Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Po stopách kreslených seriálů 1: Už komunisté plivali na komiks - 80 %

26.04.2013, autor: František Mejstřík

Nakladatelství a vydavatelství Volvox Globator vydalo tuto publikaci v roce 2012 za přispění Ministerstva kultury České republiky. Kniha je komentovaným přehledem kreslených seriálů, které u nás vycházely do roku 1985. Dosti podrobně se zabývá i vývojem názorů na komiks.




V prvním díle publikace se historie českého komiksu začíná mapovat od období první republiky. Do tohoto období spadají dětské časopisy Mladý hlasatel, Koule, Punťa, Junák/Skaut-Junák a Malý čtenář. Tyto pečlivě sleduje, až do jejich zániku za Protektorátu Čechy a Morava. Z protektorátního období neopomene časopis Správný kluk z let 1943-1945. Prostor v knize je poskytnut i novinovým přílohám věnovaným dětem. Jde o České slovo a Lidové noviny.

Olga Bezděková se dále v knize věnuje seriálům pro dospělé čtenáře, které vycházely v časopisech Dobrý den, Rozruch, Rodokaps, Pestrý týden a Ahoj.

Poválečné roky navázaly na to nejlepší z let první republiky. Jedná se o časopisy Vpřed, Junák a Skaut/ka. Nicméně ani těmto nebylo přáno delšího trvání a tentokráte je zadusil komunismus. Dětské časopisy Mateřídouška, Ohníček, Pionýrské noviny, Pionýr (Větrník) detailně stopuje od jejich vzniku až po rok 1985.

Kniha neopomene ani velké vzory, které u nás zdomácněly. Namátkou: Max und Moritz, Bonzo, Kocour Felix, Pepek námořník a v neposlední řadě tvorba Walta Disneyho. Mezi Disneyho seriály nemůže chybět Myšák Mickey (Mickey Mouse), kačer Donald (Donald Duck), Sněhurka a sedm trpaslíků, Tři malá prasátka a dřevěný panáček Pinocchio.

Nejvíce prostoru v knize je poskytnuto snad našemu nejslavnějšímu kreslenému seriálu Rychlé šípy. Tento detailní rozbor je zcela na místě. Jaroslav Foglar vytvořil fenomén, který ovlivnil pozitivně několik generací čtenářů v naší republice. Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Asi každý mladý čtenář v nich hledal své vzory a málo kdo toužil být gangster jako Bratrstvo kočičí pracky (Dlouhé Bidlo, Štětináč, Bohouš). Tím jsem si bezpečně jist z vlastní zkušenosti, vyprávění rodičů a dědů.

Jednoho dne, po té, co jsem u strejdy objevil kompletní vydání Rychlých Šípů, jsem s kamarády založil klub stejného názvu. Ze starého prostěradla jsem vytvořil vlajku a na zahradě byl prostor pro klubovnu. Tak začaly naše výlety za dobrodružstvím po vzoru Rychlých Šípů. Nikdy nás ani ve snu nenapadlo se přiklonit na druhou stranu a jít v šlépějích nechvalně proslulého Bratrstva kočičí pracky. Netroufám si ani vyslovit názor, jak by vypadal výběr dnešního mladého člověka. Zda by to byl klub RŠ, nebo BKP. Pokud by se tím člen současné mladé generace vůbec zabýval. Morální hodnoty se od těch let v mnohém změnily a rozhodně ne v kladném slova smyslu.

Nicméně to jsem odbočil trochu jiným směrem. Kniha Rychlé Šípy vyšla v roce 2012 již ve čtvrtém vydání v nakladatelství Olympia. To samo o sobě o něčem vypovídá. Prodávanější jsou pouze Bible, manželé Paroubkovi a v těsném závěsu za nimi Michal Viewegh.

U Rychlých šípů se mi moc líbilo srovnání práce kreslířů Dr. Jana Fischera a Marko Čermáka. Osobně mám rád oba kreslíře a ani jednomu nenadržuji. Každý z nich pojal Rychlé Šípy po svém a Marko Čermák, který převzal štafetu po zesnulém Fischerovi to jistě neměl lehké s prosazením svého stylu. Porovnání díla obou kreslířů je natolik vyčerpávající, že se čtenář dozvídá i takové detaily jako byla levorukost pana Fischera.

Při četbě knihy mi mockrát vytanula na mysli otázka, kolik práce a úsilí musela autorka vložit do této knihy. Texty a rozbory v ní obsažené jsou nesmírně fundovaná a detailní. Dokonce zašla tak daleko, že jsem na str. 134 objevil zubní pastu mého mládí Tuti fruti. Na mou otázku jsem dostal odpověď v doslovu knihy. Na přelomu 60. a 70. let si Olga Bezděková zvolila jako téma své diplomové práce Kreslený seriál. Pokud to hodně zjednoduším, tak právě publikace Po stopách kreslených seriálů 1-2 jsou konečným produktem její mnohaleté práce.

