Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Komiksové publikum (8) - METODOLOGICKÁ ČÁST

11.05.2012, autor: Gethie

Pokračování článků z diplomové práce o Komiksovém publiku jako subkultuře




Cíl výzkumu
Obecným cílem výzkumu je snaha o prozkoumání fenoménu čtenářů komiksu jak na úrovni jedince, tak na úrovni komunity. V rámci této práce se tak budeme snažit zodpovědět dvě hlavní výzkumné otázky. Toto rozdělení výzkumu může být považováno za nestandardní krok, ale vzhledem k tomu, že se našemu tématu česká akademická půda téměř nevěnuje, domníváme se, že rozdělení výzkumu je omluvitelné, neboť napomůže přehledně popsat české komiksové publikum v jeho základních charakteristikách.

Naší první snahou bude zodpovědět výzkumnou otázku zaměřenou na komunitu čtenářů : Můžeme v České republice mluvit o existenci subkultury čtenářů komiksu? Zde se budeme věnovat především zapojení jedinců do širšího sociálního celku, jehož pojivem by byla obliba komiksu.

Druhým tématem je otázka vztahu jedince a komiksu : Jaké jsou individuální motivace a strategie pro čtení komiksu? Zde budeme tedy zkoumat čtenáře komiksu na úrovni individuálního užití média a hledat důvody, proč si jedinci zvolili právě jej.

„Člověk, který rád čte příběhy“ – Sdílená představa čtenáře komiksu
Life-stylová skupina čtenářů komiksu nepředstavuje skupinu s pevnými hranicemi, do níž by jedinec patřil doživotně. Naopak může ze skupiny kdykoliv svobodně odejít pouhou změnou svého vkusu a trávení volného času. Takový stav předpokládá, že jedinec má určité sdílené vědomí o pravidlech, jednání i vlastnostech oceňovaných v rámci skupiny, které by měl dodržovat pro přináležitost k ní. Takové sdílené vědomí představuje pomyslné hranice, které vymezují danou kulturu, či jednotlivé její segmenty. V následující části jsme si položili otázku, zda si čeští čtenáři komiksu udržují určitou představu typického čtenáře s důrazem na jeho vlastnosti a vzhled – autostereotyp, na typické činnosti, které by naznačily pozadí užívání média komiksu, a čtenářské kompetence, jež jsou předpokladem pro užití média.

Typický čtenář komiksu – autostereotyp
Některé ze subkultur, především ty, jejichž skladba je silně homogenní, mohou sdílet určitý autostereotyp, představu typického člena reprezentovanou úzkým okruhem základních vlastností, k nimž jsou postupně dotvářeny další. Původ autostereotypu může vycházet ze samotné skupiny, nebo může být důsledkem negativního stereotypu této skupiny v rámci širší společnosti. Členové mohou přebírat jim připsané – často negativní – vlastnosti a mohou z nich vytvářet kvality uznávané v rámci jejich komunity. Z jednotlivých vlastností se mohou stávat distinktivní rysy oddělující komunitu od zbytku společnosti.

Respondenti představu typického čtenáře komiksů odmítali. Skupina jedinců, kteří čtou komiks a jsou jeho fanoušky, je podle nich příliš různorodá, aby mohli popsat jejího typického člena.

Případně se respondenti uchylovali k logickým úvahám o pravděpodobných charakteristikách čtenáře komiksu, které vyvozovali z historie komiksu v rámci České republiky i ze současné podoby komiksového trhu. Tyto úvahy však zřejmě vycházely ze snahy odpovědět na otázku a pohybovaly se v rovině pouhých předpokladů.

Cena určuje tu skupinu, takže u nás čtou komiks spíš vzdělanější a řekl bych bohatší lidi, což je absolutně jiný prostředí než v Americe, kde komiks je běžnej a je to záležitost pár dolarů. (organizátor Crweconu, vydavatel CRWE, 41 let)

Těžko říci. Tak mladý nadšenec - ten věk považuji za důležitej. Předpokládám, že tady je větší počet čtenářů než čtenářek. (čtenář komiksu, 28 let)

Absence autostereotypu předpokládá poměrně otevřenou skupinu, která nemá jasně vymezené hranice, co se týče vzhledu či charakteristik. Názor, že čtenáři komiksu jsou různorodou skupinou, která je spojena především svým vztahem k médiu a shodným trávením volného času, je sdílen napříč spektrem komiksových fanoušků. Absence autostereotypu u čtenářů komiksu odpovídá Jenkinsovu pojetí subkultury fanoušků sci-fi, která je popsatelná pouze skrze svůj vztah k textu, nikoliv skrze vnější distinktivní rysy.

Kompetence pro čtení komiksu – čtenářská gramotnost
Komiks je médium a jako takové vyžaduje po svých uživatelích určité základní kompetence, které by měli splňovat, aby jej mohli efektivně využívat. Být členem skupiny fanoušků předpokládá, že jedinec zvládne základní vzorce percepce, které se rodí především v interakcích mezi jedinci, ale také, že se bude orientovat v žánrech média a získá dovednosti, jež médium předpokládá pro své užití.

