Prolínání publika a subkultury není v naší společnosti nijak výjimečné. V minulosti byly za
subkulturu považováni například posluchači punkové hudby, návštěvníci tanečních klubů či
čtenáři sci-fi. Média hrají důležitou roli v expresi a posílení identity jednotlivých skupin,
především v oblasti mladších konzumentů a příslušníků subkultur.
Subkultury definujeme jako menší skupiny v rámci společnosti, které se odlišují od
širší společnosti. Tyto odlišnosti se mohou projevovat v nejrůznějších oblastech – užívání
jazyka, v hodnotách, náboženství, stravě, stylu života a vkusu či v normativním systému. Subkultury mohou vznikat vně nebo uvnitř dominantní kultury a mohou
být s dominantní kulturou ve shodě, či ve střetu. Příslušnost k subkultuře tak
nemusí jedince vyvazovat ze širších sociálních vazeb. Shibutami užíval namísto subkultury
k popisu tohoto fenoménu koncept referenčního sociálního světa jedince, který představoval
sdílenou společnou perspektivu. Jedinec se mohl stát členem několika různých sociálních
světů, aniž by se v rámci nich dostával do konfliktu.
Postupem času se subkultura přestala být popisována jako neměnné členství, ale spíše jako
neustávající akci a systém jednání, který vychází z představy, že hodnoty, normy a kulturní
významy nejsou pevné. Naopak jsou výsledkem neustálého porovnávání a vyjednávání mezi
jedincem a širokou společností. Jedinec si pak jednotlivé střípky skládá do konzistentního
kulturního systému. Subkultura tak nemusí být homogenní skupinou, ale
může sestávat z na první pohled nesourodých individuí, které spojuje v několika základních
dimenzích, jež se u jednotlivých subkultur liší.
Subkultura komiksových čtenářů je v USA obvykle zařazována pod zaštiťující kulturu
nerdů (do češtiny lze překládat jako pitomec, případně mimoň) případně kulturu geeků (do
českého jazyka se překládá jako kejklíř, výstižnějším slovem je šašek). Obě označení pod
sebe sdružují nejrůznější subkultury, jež sdílejí úděl stigmatizovaných komunit v rámci širší
společnosti. Původně pojmenování nerd vycházelo z lidového označení
vysokoškoláků, kteří se zabývali přírodními vědami a výpočetní technikou, svými zájmy tak
nezapadali do kolektivu vysoké školy. Postupně byli ke stereotypu nerda připojovány další
charakteristiky, k nimž patřila závislost na internetu, čtení komiksů, sledování sci-fi seriálů,
neúspěch u opačného pohlaví . Obě označení se vztahují na jedince,
kteří se zajímají o oblasti kultury, na něž široká veřejnost pohlíží s despektem, a tento zájem
je vyděluje ze společnosti. Nerdové jsou – oproti geekům – spojováni s vysokou inteligencí a
především s obsesivní potřebou veškerých znalostí o objektu zájmu .
Diskuse o rozdílech mezi kulturou nerdů a geeků v současnosti stále probíhá a čtenáři
komiksů jsou řazeni k oběma táborům. Pro naši práci je důležitá
skutečnost, že všechny subkultury patřící pod zmíněná označení jsou spojeny se silnými
negativními stereotypy a pocity stigmatu, což je vede ke sdružování. Jednotlivé oblasti zájmu
se začínají mezi jednotlivými subkulturami prolínat.
Kultura nerdů, stejně jako její jednotlivé subkultury, je založena na pocitu stigmatu ze
strany široké veřejnosti – kvůli svým netradičním zájmům jsou jejich příslušníci vyděleni ze
společnosti. Proces stigmatizace souvisí s negativní stereotypizací.