Vývoj kreslených seriálů nebyl vždy kvitován pouze s povděkem a mnohdy vyvolával kontroverze. V knize je na mnoha místech znát, že si Olga Bezděková nese stigmata a urputně se snaží polemizovat s různými teoretiky o právu komiksu na existenci. Vzhledem k pohnuté historii kreslených seriálů na našem území a také osudům rukopisu této knihy jsou to lidsky pochopitelné věci.

Já ovšem takto taktní nejsem. Nadále budu ony oponenty nazývat pouze teoretiky, neboť mi jejich jména nestojí ani za úder do klávesnice. V každé lidské generaci se našli oni teoretici, kteří napadali cokoliv nové, jiné a pro ně nepřijatelné. Je v podstatě jedno co bylo jejich terčem. Zda to byl knihtisk, film, komiks, nebo internet. Vždy se strhl zbytečný povyk pro nic za nic, aby na konec teoretici přeskočili na jiného obětního beránka , či v tichosti připustili, že se mýlili. Zarážející je fakt, že mnoho těchto Téček mělo, nebo má tituly před jménem.

Situace kolem komiksu a názory kritiků mi v mnoha paralelách připomínají současný stav v herním světě. Někteří reinkarnovaní teoretici jdou tak daleko, že se neštítí nazvat plošně všechny hráče kulturou kriplů. To považuji za nepřijatelné. Znám mnoho neskutečně hloupých titulů v tomto žánru. Na druhou stranu se některé projekty blíží umění a co je pro jednoho brakem může být pro druhého pokladem. Jsou lidé, kteří by si Pablo Picassa nepověsili ani na oné místnosti. Tak je to v pořádku, co člověk to názor. Lze podrobit rigorózní kritice, nebo recenzi každé jedno dílo. Ovšem člověk, který smete ze stolu šmahem ruky celý žánr nebo dokonce celý druh umění, je u mě omezenec. Zde beze zbytku platí, že lidská blbost je věčná. Je prozatím škoda, že nikoho z pánů teoretiků nenapadlo si blbost patentovat.

S Olgou Bezděkovou souhlasím téměř ve všem. Sám jsem nedávno v jedné recenzi bez znalostí jejích textů došel k podobnému závěru a tím je výchovný efekt dětského komiksu. Nicméně nesouhlasím pouze s tím, že by měl dětský komiks pouze vychovávat, zde opravuji sám sebe a měním názor. To je úlohou rodičů. Problém dospělých lidí je, že snadno zapomínají jaké to je být děckem. Děti si touží převážně hrát a bavit se. To jim nesmíme brát a upírat, neboť dětství je skutečně krátká epizodka v životě člověka. Pokud se podaří skloubit právě tyto věci dohromady, pak může být komiks mocným nástrojem.

Olga Bezděková dokazuje v tomto díle, že je erudovanou spisovatelkou. Kniha je určena lidem, kteří prahnou po vědomostech z oblasti české historie kreslených seriálů. Také by neměla uniknout žádnému znalci tohoto druhu umění, neboť zjistí, že je stále co objevovat. Čtenář je vtažen do mnohdy ukrývaného a zapomenutého světa kreslených okének.

Co do rozsahu předkládaných informací je publikace srovnatelná pouze s Encyklopedií komiksu v Československu 1945-89 autorské dvojice Josefa Ládka a Roberta Pavelky. Tato vyšla zatím ve dvou dílech z plánovaných pěti. Encyklopedie mapuje období od konce druhé světové války po rok 1989. Rozdíl je také v pojetí. Zatímco definice encyklopedie je jasná, tak dílo Bezděkové má charakter dějepisné knihy, která sleduje časovou přímku. První část knihy byla pro mě převážně sledem názvů a dat. Lépe se mi četla poválečná část knihy, ale to bych přikládal spíše tomu, že jsem lépe obeznámen s komiksem, který vycházel po roce 1945. Dobré zprávy chodí po třech a potvrzením je projekt Heleny Diesing Český komiks 1. poloviny 20. století (2011).

Pozornému čtenáři jistě nemohlo uniknout, že ve výčtu obsahu knihy chybí některé důležité elementy historie českých kreslených seriálů. Je to např. Kája Saudek, časopis ABC, Čtyřlístek nebo Sedmička pionýrů. Tyto a jiné jsou tématem druhého dílu knihy Po stopách kreslených seriálů.

PhDr. Olga Bezděková se narodila v roce 1946. Je dcerou válečného pilota plk. Stanislava Rejthara. Vystudovala filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor knihovnictví, literatura a dětská literatura. Pracovala jako bibliografka v Národní knihovně a jako dokumentaristka v Ústavu pro studium totalitních režimů. Je ženou emeritního profesora fyziky na říčanském gymnáziu Mgr. Alexeje Bezděka, s ním vychovala dva syny, Pavla a Michaela.




Autor:


Autor článku: František Mejstřík

Detaily o komiksu:

Titul: Po stopách kreslených seriálů 1
Série: Po stopách kreslených seriálů
Žánr: Ostatní (CZ).
Rok vydání: 2012
Vydavatel: Volvox Globator
Země vydání: Česká Republika
Země původu: Česká Republika



    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

Jaký je rozdíl mezi zákeřným sarkasmem a ironií?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!