Fanoušci komiksu jsou přesvědčeni o tom, že „čtení komiksů“ je naučená činnost – jedinec si postupně skrze četbu osvojuje kompetence pro čtení náročnějších komiksů. Aktéři výzkumu se shodli, že existují komiksy s nejrůznější mírou obtížnosti. Některé – především dětské komiksy – jsou otevřené a přístupné téměř každému, jiné předpokládají, že jedinec je již zvyklý číst komiks, případně jsou přímo založeny na intertextuálním spojením s jinými komiksy.

Jsou komiksy, které jsou jednodušší. První komiksový know-how dostávaš už z četby dětských knížek, kde dostávají první ponětí o vztahu a obrázku. Naši rodiče nebo prarodiče se nedokáží zorientovat v té stránce, kterým směrem mají číst. Pro ně je směšovat si písmo a obraz do jednoho celkového textu náročné. (organizátor KomiksFestu, člen Seqence, 31 let)

No komiks může číst kdokoliv, ale musí zvládnout proniknout do toho komiksu. Musí zvládnout vnímat ta políčka. Tu posloupnost toho komiksu. Tu dynamiku. Je to spíš o tom, kolik má kdo načteno. (tvůrce fanzinu, 26 let)

Základem pro čtení komiksů je podle respondentů překonání návyků plynoucích z logocentrické tradice naší kultury. Lidé, kteří nejsou zvyklí komiks číst, mají problém především s propojením písma a obrazového kódu – z toho pak pramení i problémy se sledováním souslednosti obrazů. Čtenář pak nezmůže spojit diskontinuální sekvenci obrazů v lineární vyprávění. Čtenář komiksů musí překonat tyto obtíže a zvládnout základy komiksové gramotnosti. Jen tak může splnit základní předpoklad pro přináležitost do skupiny – číst komiksy.

Typické činnosti čtenáře komiksu
Fandom média je většinou specifický především svým vztahem k textu, což předpokládá, že ústřední činností bude užívání daného média. K této činnosti se ale postupně „nabaluje“ řada dalších, které rozvíjí tu první. Fandom jde za jednoduchou konzumaci média, je to činnost ústřední, nikoliv jediná typická pro členy fandomu. V rámci rozvinuté komiksové kultury v USA pozorujeme okruh určitých základních činností, které se postupně stali typickými pro čtenáře komiksu – nejčastěji se objevuje sbírání komiksu, čtení a tvorba fanzinů či webových stránek, ale také návštěvy comiconů nebo amatérská tvorba .

V rámci našeho vzorku jsme se tedy rozhodli sledovat tyto činnosti. Vzhledem k tomu, že se většinou těchto činností budeme zabývat podrobněji v jiných částech práce, bude tato část jen lehkým náčrtem.

Řada jedinců se definovala nejen jako čtenáři komiksů, ale také jako jeho sběratelé. Tyto dvě činnosti podle nich patří k sobě. Fanoušek komiksů je zároveň jejich sběratelem, i když logika výběru komiksů do sbírky se mezi jednotlivci diametrálně liší. Stejně jako poměr četba/sbírání komiksu. Jedinci, kteří komiks nesbírají, to nejčastěji vysvětlovali ekonomickými důvody, ale i oni deklarovali touhu vlastnit alespoň některé vybrané komiksy (nebo jejich série).

No já sbírám komiksy. Teda teď už si vybírám. Sbírám české komiksy podepsané od jejich autorů . (tvůrce fanzinu, 26 let)

Já komiksy nesbírám. Chtěla bych, ale nejsou na to peníze. Teď třeba šetřím na to poslední číslo Donžona. To musím mít . (kreslířka, 24 let)

Kromě sběratelství se často objevují také zmínky o fanzinech a v současnosti také o webových stránkách se zaměřením na komiks. Jak jsme již zmínili v teoretické části, fanziny v tištěné i webové podobě jsou důležitou součástí subkultury, neboť umožňují interakci v rámci fandomu i mimo komunikaci tváří v tvář. Právě participace na komunikaci skrze tyto vnitrokomunitní kanály vytváří pocit sounáležitosti – pocit existence reálné komunity a vytvářejí normy v komunitě uznávané. Také v rámci České republiky se objevují fanziny, profesionální magazíny zaměřené na komiks i webové stránky, které jsou našimi respondenty pravidelně navštěvovány. Část z respondentů se aktivně podílí na tvorbě takových komunitních webů či fanzinů.