Máme sklon připisovat osobě, jež vykazuje nestandardní zájem, činnost či vlastnost,
připisovat i celou řadu dalších nedokonalostí či odlišností. Pocit
stigmatu pak obvykle vede danou osobu ke snaze skrývat to, co jej vyvolalo. V případě
komiksových čtenářů a příslušníků kultury nerdů obecně je původcem stigmatu životní styl a
činnost, a tak se členové této kultury pohybují na hranici diskreditovatelnosti, nemusí se široké veřejnosti odhalit. Někteří stigmatizovaní jedinci ovšem mohou
reagovat i tak, že se od široké veřejnosti oddělí úplně a stigmatizovanou činnost naopak
vystavují na odiv, ovšem ti tvoři spíše menšinu. Jedinci se
stigmatizovanou identitou tak mají silnou motivaci vyhledávat interakce s lidmi se stejně
nepochopenými či nedoceněnými zájmy a koníčky. Interakce v rámci subkultury se pro tyto
jedince stávají místem relaxace, v nich může polevit pozornost.
Čtenáři komiksu jako subkultura - životní styl a kultura vkusu
životní styl a vkus bychom mohli považovat za nejnižší společné pro vznik a rozvoj fandomu
a subkultury. životní styl je považován za jednoznačný znak skupiny, který subkultura užívá
ke komunikaci se širší společností. Sestává ze tří základní složek – z image, vystupování a
voleného slangu. Image sestává z volby účesu, doplňků a artefaktů. Vystupování zahrnuje
výraz tváře, držení těla atp. V případě slangu pak uvažujeme o speciální slovní zásobě. U čtenářů komiksu nemůžeme životní styl popisovat v těchto znacích, neboť jen
minimum z nich se otevřeně hlásí k dané subkultuře. Společným
momentem v životním stylu je skutečnost, že tito jedinci se rozhodli zvolit stejný způsob
trávení volného času a vzorců konzumace a stali se tak součástí jedné „lifestylové“ enklávy, která se vyznačuje určitými společnými aktivitami, o nichž bude řeč
později. S určitou mírou tolerance bychom mohli mluvit o společném slangu fanoušků
komiksu, neboť jejich slovní zásoba bude mírně odlišná od většinové společnosti v závislosti
na jejich informovanosti ohledně komiksových meta-narativ. Mluva fanů
komiksu bude zřejmě oproti širší společnosti obsahovat názvy a přezdívky postav, stejně jako
slova z teorie komiksu, nebo názvy vycházející ze žánrových specifik komiksů.
Vkus je charakteristikou, kterou sdílejí členové subkultury a která je širší společnosti
jen těžce přístupná. Bourdieu mluvil v takovém případě o subkulturním kapitálu, na který
jsme již narazili v rámci popisu komiksového fandomu a sběratelství. Subkulturní kapitál se
může objevovat v objektivizované nebo ztělesněné formě. První forma
sociokulturního kapitálu je vyjadřovaná sběrem těchto komiksů i dalších kulturních artefaktů,
které jsou s komiksem spojeny. Druhý typ je pro fandom i subkulturu možná ještě důležitější
– do ztělesněného subkulturního kapitálu patří znalost nepsaných pravidel skupiny – tedy interpretačních vzorců užívaných v komiksové komunitě, stejně jako
specifického vědění uznávaného v rámci komunity.
Původně se v době vzniku fandomu se formovala pouze jedna skupina se shodným
vkusem, ale nyní v rámci komiksových čtenářů můžeme rozeznat nejméně dvě základní
skupiny, které mají vlastní standardy, čtenářskou historii a vědění vztahující se ke komiksům
– jsou to odlišené podskupiny – rozdílné čtenářské komunity , které ovšem
stále spadají pod stejnou subkulturu, neboť si obě zvolily stejný životní styl. Odlišují se
zvoleným vkusem. Jednu skupinu tvoří často zmiňování fanoušci a čtenáři mainstreemového
komiksu, druhou složkou jsou fanoušci artového, undergroundového komiksu . Tyto dvě skupiny patří do stejné lifestylové skupiny, ale jsou rozlišitelné v rámci vkusu i
pravidel interpretace.
Pokračování příště.
Text pochází z diplomové práce Kateřiny Králové Komiksové publikum jako subkultura
(Analýza recepčních strategií), obhájené na Masarykově univerzitě, Fakultě sociálních studií, v
Brně roku 2010, dostupné
online.
Redakčně upraveno.
