za účelem diskuse o jejich oblíbených tématech. Komiksový fandom se díky internetovým stránkám, diskusím a sociálním sítím mohl de-profesionalizovat.

Sběratelství a fandom
Sběratelství je považováno za jeden z charakteristických znaků fandomu a u fanoušků komiksů to platí dvojnásobně. V západní kultuře je sběratelství jednou z nejrozšířenějších vášní. Každý třetí příslušník západní kultury se prohlašuje za sběratele. Sběratelství je obvykle popisováno jako selektivní, aktivní a dlouhotrvající činnost, která zahrnuje získávání, držení a uspořádávání nejrůznějších materiálních objektů, jež mohou nabývat nejrůznějších podob – základním požadavkem je jejich propojení do většího celku, který bude nadřazen jednotlivým objektům. Sběratelství bylo vykládáno nejrůznějšími způsoby, v nichž největší roli vždy hrála motivace sběratelů.

Sbírání objektů je někdy chápáno jako snaha jedince ovládnout nejednoznačný svět, který nás obklopuje. Sbíráním a tříděním objektů máme pocit symbolické kontroly. Sběratelství nám nabízí přístup k diskurzu perfektnosti. Může být vykládáno jako určitá forma eskapismu, kdy jedinec investuje do vztahů k sběratelským objektům, namísto mezilidských vztahů a brání se tak před tlakem společnosti. Jedinec si sbírkou vytváří svůj vlastní dokonalý svět, v němž je jeho pánem. Eskapistické pojetí sbírky je v souladu s představou četby komiksů jako eskapistické činnosti.

Existence komiksového fandomu však brání takovému jednoduchému výkladu.

Sbírání kulturních artefaktů v rámci fandomu je způsobem, jak si fan zvyšuje svůj kulturní kapitál. Lépe řečeno je to symbolizace úrovně kulturního kapitálu . Sběratelství spojené s fandomem je spíše inkluzívní než exkluzivní činností – záměrem je sesbírat co největší počet objektů, nikoliv co nejdražší objekty – rozhoduje šířka sbírky, nikoliv její cena. Objekty ve sbírce jsou většinou oficiální kulturou shledávány jako bezcenné produkty masové výroby . Neznamená to však, že je fandomové sběratelství odtrženo od ekonomického kapitálu. Ač sbírají levné objekty, fanoušci často od oficiální kultury přebírají její zvyk popisovat svou sbírku nejen jako kulturní, ale také ekonomický kapitál. Zájmem fanoušků je tak sledovat vývoj ceny své sbírky a snažit se ji navýšit, zvažovat investice . Sběratelství se tak ve fandomu pojí s ekonomickým i kulturním kapitálem a stává se v rámci zasvěcených symbolickým ztvárněním obou.

V případě komiksů se objevuje ovšem ještě jedna zvláštní odnož sběratelství, jejímž primárním úkolem je investice do ekonomického kapitálu. V USA se toto ekonomicky motivované sběratelství komiksu objevuje již v polovině 60. let. Tento jev souvisí s profesionalizací a růstem fandomu, což se odrazilo na stoupající ceně starých komiksových sešitů a vzrůstu zájmu médií. Jedinci, kteří do té doby neměli o komiksy zájem, náhle začínají investovat do komiksových sbírek . V této době začaly vycházet výroční ceníky komiksových sešitů. Ekonomický tlak se projevil i na fandomu, v rámci nějž se zájmové sběratelství přiblížilo kapitalistickému duchu . Na druhou stranu zájem o sbírání komiksů přivedl některé jedince ke komiksového fandomu. Sběratelství komiksů se tak stále pohybuje někde mezi investicí do ekonomického a do kulturního kapitálu. Míra zapojení jednoho nebo druhého kapitálu se mění v závislosti na věku jedince, jeho zájmech i celospolečenském dění.

Pokračování příště.

Text pochází z diplomové práce Kateřiny Králové Komiksové publikum jako subkultura (Analýza recepčních strategií), obhájené na Masarykově univerzitě, Fakultě sociálních studií, v Brně roku 2010, dostupné online.

Redakčně upraveno.




Autor:


Autor článku: Gethie

Související články:


theoriá
12.06.2014 Yellow Kid: První komiks na světě otiskli v bulváru!
01.05.2014 Studia komiksu: Jak se čeští vědátoři vrtali v komiksech? - 50 %
09.09.2013 Co tady otravujou ty primitivní ksichty z meme hovadin?






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

Jaký je rozdíl mezi zákeřným sarkasmem a ironií?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!