Cíl výzkumu
Obecným cílem výzkumu je snaha o prozkoumání fenoménu čtenářů komiksu jak na úrovni
jedince, tak na úrovni komunity. V rámci této práce se tak budeme snažit zodpovědět dvě
hlavní výzkumné otázky. Toto rozdělení výzkumu může být považováno za nestandardní
krok, ale vzhledem k tomu, že se našemu tématu česká akademická půda téměř nevěnuje,
domníváme se, že rozdělení výzkumu je omluvitelné, neboť napomůže přehledně popsat
české komiksové publikum v jeho základních charakteristikách.
Naší první snahou bude zodpovědět výzkumnou otázku zaměřenou na komunitu
čtenářů : Můžeme v České republice mluvit o existenci subkultury čtenářů komiksu? Zde se
budeme věnovat především zapojení jedinců do širšího sociálního celku, jehož pojivem by
byla obliba komiksu.
Druhým tématem je otázka vztahu jedince a komiksu : Jaké jsou individuální
motivace a strategie pro čtení komiksu? Zde budeme tedy zkoumat čtenáře komiksu na
úrovni individuálního užití média a hledat důvody, proč si jedinci zvolili právě jej.
„Člověk, který rád čte příběhy“ – Sdílená představa čtenáře komiksu
Life-stylová skupina čtenářů komiksu nepředstavuje skupinu s pevnými hranicemi, do níž by
jedinec patřil doživotně. Naopak může ze skupiny kdykoliv svobodně odejít pouhou změnou
svého vkusu a trávení volného času. Takový stav předpokládá, že
jedinec má určité sdílené vědomí o pravidlech, jednání i vlastnostech oceňovaných v rámci
skupiny, které by měl dodržovat pro přináležitost k ní. Takové sdílené
vědomí představuje pomyslné hranice, které vymezují danou kulturu, či jednotlivé její
segmenty. V následující části jsme si položili otázku, zda si čeští čtenáři
komiksu udržují určitou představu typického čtenáře s důrazem na jeho vlastnosti a vzhled –
autostereotyp, na typické činnosti, které by naznačily pozadí užívání média komiksu, a
čtenářské kompetence, jež jsou předpokladem pro užití média.
Typický čtenář komiksu – autostereotyp
Některé ze subkultur, především ty, jejichž skladba je silně homogenní, mohou sdílet určitý
autostereotyp, představu typického člena reprezentovanou úzkým okruhem základních
vlastností, k nimž jsou postupně dotvářeny další. Původ autostereotypu
může vycházet ze samotné skupiny, nebo může být důsledkem negativního stereotypu této
skupiny v rámci širší společnosti. Členové mohou přebírat jim připsané – často negativní –
vlastnosti a mohou z nich vytvářet kvality uznávané v rámci jejich komunity. Z jednotlivých vlastností se mohou stávat distinktivní rysy oddělující komunitu od
zbytku společnosti.
Respondenti představu typického čtenáře komiksů odmítali. Skupina jedinců, kteří
čtou komiks a jsou jeho fanoušky, je podle nich příliš různorodá, aby mohli popsat jejího
typického člena.
Případně se respondenti uchylovali k logickým úvahám o pravděpodobných charakteristikách
čtenáře komiksu, které vyvozovali z historie komiksu v rámci České republiky i ze současné
podoby komiksového trhu. Tyto úvahy však zřejmě vycházely ze snahy odpovědět na otázku
a pohybovaly se v rovině pouhých předpokladů.
Cena určuje tu skupinu, takže u nás čtou komiks spíš vzdělanější a řekl bych bohatší lidi, což je
absolutně jiný prostředí
než v Americe, kde komiks je běžnej a je to záležitost pár dolarů. (organizátor Crweconu,
vydavatel CRWE, 41 let)
Těžko říci. Tak mladý nadšenec - ten věk považuji za důležitej. Předpokládám, že tady je větší
počet čtenářů než
čtenářek. (čtenář komiksu, 28 let)
Absence autostereotypu předpokládá poměrně otevřenou skupinu, která nemá jasně vymezené
hranice, co se týče vzhledu či charakteristik. Názor, že čtenáři komiksu jsou různorodou
skupinou, která je spojena především svým vztahem k médiu a shodným trávením volného
času, je sdílen napříč spektrem komiksových fanoušků. Absence autostereotypu u čtenářů
komiksu odpovídá Jenkinsovu pojetí subkultury fanoušků sci-fi, která je popsatelná pouze
skrze svůj vztah k textu, nikoliv skrze vnější distinktivní rysy.
