V prvotních komiksech se ženy téměř nevyskytovaly. Protagonisty těchto komiksů byli nejčastěji uličníci typu Max und Moritz, zvířátka či manželé. Ženy v komiksech hrály především rodinnou a mateřskou úlohu, podobně jako ve společnosti. Zajímavé ale je, že i přesto byly protipóly uťápnutým, drobným manželům, a to v podobě obrovských a panovačných manželek („tlustá žena symbolizovala rodinu, kdežto novodobá „Spenser“ žena symbolizovala mládí a půvab,“ píše se v Comics and Ideology). Nadvláda ženy v komiksu byla humorná, vzdálená skutečnosti…
Takže jsme se konečně dočkali i knihy, která se komiksy zabývá teoreticky! Knihu Stavba komiksu, která udělá radost všem teoreticky zaměřeným komiksovým fandům, všem, jimž vrtá hlavou, proč vlastně mají z četby komiksů takové potěšení, jakým způsobem probíhá četba obrázkových příběhů a co vlastně tvoří specifikum komiksů, nemohl napsat nikdo jiný než Thierry Groensteen, „jeden z největších světových odborníků na komiksovou tvorbu“.
V prvním dílu našeho nového seriálu máte možnost se seznámit se čtyřicetiletým ďáblem z Mexika, který se mimo sbírání komiksů věnuje i režii filmů. A krom řady hororů se proslavil zejména jako tvůrce dvou filmových adaptací známých komiksů – Bladea a Hellboye.
Jak jsem na jednotlivých případech ukazoval, je jazyk některých stripů dosti objevný a novátorský. Ve většině comics je však používán běžný hovorový jazyk s velkým množstvím kolokvializmů. Slang se většinou do comics nedostává, v několika řídkých případech slouží pouze k dokreslení jistého prostředí. Výjimku ovšem tvoří underground comics, které se neřídí prakticky žádnými normami či omezeními.
Prvotní (humoristické) komiksy byly v podstatě kreslenými groteskami, společenskými satirami. Jejich hrdinové tak byli smolaři, hlupáci, šprýmaři, často v podobě dětí a zvířátek. Vliv filmu na první komiksy byl velmi patrný: první hrdinové se kopali do zadnic, padali na banánových slupkách, zkrátka zažívali karamboly. Další variantou prvních hrdinů byli dobromyslní nešikové, kteří se snažili poradit, pomoci, ale vždy se jejich snaha obrátila ve zlé. A pak také nepoučitelní uličníci. „Titulní postavy světových comics jsou především hrdinové nesmyslných situací, kteří každým pohybem rozbíjejí mechanismus života a dělají vždycky to, co se nepatří“ (Claire & Tichý, Comics, str. 35). Claire sice tímto výrokem vystihuje stoprocentně humoristické komiksy, ale rozhodně ne ty následující, superhrdinské.
Za bilanční, donkichotovské, ale i nesmírně potřebné lze označit poslední velké dílo Willa Eisnera, který začátkem tohoto roku jako 87letý nepřežil pokus o voperování čtyřnásobného bypassu. Kreslíř a scénárista, který proslul již koncem 30. let komiksem o detektivovi jménem Spirit, těsně před smrtí dokázal dotáhnout své opus magnum, grafický román Spiknutí.
Adaptace slavného komiksu Fantastic Four od Marvelu se již dostala i do našich kin a vy si v této recenzi můžete přečíst, zda je to opravdu tak fantasticky nepovedené, jak to na první pohled vypadá…
V Británii, ač tam byla tradice kresleného humoru delší, se comic book prakticky nevyvinuly a stripy až na pár výjimek nedosahují tak vysoké úrovně jako v Americe.
Čtyřlístek je dětský časopis a vychází od roku 1969. Sherlock Holmes se tu vyskytoval v letech 1984 až 1990, kdy vyšlo 27 kreslených příběhů Rudolfa Čechury a Marcela Steckera. Ten úplně první se jmenoval Sherlock Holmes a případ s včelou, ten poslední Sherlock Holmes a případ Watsonova synovce. Dodejme, že náklad sešitů se pohyboval mezi 170 a 220 tisíci výtisků…
Vzpomínáte? Anča a Pepík se s Vámi dělili o své příběhy celá devadesátá léta. Jejich polodetektivní historky zaplňovaly stránky Čtyřlístku, kde dělali radost nejen dětem ale i některým dospělým. Nakladatelství Academia vydává knihu, kde se můžeme znovu setkat s dvaadvaceti příběhy těchto roztomilých myšek.
