Chce to odvahu, udělat hlavním hrdinou pseudohistorického románu ze středověku inkvizitora, postavu právě tak krvelačnou a slídivou, jako obávanou a nenáviděnou. Vrchní církevní policajt má totiž (od dob Dostojevského Velkého inkvizitora) v literatuře jednoznačně záporné nasvícení, i když mimořádná vnitřní energie a nadprůměrný intelekt se u něj předpokládají jaksi samo sebou. Italský politolog, historik a spisovatel Valerio Evangelisti (52) ale udělal z handicapu hlavní sílu, a bylo jí dost na to, aby si po čase řekla také o zkomiksování...

Sám Art Spiegelman na otázku, proč si zvolil pro svoje dílo o holocaustu zrovna komiksovou formu a v čem podle něj spočívají přednosti žánru komiksu, odpověděl: „Rozhodl jsem se, že udělám rozsáhlejší komiks, nad nímž budu trávit dlouhá léta. Bylo jasné, že to nemůže být nic jiného než příběh mého otce…“

Holocaust je chápán jako problém historický, filosofický, politický, teologický, emocionální, výchovný i umělecký. Snad právě proto nastávají komplikace s jeho pojetím … Jak s takovou katastrofou zacházet, aby se nestala pouhým klišé?

Při mapování české komiksové scény se občas stane, že sem tam některý titul proklouzne pozornosti naší redakce, nebo se mu nedostane tolik místa, kolik by zasluhoval. To se stalo i knize Kafka z nakladatelství Portál, což považuji za chybu. Protože nechci tímto zdánlivě nedůležitým proviněním zavdat příčinu k jakémukoliv procesu a skončit třeba v karném táboře, pokusím se nyní vše odčinit...

Již v prvním dílu jsem upozorňovala na originální – alegorické – vyobrazení postav Spiegelmanova komiksu. V záhlaví knihy uvedl autor citát Adolfa Hitlera: „Židé jsou nepochybně rasou, ale nikoli lidskou.“ Právě tímto citátem se nechal při kreslení Mausu inspirovat: „Hitler byl vlastně takový můj spolupracovník na celém projektu…“

Druhá dějová linie, „pásmo přítomnosti“, vychází z návštěv, které Art u otce vykonával, aby se od něj dozvěděl co nejvíce podkladů pro svůj právě vznikající komiks Maus. V tomto dějovém pásmu se autor vyrovnává s komplikovaným vztahem ke stárnoucímu a povahově kontroverznímu otci, jenž si musel po válce vybudovat novou existenci i novou identitu…

Druhý díl Mause - „A tady začalo moje trápení“ - zahrnuje Vladkovy hrůzné vzpomínky na Osvětim, konec války, šťastné shledání s Anjou a následnou emigraci do Spojených států. Vladek detailně líčí utrpení, jež zažil ve vyhlazovacím táboře, zoufalé životní podmínky vězňů, zbavených veškeré důstojnosti a práv; ponížení na samou hranici lidství…

Komiksový román Maus: příběh očitého svědka vydalo české nakladatelství Torst v překladu Jana Macháčka a Jiřího Zavadila na přelomu let 1997 a 1998. Spiegelmanovo autobiografické dílo má dvě části: první s podtitulem Otcova krvavá pouť dějinami a druhý A tady začalo moje trápení. Autor naprosto výjimečným, dosud nevídaným způsobem převyprávěl životní příběh svého otce, jenž přežil holocaust v polském koncentračním táboře Osvětim...

Maus - netradiční komiksové zpracování holocaustu - se dostal díky svému osobitému a preciznímu ztvárnění na samý vrchol komiksové tvorby. Zároveň se jeho netypické provedení velkým dílem zasloužilo o přívlastek „kontroverzní“…

Jatka, krveprolití, zbytečná umírání, hrůzy a paradoxy První světové války jsou, jak známo, jedním z Tardiho komplexů, s nímž se ve svém díle stále znovu snaží vyrovnat. V pátém dílu Neobyčejných dobrodružství Adély Blanc-Sec dává svou hrdinku k ledu, a po svém a v intencích žánru navozeného přecházejícími epizodami bez obalu vyslovuje, co si o této neblahé epizodě lidských dějin myslí. Činí tak ústy Luciena Brindavoina, svého nového hrdiny, či spíše antihrdiny...

Nejenom šílení vědci, ale i oživlé mumie představují vděčnou rekvizitu různých tajemných, hrůzostrašných, či fantastických příběhů, zpočátku psaných, dnes filmových. Je proto zcela logické, že i Jacques Tardi byl nucen se ve čtvrtém dílu své série „Neobyčejných dobrodružství Adély Blanc-Sec“ vyrovnat s tímto tak hojně exploatovaným fenoménem. Pikantní na celé záležitosti pak jest, že – jak jsme se již zmínili v předchozích recenzích – jednu mumii má naše hrdinka přímo u sebe doma. Jednoho dne, přesně řečeno v noci ze 7. na 8. března 1912, ji však mumie opustí…

Na čtenáře čeká několik šoků – zaprvé z rozsahu knihy (což umocňuje pevná vazba), za druhé z autorova nezatíženého, závratného a současně střízlivě kritického intelektu, a za třetí ze smršti pohříchu neznámých informací. Ostatně, co kdo dnes ví o českých zednářích a jejich největší prvorepublikové modlitebně v základech obchodního domu Kotva, že?

Fiktivní komiksová interpretace řádění Jacka Rozparovače během chmurného londýnského podzimu roku 1888 se noří hluboko do studnice dějin, odkud arcimistr žánru Alan Moore vynáší pohár plný krve. Lidské... Pluje v ní duše sériového vraha, bizarní psychogeografie Londýna, religionistický esej i ponor do temných zákoutí svobodného zednářství a architektury. Zároveň jde o experiment, který dává devátému umění plnohodnotný románový rozměr a dokazuje, v čem je komiks nezastupitelný svými nejbližšími příbuznými, filmem či knihou.

Možná vám to může připadat divné, ale ve své první recenzi jsem sáhl po „nezastakplnohodnotné“ knize Maus II s podtitulem …a tady začalo moje trápení. Jedná se totiž o knihu comixovou, v níž je vyobrazen příběh pomocí podobenství: Židé jako myši, nacisté jako kočky (…co jiného), Francouzi jsou žáby a ti z pospojovaných států psi. Podobně tomu bylo, jak si určitě mnozí z Vás vzpomenou, již u pana Orwella a jeho Farmy zvířat.