Komiksy musely bojovat o uznání a leckde se tento boj stále ještě vede. Jedná se o stále tentýž boj, který začal už s vynálezem písma. Tehdy se znalosti předávaly zpaměti vyprávěním, byly to veršované básně. Lidé museli mít dobrou paměť. Vynálezem písma někteří lidé pohrdali, protože to znamenalo dostupnost znalostí pro každého, kdo uměl číst. Říkali, že s písmem lidstvo zhloupne, protože už nebude potřeba paměť.
To se opakovalo s vynálezem knihtisku, rádia, televize. Na internetu se hodně pohrdalo v momentě, kdy se rozšířily blogy: "Teď může veřejně publikovat každé dítě, podívejte se na ty jejich blogísky."
I dnes se ještě můžeme setkat s intelektuálským názorem, že komiks je pro děti, přinejlepším se jedná o lehkou oddychovou literaturu, asi stejně jako romány pro ženy nebo horory. Někteří pokročilejší intelektuálové si všimli, že i v komiksu už vzniklo "náročné umění". Proto se z komiksu stal žánr literatury, aby se mohlo ospravedlnit, proč někdo tak intelektuálně na výši čte něco, co přece bylo původně jen lehké čtení pro děti.
Komiks však nepatří mezi žánry. Slovní spojení "pokleslý žánr" je chybné, cožpak nikdy nemůže vzniknout dobrý horor, který by nastolil zajímavé otázky k zamyšlení? Nehodnoťme žánr, ale konkrétní díla.
Komiks je forma. Komiks se řadí do společnosti uměleckých forem, vedle oblastí umění jako je film, literatura, výtvarné umění, hudba, divadlo nebo tanec. Komiks nemůže být vnímán jako pokleslá nebo jednoduchá forma, protože už z definice forma čeká na naplnění obsahem. Teprve tento obsah může být pokleslý, jednoduchý nebo všelijaký. Komiksem můžeme vyjádřit seriozní filosofická pojednání, ostatně několik jich už vzniklo.
Fakt, že někdo i v rámci uměleckých forem považuje například balet za vyšší formu než film, vypovídá spíš o jeho preferenci než o intelektuální výši baletu. Protože i balet může být povrchní představení bez myšlenky a naopak film může být seriozní umělecké dílo vysoké kvality. Vedle kvalitních komiksů budou existovat i ty brakové, nic to ale nevypovídá o komiksu jako formě. Spíš to hodně říká o jejich autorech, kteří se nějakým způsobem rozhodli pro komiksovou formu. Přece nebudeme pohrdat divadlem jenom proto, že jsme viděli slabou hru s amatérskými herci a s papírovými kulisami, které během představení popadaly na zem.
Vrátím se ještě k pohrdání určité části komiksů mezi lidmi, kteří jinak komiks jako celek uznávají. Nejčastější je pohled z vrchu na americké superhrdiny a velebení evropského komiksu. Když pominu možný skrytý antiamerikanismus, není to jen póza nebo stydlivost? Nebudu číst Spider-mana, protože ho zná každý? Styděl bych se před ostatními, kdyby mě viděli s komiksem o Batmanovi?
Pořád mám na mysli intelektuálské povyšování nad nějakým žánrem jako celkem, bez ohledu na kvalitu konkrétních děl. To je stejné jako zavrhovat celou literaturu pro děti a nevšimnout si, že těmi intelektuály respektovaný Čapek vytvořil Dášenku právě pro děti. O kvalitě Dášenky tito lidé pochybovat nemohou, proč tedy shazovat skořápku, ve které dílo existuje?
Intelektuálové hořekují nad tím, jak klesá zájem o kulturu. Přitom chyba není v tupé mase, které nechodí na výstavy toho nejvyššího umění. Chyba je právě v umělcích intelektuálech, kteří tvoří nicneříkající slátaniny. Intelektuálové pohrdají komercí, což je něco, co má masový úspěch. Úsměvné je na tom fakt, že právě tito intelektuálové chtějí slávu a peníze, tedy ten masový úspěch. Jenže to by se pak stali komercí, není-liž pravda? Mají to ti intelektuálové opravdu těžké.
Zdroj: Osudná domýšlivost, Hayek, 1995
