Tenhle rozhovor se v porodních bolestech netrápil zrovna krátce, až se stydím přiznat, jak. Doba jednoho a půl roku je opravdu nekřesťansky dlouhá, zvláště v dnešní době mobilů a emailů. A to prosím vznikl právě jen díky elektronické poště. Nic to však nesnižuje jeho zajímavost a vypovídací schopnost – na dálku jsme se totiž setkali s klasikem a živoucí pamětí českého komiksu, výtvarníkem, ilustrátorem a kreslířem Janem Patrikem Krásným. ZDE najdete profil J. P. Krásného
Jan Fischer kreslil příběhy Rychlých šípů (dále jen RŠ) často na poslední chvíli – kromě RŠ měl ještě spoustu jiných zakázek. Na kvalitě kreseb to vůbec není poznat – ty jsou výborné, ale projevuje se to v některých drobnostech, které si Fischer nehlídal (např. jednou mají dveře kliku nalevo a v dalším obrázku napravo). Nepřesnosti se objevují i v příbězích dalších kreslířů – Václava Junka, Bohumíra Čermáka a Marko Čermáka. Nicméně bych rád podotknul, že tato různá opomenutí kreslířů kvalitu RŠ rozhodně nijak nesnižují. Číslování příběhů jsem převzal z nového kompletního vydání RŠ od nakladatelství Olympia. Dnes se zaměříme na podobu Rychlonožkových rodičů a na umístění dveří druhé klubovny RŠ.
Existuje v našem komiksovém vesmíru jedna dvojice, která – jak to tak vypadá – upadla v zapomnění, přestože si to ani v nejmenším nezaslouží. Jejich příběhy nejenže představovaly typický příklad čistého komiksu, ale dokonce byly přímo napěchovány originálním humorem a napínavým dějem. Dva svérázní a možná též i trochu potrhlí detektivové málokdy řešili záhadné případy jinak, než skrz boule a odřeniny a nároční labužníci držkopádů si mnohdy přišli opravdu na své. A když k tomu přidáme jejich řádně neobvyklého sluhu, můžeme konstatovat, že je obrázek celý a řada z vás již tuší o kom to vlastně v tomto článku bude řeč...
Poprvé probudili Arnala pánové Kája Saudek spolu s Ondřejem Neffem v roce 1988, kdy dostal hlavní roli v oslavách 10. výročí konání ustavující konference České speleologické společnosti. To je také jistě důvod, proč se většina děje tohoto komiksu odehrává pod povrchem zemským. O evropském úspěchu tohoto díla jistě není žádného sporu. V letech 1989 až 1990 vyšel postupně v Norsku, Maďarsku, Polsku a Finsku. V roce 1992 si střihne ještě jeden seriál v deníku Metropolitan, kde je s poslední stranou, otištěnou 26. 9. 1992, uložen k hibernačnímu spánku - až do letošní zimy... O křtu tohoto alba si více přečtěte ZDE
Comicsové legendy, společný projekt komiksovým světem protřelých vydavatelství Crew a Netopejr, se docela pěkňoučce rozjely. Letos z tiskařské černě povstaly celkem čtyři knihy této edice, což je v našich nejistých končinách celkem slušný počet. V posledním měsíci roku 2002 totiž k již existujícímu Barbaru Conanovi a Spider-Manovi přibyly další dva tituly. První z nich se jmenuje Wolverine. ZDE čtěte recenzi CL 1 – Barbar Conan a CL 2 – Spider-Man
Tak nejprve je nutno poznamenat, že film Lara Croft: Tomb Raider není tak úplně natočen podle komiksu, což ví každá humanoidní bytost obývající mírný pás severní polokoule (ano, vědí to i šimpanzi v zoologických zahradách, orangutany nevyjímaje). Je to především adaptace počítačové hry. Leč jak chcete narvat stupidní a monotónní dobrodružství, které si každý prožívá na vlastní klávesy na monitoru doma do nějakého hodinu a půl dlouhého filmu?
Yakari souhlasí se svým přítelem Malým Bleskem, že na honění se je trochu moc horký den a jdou se místo toho vykoupat k řece. Při té příležitosti objeví prapodivnou konstrukci postavenou napříč korytem, která zachycuje velkou část vody. Znenadání se na ně oboří podivný chlupatý tvor s placatým ocasem, který jim vyčiní, že ničí jejich dílo. Tak se Yakari a Malý Blesk seznamují se skupinkou bobrů, kteří nedávno přicestovali, aby si zde vybudovali nový domov. Po jejich boku pak oba zvědavci prožijí mnoho dobrodružství…
Dětský křesťanský měsíčník Nezbeda už bezmála 8 let uveřejňuje na poslední stránce barevný seriál KAMARÁDI (kreslí J. Hora) o vlastním čtenářském klubu. Malí čtenáři tak mají možnost už do roku 1994 sledovat roztodivné příběhy klukovské party, které je zavedou mezi Euroindiány, do svatyně Klanu černých bizonů nebo s nimi objasňují záhadu alchymistické laboratoře na zřícenině hradu Vlčtejn. Kamarádi hrají rovněž zimní hry, stopují Yettiho, řeší záhadu řeky Říčánky a pátrají po totožnosti Komanda X, které se jim vloupalo do klubovny. Současně s Kamarády vychází v Nezbedovi nám už známý miniseriálek Akély a Seta MIKI A BINK.
