V Itálii (a pouze zde) tvoří populární komiksy většinu a od padesátých let minulého století mají v převážné většině případů formu nepříliš drahých bonelliovských, zhruba stostránkových alb 16 x 21 cm, tištěných na levném papíru.
Produkty tohoto typu jsou určeny k prodeji na novinových stáncích a předpokládají, že si je kupuje množina věrných čtenářů.


Jiná bonelliovská minisérie (14 alb)
Volto nascosto [Skrytá tvář] (obr. 025), jejíž scénář napsal Gianfranco Manfredi (obr. 026; kreslili ji Goran Parlov, Massimo Rotundo a Leomacs) a která vyšla v letech 2007-08, se odehrává v Římě, v Etiopii a Eritrei koncem devatenáctého století; tato minisérie se již vymyká z klasického žánru.


Neobvyklá je rovněž její „vícehlasá“ struktura, neboť v ní nevystupuje jediný neporazitelný hrdina doprovázený druhořadými kladnými a zápornými postavami; o roli protagonisty se v ní dělí několik postav. Roku 2008 vyšla další minisérie
Jan Dix (obr. 027), jejíž scénář napsal Carlo Ambrosini (*1954; obr. 028), který navíc nakreslil i její první epizodu; komiks se odehrává v současnosti v Nizozemsku a vypráví o neobyčejných příhodách stejnojmenného kritika umění.


Následovala série
Lilith (2008; obr. 029), kterou napsal a nakreslil Luca Enoch (*1962; obr. 030), autor, jenž se dokáže s úspěchem inspirovat mangou, animovanými i hranými filmy a literaturou. Lilith je dívka, jejímž údělem je cestovat v čase a zachraňovat lidstvo. Na rozdíl od ostatních bonelliovských postav, jejichž činy se vždy řídily pozitivní etikou (i když i ta s časem mutovala spolu s povahou seriálových hrdinů), nemá Lilith stabilní filozofii, protože musí z těch či oněch důvodů zabíjet i nevinné osoby.

Kromě minisérií začal Sergio Bonelli vydávat i edici „komiksových románů“, tj. jednorázové, zhruba 400-stránkové publikace. K nejzajímavějším patří
Gli occhi e il buio (2007; obr. 031) [Oči a temnota], které napsal a nakreslil Gigi Simeoni (*1967). Jde o noirový příběh, který se odehrává v Miláně začátkem minulého století, kdy se objevovaly první telefony a první automobily, kdy se rozvíjela umělecké avantgarda a v policejní práci se poprvé uplatňoval vědecký přístup. Na třech stech komiksových stránkách Simeoni rezignuje na populární komiksovou tradici a v pochmurně pojatém vyprávění poukazuje na to, jak je křehká hranice mezi dobrem a zlem.