Výchovné a informativní comics je asi tak nejslabší žánr comics books, neboť nevychází přímo z daných mu prostředků. Jsou to zaprvé díla literatury převedená do comics. Výsledek je asi takový jako zfilmování knihy. Ne každá kniha snese převedení z jednoho typu sdělovacího prostředku do druhého, a tak některé výsledky jsou dosti slabé. Původní literární esence knihy se ztratí a duch comics nezíská. Výsledek je pak nezáživný a prázdný. Hlavní výrobce těchto comics je společnost Gilberton Co.
Řecky mýthos znamená vyprávění. Mýty jsou příběhy, do nichž lidé dávných dob a kultur vtělili své představy o vzniku světa a jeho povaze, o životě bohů, o přírodních jevech a jejich příčinách, o člověku, jeho vzniku, právech a povinnostech, o jeho životě pozemském i posmrtném. Tyto představy zahrnují iracionální, fantastický výklad mnoha otázek, jež člověka v přírodě i v jeho osudu znepokojovaly, ale obsahují už i zárodky budoucích věd, zejména etiky, filozofie, práva; vyznačují se tím, že usilují o výklad obecně platný, závazný, který má být pro každého příslušníka národního nebo kmenového společenství vodítkem, jak si svět vykládat a jak také jednat…
Nakladatelství Al Dante vypustilo do českého komiksového rybníka zvláštního tvora, kluzkého a měňavého, jehož strávení dá mnoha místním rybářům, pokud se ho odváží ulovit, určitě docela zabrat. „Všechna tajemství leží pod povrchem vody, synku“ – tvrdí tohle šupinaté stvoření a potutelně se přitom šklebí tlamou plnou ostrých zubů. Svá skutečná tajemství ale brání právě oněmi zuby (a nehty).
Řeklo by se, že když dají hlavy a ruce dohromady dvě esa současného evropského komiksu, vznikne dílo zapamatování hodné a generacemi obdivované. Že to prostě bude peckoidní bomba, událost, která se zapíše do dějin podobně, jako třeba Hledání ptáka času nebo Kasta metabaronů. Jenže ouha – místo vybroušeného diamantu tu tupě zírá vykydlený, rozpraskaný šutrák ze staré cesty za humny. Řeč je o albu Urami – La ville des mauvais reves (Urami – Město ošklivých snů).
Po tom, co jsem zde uvedl, doufám, že se mi podařilo dokázat tezi, že superhrdinové jsou moderní mýtus a pohádka. V době, kdy většina světové kultury došla k jakémusi přelomu, kdy se technika vyvinula více než za celou předchozí dobu, kdy vznikají zcela nové přístupy ke všem základním prvkům života, není možno nadále udržovat staré mýty. Mohou sice zůstat, ale je nutno je doplnit novými.
Dlouho trvala trpká a smutná doba, během níž byl jediným internetovým zdrojem informací o komiksovém časopisu Bedeman pouze náš server. Zpráva zveřejněná na doméně Bedeman.cz a dokonce inzeráty v několika loňských číslech tištěného magazínu sice již drahný čas naznačovaly, že brzy se bude cosi dít – jenže ono „brzy“ se protáhlo ve více jak jednoroční čekání. To je nyní naštěstí zašlou minulostí: stránky www.bedeman.cz konečně fungují!
Komiks je forma masové komunikace, která v sobě spojuje několik uměleckých žánrů, a také mytologii. Komiks, stejně jako literatura, používá mýty - první příběhy, které si lidé předávali, nejdříve ústně, později písemně, a které utvářely veškeré chápání světa a nahlížení na něj. Komiks se čtenáři komunikuje právě díky mytologii, která je pro ně cestou k rozpoznání symbolů.
V souvislosti s právě uvedeným novým začátkem Batmana se podívejme na deset let starý snímek, se kterým režisér Joel Schumacher úspěšně započal likvidaci netopýřího mstitele. A stačilo mu k tomu 60 mil. dolarů, nevýrazný přestavitel hlavní role, homosexualitou zavánějící kostýmy a pár dalších věcí…
Dále čtěte: úvod do série Batman
Filmová adaptace slavné comicsové série Sin City je dosud bezkonkurenčně nejpřesnějším převodem v oblasti filmů podle comicsů a dost možná i filmových převodů vůbec. Díky tomu na ní můžeme nejefektivněji rozkrýt hlavní rozdíly mezi comicsem a filmem, ale potažmo objasnit i mnoho o adaptacích obecně.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