Vánoce jsou dobou dárků a (většinou) příjemných překvapení. Jeden jsme pro vás připravili i my ve spolupráci s nakladatelstvím BB Art. Ale třikrát pozor!!! Musíte si ho pořádně zasloužit! Takže tentokráte vás v naší soutěži nečekají žádné přitroublé, primitivní dotazy, jejichž odpovědi si můžete zjistit jedním kliknutím myši! Teď jsou totiž připraveny tři otázky pro opravdové komiksové velmistry, znalce oboru, kterým se všichni ostatní zdálky uctivě klaní a slušně zdraví a můžou se přetrhnout, aby nějak posloužili.
Edicí Neopolis zásobuje vydavatelství Delcourt francouzský trh futuristickými napínáky s nádechem fantasy a hororu. Česky se zatím díky BB Artu objevilo Golden City a Meteor. Sérií však samozřejmě existuje celá řada – jednou z nich je i tarotová pseudo voo-doo ukrytá pod názvem Arcanes.
Pokud vám někdo někdy někde bez zaurdění a s naprosto vážnou tváří tvrdil, že francouzský komiks jsou pouze typizovaná, uniformní alba o 48 stranách v tvrdých deskách obsahující jen hloupoučké a infantilní příběhy o vojácích a kovbojích, doporučuji hnát takového člověka k soudu a žádat po něm tučnou pokutu. Zaručeně totiž vyhrajete – důkazem vám může být třeba pětisetstránková epická tetralogie Ibicus Pascala Rabatého, o němž se v roce 1999 (vydání prvního dílu) hodně mluvilo jako o představiteli nové tvůrčí generace.
Georges Rémi se narodil 22. května 1907 v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons (Totor, rádce družiny Chroustů). Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce.
Kontroverze je teď oblíbená. Ale nemělo by se to přehánět. Snad jen umělcům by to mohlo projít. Ale má tato výstava, zpětně hledající vlivy comicsu na výtvarné umění, na toto zvýhodnění stejný nárok? Pokud by za celou výstavu měla hovořit jen její tisková konference a vernisáž tak hledaná odpověď je… inu jak jinak… poněkud kontroverzní.
Rosinski má svého neomylně mířícího Thorgala, Serpieri Druunu s pěkně tvarovanou zadnicí, Uderzo vychytralého Asterixe a Hergé zase po světě vandrujícího Tintina. Všichni ale dobře víme, že je to jen klišé (možná dokonce nestydatě podporované samotnými vydavateli) a ve skutečnosti se pyšní celou plejádou dalších hrdinů a hrdinek. Nejinak je tomu i v případě posledního ze jmenované čtveřice, jak dokládají Les aventures de Jo et Zette.
Někdy méně znamená více. Batman a Robin jsou dva. Je to tedy víceméně více co do počtu hrdinů a současně méně co do úrovně kvality. Joel Schumacher totiž tento snímek točil s horou dolarů před očima, přes které neviděl žumpu, do níž se jeho… ehm… dílo řítilo. Tak se tedy zahryzneme s veškerou zlomyslnou chutí do ubohého jádra čtvrtého filmového Batmana. Na úvod shrňme pozitiva (v klidu, bude to krátké).
Kdo z nás by se nechtěl vypravit s přáteli na plavbu do jižních moří, pátrat na mořském dně po vraku s pokladem, navštívit tajuplný ostrov a nakonec se usadit v nádherném zámku? To vše, ba i mnohem více, může čtenář v duchu prožít nad stránkami tintinovského alba Poklad Rudého Raubíře (Le Trésor de Rackham le Rouge).
Zima letos nějak nechce končit. Zvířata i lidé mají hlad, na všem však pořád leží chladivá sněhová pokrývka. Indiáni proto sbalí svůj tábor a vydají se na jih, vstříc bizoním stádům. Navzdory tomu, že stopaři objeví stopy velkého stáda, nečekaná bouře zabrání lovcům zvířata dostihnout a po jejím odeznění už je pozdě. Bizoni prapodivně zmizeli a před zraky pátračů se prostírá jenom nekonečná poušť, která nedává naději objevit potravu…
S historicky již třetím vzkříšením skautské organizace se samozřejmě obnovil také časopis Skaut-Junák. Na jaře 1990 vyšlo nulté číslo a od září vycházel časopis již pravidelně jako čtrnáctideník. Na zadní straně si našel místo kreslený seriál M. Čermáka a Z. Jonáše (pseudonym M. Zapletala), dějově propojený s románem na pokračování PŘÍBĚHY STARÉHO VLKA uvnitř časopisu. Seriál samotný nemá vlastní název, jednotlivé příhody dvou hochů Toma a Péti v nově vznikajícím skautském oddíle však měly své názvy: Staré tábořiště, Hořící paseka...
Jednorožec, to není jen bájné zvéře, ale i jméno hrdé plachetnice, jíž roku 1698 ve službách krále Ludvíka XIV. velel rytíř Francois de Hadoque, předek Tintinova přítele kapitána Haddocka. Příběh střetu Jednorožce s piráty, jimž velí strašlivý Rudý raubíř, potopení lodi a Hadoquovo vyváznutí na ostrůvku uprostřed oceánu je jádrem celého alba a představuje i jedinečnou dvanáctistránkovou retrospektivní sekvenci, ojedinělou v celé Hergého tvorbě.
Měl jsem prostě štěstí. Celé dětství jsem trávil prázdniny v nádherném městečku Litovel. Ne nadarmo se mu přezdívá „Benátky Moravy“. Jednoho léta jsem ve šteláři, jak se na Hané říká odkládacímu prostoru pro různé věci, kterých se z různých důvodů babička s dědou odmítli zbavit, objevil 10 kreslených seriálů, které někdo (nevím kdo, nikdo z rodiny se k tomu nechce přiznat) „duchapřítomně“ vytrhal ze Sedmiček, ještě předtím, než opustily tento svět skrze plameny nesmiřitelného ohně.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