Kompetence pro čtení komiksu – čtenářská gramotnost
Komiks je médium a jako takové vyžaduje po svých uživatelích určité základní kompetence,
které by měli splňovat, aby jej mohli efektivně využívat. Být členem skupiny fanoušků
předpokládá, že jedinec zvládne základní vzorce percepce, které se rodí především
v interakcích mezi jedinci, ale také, že se bude orientovat v žánrech média a získá dovednosti,
jež médium předpokládá pro své užití.
Fanoušci komiksu jsou přesvědčeni o tom, že „čtení komiksů“ je naučená činnost –
jedinec si postupně skrze četbu osvojuje kompetence pro čtení náročnějších komiksů. Aktéři
výzkumu se shodli, že existují komiksy s nejrůznější mírou obtížnosti. Některé – především
dětské komiksy – jsou otevřené a přístupné téměř každému, jiné předpokládají, že jedinec je
již zvyklý číst komiks, případně jsou přímo založeny na intertextuálním spojením s jinými
komiksy.
Jsou komiksy, které jsou jednodušší. První komiksový know-how dostávaš už z četby dětských
knížek, kde dostávají první
ponětí o vztahu a obrázku. Naši rodiče nebo prarodiče se nedokáží zorientovat v té stránce,
kterým směrem mají číst.
Pro ně je směšovat si písmo a obraz do jednoho celkového textu náročné. (organizátor KomiksFestu,
člen Seqence, 31 let)
No komiks může číst kdokoliv, ale musí zvládnout proniknout do toho komiksu. Musí zvládnout
vnímat ta políčka. Tu
posloupnost toho komiksu. Tu dynamiku. Je to spíš o tom, kolik má kdo načteno. (tvůrce fanzinu,
26 let)
Základem pro čtení komiksů je podle respondentů překonání návyků plynoucích
z logocentrické tradice naší kultury. Lidé, kteří nejsou zvyklí komiks
číst, mají problém především s propojením písma a obrazového kódu – z toho pak pramení i
problémy se sledováním souslednosti obrazů. Čtenář pak nezmůže spojit
diskontinuální sekvenci obrazů v lineární vyprávění. Čtenář komiksů musí překonat tyto
obtíže a zvládnout základy komiksové gramotnosti. Jen tak může splnit základní předpoklad
pro přináležitost do skupiny – číst komiksy.
Typické činnosti čtenáře komiksu
Fandom média je většinou specifický především svým vztahem k textu, což předpokládá, že
ústřední činností bude užívání daného média. K této činnosti se ale postupně „nabaluje“ řada
dalších, které rozvíjí tu první. Fandom jde za jednoduchou konzumaci média, je to činnost
ústřední, nikoliv jediná typická pro členy fandomu. V rámci rozvinuté
komiksové kultury v USA pozorujeme okruh určitých základních činností, které se postupně
stali typickými pro čtenáře komiksu – nejčastěji se objevuje sbírání komiksu, čtení a tvorba
fanzinů či webových stránek, ale také návštěvy comiconů nebo amatérská tvorba .
V rámci našeho vzorku jsme se tedy rozhodli sledovat tyto činnosti. Vzhledem k tomu,
že se většinou těchto činností budeme zabývat podrobněji v jiných částech práce, bude tato
část jen lehkým náčrtem.
Řada jedinců se definovala nejen jako čtenáři komiksů, ale také jako jeho sběratelé.
Tyto dvě činnosti podle nich patří k sobě. Fanoušek komiksů je zároveň jejich sběratelem, i
když logika výběru komiksů do sbírky se mezi jednotlivci diametrálně liší. Stejně jako poměr
četba/sbírání komiksu. Jedinci, kteří komiks nesbírají, to nejčastěji vysvětlovali
ekonomickými důvody, ale i oni deklarovali touhu vlastnit alespoň některé vybrané komiksy
(nebo jejich série).
No já sbírám komiksy. Teda teď už si vybírám. Sbírám české komiksy podepsané od jejich autorů .
(tvůrce fanzinu, 26 let)
Já komiksy nesbírám. Chtěla bych, ale nejsou na to peníze. Teď třeba šetřím na to poslední číslo
Donžona. To musím mít .
(kreslířka, 24 let)
Kromě sběratelství se často objevují také zmínky o fanzinech a v současnosti také o
webových stránkách se zaměřením na komiks. Jak jsme již zmínili v teoretické části, fanziny
v tištěné i webové podobě jsou důležitou součástí subkultury, neboť umožňují interakci
v rámci fandomu i mimo komunikaci tváří v tvář. Právě participace na komunikaci skrze tyto
vnitrokomunitní kanály vytváří pocit sounáležitosti – pocit existence reálné komunity a
vytvářejí normy v komunitě uznávané. Také v rámci České republiky se
objevují fanziny, profesionální magazíny zaměřené na komiks i webové stránky, které jsou
našimi respondenty pravidelně navštěvovány. Část z respondentů se aktivně podílí na tvorbě
takových komunitních webů či fanzinů.