Stránky jsem původně zamýšlel, že si je udělám sám pro sebe - že tam budu mít svojí kolekci, abych věděl, co mám a co mi chybí. Ale postupem času se z toho urodilo ... Pak jsme vlastně s klukama z Kocogelu sestavovali stránky, pak jsme tam dali můj klub, který jsem založil - je tam moje kolekce. A už tam přispívají lidi. (sběratel komiksů, 27 let)

Stejné poslání jako fanziny plní pro fandom také comicony, v rámci nichž probíhá interpersonální i hromadná komunikace. V další kapitole pak uvidíme, že důvody, proč jedinci jezdí na taková setkání se značně liší. Pro současné účely stačí shrnout, že v České republice jsou pořádány comicony, které řada jedinců z našeho vzorku s nejrůznější pravidelností navštěvuje.

Většina z nich se také přiznala k amatérským pokusům o tvorbu komiksu. Především v dětství se pokusy týkaly kreslířské profese. Děti se pokoušely nakreslit svůj vlastní komiks, nebo obkreslovaly obrázky z jiných komiksů.

S přáteli jsme kreslili. Ale tak do puberty. Pak už nikdy. Ale můj prvotní cíl byl prorazit jako kreslíř. Chtěl jsem dělat ryze autorský komiks, ale pak jsem pochopil, že nemám talent. (knihkupec, 39 let)

V současnosti mnoho aktérů výzkumu přiznává, že výtvarné pokusy opustili a případně se snaží o komiksové scénáře. Jen málo jich však své pokusy převádí do reality. Většina svou tvorbu uzavírá „do šuplíku“ bez aspirace na realizaci scénářů. Amatérská tvorba je zkrátka pokračováním interpretativní hry komiksového fandomu – většina amatérské tvorby je inspirována profesionálním komiksem – doplňuje mezery nebo přináší nový pohled na některé žánrové charaktery.

Dokonce mám v šuplíku pár přímo komiksových scénářů. Spíš takový odlehčující vtipný záležitosti, který spíš zesměšňují ty superhrdiny. Ale zatím jsou jenom v tom šuplíku. (sběratel komiksu, 27 let)

Scénář? Řekněme, že jo. Není to klasickej komiksovej scénář, spíš jsou to takové myšlenky, které by šly aplikovat. Ale klasickej komiksovej scénář - jsem jich napsal několik a ... nedal jsem je nikomu přečíst . (čtenář komiksu, 34 let)

Typické činnosti v rámci české komunity čtenářů jsou tak shodné s americkou kulturou. Samozřejmě nemůžeme srovnávat rozvinutou kulturu komiksu v USA a v České republice, ale zmíněné typické činnosti vycházejí ze specifického vztahu k textu, a tak nemusí být překvapující, že jsou v obou státech shodné.

Shrnutí – Hranice mezi kulturou komiksu a společností
Komiksový fandom odpovídá novému pojetí současného pojetí subkultur jako nestálých komunit, které nepředpokládají doživotní členství a nejsou pro své členy exkluzivní. Jedinci, kteří se identifikují jako čtenáři komiksu, jsou různorodí a mohou patřit do řady dalších podobných life-stylových enkláv. Z takové fluidní podstaty současných subkultur pak vyplývá i fakt, že je pro jejich členy problematické vytvořit si představu typického člena komunity. Fandom je charakteristický svým vztahem k textu, kterým se odlišuje od široké společnosti, a tak nelze očekávat, že by členové vytvářeli vnější distinktivní znaky. Kultura komiksu se tak skládá z nejrozmanitějších jedinců, které pojí jejich vztah k médiu.

Ze specifického vztahu fanů k textu vyplývají typické činnosti – především pasivní participace na komiksové kultuře skrze čtení nejrůznějších odborných či recenzních článků ve fanzinech, nebo jejich aktivní vytváření, sbírání komiksů a amatérská tvorba. Typické činnosti – především další zájem o médium – se pojí se specifickými kompetencemi, které si musí čtenář komiksu osvojit, aby mohl médium užívat.

V České republice neexistuje jednotná představa typického čtenáře komiksů, ovšem fanoušci jsou přesvědčení, že čtenář musí získat určité kompetence, které se týkají samotného užití média. V rámci fandomu objevujeme sdílené činnosti, které vycházejí ze specifického vztahu k textu, a které se podílejí na rozšiřování komiksové gramotnosti

Pokračování příště.

Text pochází z diplomové práce Kateřiny Králové Komiksové publikum jako subkultura (Analýza recepčních strategií), obhájené na Masarykově univerzitě, Fakultě sociálních studií, v Brně roku 2010, dostupné online.

Redakčně upraveno.




Autor:


Autor článku: Gethie

Související články:


theoriá
12.06.2014 Yellow Kid: První komiks na světě otiskli v bulváru!
01.05.2014 Studia komiksu: Jak se čeští vědátoři vrtali v komiksech? - 50 %
09.09.2013 Co tady otravujou ty primitivní ksichty z meme hovadin?






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

Jaký je rozdíl mezi zákeřným sarkasmem a ironií?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!