Stránky jsem původně zamýšlel, že si je udělám sám pro sebe - že tam budu mít svojí kolekci,
abych věděl, co mám a co mi
chybí. Ale postupem času se z toho urodilo ... Pak jsme vlastně s klukama z Kocogelu sestavovali
stránky, pak jsme tam dali
můj klub, který jsem založil - je tam moje kolekce. A už tam přispívají lidi. (sběratel komiksů,
27 let)
Stejné poslání jako fanziny plní pro fandom také comicony, v rámci nichž probíhá
interpersonální i hromadná komunikace. V další kapitole pak uvidíme, že důvody, proč
jedinci jezdí na taková setkání se značně liší. Pro současné účely stačí shrnout, že v České
republice jsou pořádány comicony, které řada jedinců z našeho vzorku s nejrůznější
pravidelností navštěvuje.
Většina z nich se také přiznala k amatérským pokusům o tvorbu komiksu. Především
v dětství se pokusy týkaly kreslířské profese. Děti se pokoušely nakreslit svůj vlastní komiks,
nebo obkreslovaly obrázky z jiných komiksů.
S přáteli jsme kreslili. Ale tak do puberty. Pak už nikdy. Ale můj prvotní cíl byl prorazit jako
kreslíř. Chtěl jsem dělat
ryze autorský komiks, ale pak jsem pochopil, že nemám talent. (knihkupec, 39 let)
V současnosti mnoho aktérů výzkumu přiznává, že výtvarné pokusy opustili a případně se
snaží o komiksové scénáře. Jen málo jich však své pokusy převádí do reality. Většina svou
tvorbu uzavírá „do šuplíku“ bez aspirace na realizaci scénářů. Amatérská tvorba je zkrátka
pokračováním interpretativní hry komiksového fandomu – většina amatérské tvorby je
inspirována profesionálním komiksem – doplňuje mezery nebo přináší nový pohled na
některé žánrové charaktery.
Dokonce mám v šuplíku pár přímo komiksových scénářů. Spíš takový odlehčující vtipný záležitosti,
který spíš zesměšňují ty
superhrdiny. Ale zatím jsou jenom v tom šuplíku. (sběratel komiksu, 27 let)
Scénář? Řekněme, že jo. Není to klasickej komiksovej scénář, spíš jsou to takové myšlenky, které
by šly aplikovat. Ale
klasickej komiksovej scénář - jsem jich napsal několik a ... nedal jsem je nikomu přečíst .
(čtenář komiksu, 34 let)
Typické činnosti v rámci české komunity čtenářů jsou tak shodné s americkou kulturou.
Samozřejmě nemůžeme srovnávat rozvinutou kulturu komiksu v USA a v České republice,
ale zmíněné typické činnosti vycházejí ze specifického vztahu k textu, a tak nemusí být
překvapující, že jsou v obou státech shodné.
Shrnutí – Hranice mezi kulturou komiksu a společností
Komiksový fandom odpovídá novému pojetí současného pojetí subkultur jako nestálých
komunit, které nepředpokládají doživotní členství a nejsou pro své členy exkluzivní. Jedinci, kteří se identifikují jako čtenáři komiksu, jsou různorodí a mohou patřit
do řady dalších podobných life-stylových enkláv. Z takové fluidní podstaty současných
subkultur pak vyplývá i fakt, že je pro jejich členy problematické vytvořit si představu
typického člena komunity. Fandom je charakteristický svým vztahem k textu, kterým se
odlišuje od široké společnosti, a tak nelze očekávat, že by členové
vytvářeli vnější distinktivní znaky. Kultura komiksu se tak skládá z nejrozmanitějších jedinců,
které pojí jejich vztah k médiu.
Ze specifického vztahu fanů k textu vyplývají typické činnosti – především pasivní
participace na komiksové kultuře skrze čtení nejrůznějších odborných či recenzních článků ve
fanzinech, nebo jejich aktivní vytváření, sbírání komiksů a amatérská tvorba. Typické činnosti
– především další zájem o médium – se pojí se specifickými kompetencemi, které si musí
čtenář komiksu osvojit, aby mohl médium užívat.
V České republice neexistuje jednotná představa typického čtenáře komiksů, ovšem
fanoušci jsou přesvědčení, že čtenář musí získat určité kompetence, které se týkají samotného
užití média. V rámci fandomu objevujeme sdílené činnosti, které vycházejí ze specifického
vztahu k textu, a které se podílejí na rozšiřování komiksové gramotnosti
Pokračování příště.
Text pochází z diplomové práce Kateřiny Králové Komiksové publikum jako subkultura
(Analýza recepčních strategií), obhájené na Masarykově univerzitě, Fakultě sociálních studií, v
Brně roku 2010, dostupné
online.
Redakčně upraveno.