„Nemám nic proti černochům (zbožňuju Eddie Murphyho), ale pod jednou střechou je mít nechci. Co ty na to, číčo?“ „Mňau!“ Inu, jak málo stačí – zaměnit pár slov, třeba „cikány“ a Edu Kilarovou – a tuhle větu bychom zaslechli v mnohé české hlavě. Tedy v některé z těch alespoň tolerantnějších. A původně ji vyřkla babička v knížce pojmenované stejně, jako by asi reagovala, kdyby jí tuto větu někdo označil za „latentně rasistickou“: Cože? Já, a rasista?
Jan Fischer kreslil příběhy Rychlých šípů (dále jen RŠ) často na poslední chvíli – kromě RŠ měl ještě spoustu jiných zakázek. Na kvalitě kreseb to vůbec není poznat – ty jsou výborné, ale projevuje se to v některých drobnostech, které si Fischer nehlídal (např. jednou mají dveře kliku nalevo a v dalším obrázku napravo). Nepřesnosti se objevují i v příbězích dalších kreslířů – Václava Junka, Bohumíra Čermáka a Marko Čermáka. Nicméně bych rád podotknul, že tato různá opomenutí kreslířů kvalitu RŠ rozhodně nijak nesnižují. Číslování příběhů jsem převzal z nového kompletního vydání RŠ od nakladatelství Olympia. Dnes se zaměříme na Mirkovy pumpky a na chybičky v příbězích číslo 1 až 14.
Druhý díl sólovky Chrise Lamqueta o bradkou a knírkem zdobeném kybernautovi Alvinu Norgem nese název Hořké proměny. Právem. Inu, nikdy neviděný přítel ze sítě může být někým docela jiným, než se zdá, a nevinný převleček může způsobit smrt desítek lidí…
Zde čtěte recenzi předchozího alba série Alvin Norge: @PEKLO.ZCOM.
Velice dobře si ten zážitek pamatuji. Kino potemnělo, diváci se ztišili a na plátně se objevilo logo Paramountu – majestátné pohoří. A pod ním se džunglí prodírá několik mužů. Je vedro, dusno k zalknutí, ale postavy, které jdou ve stopách hlavního hrdiny, částečně chrání šero pralesa. Muž v plstěném klobouku se zastaví u řeky a z kapsy vyndá potrhanou mapku. Po něčem jde, po něčem prahne a vypadá to, že si vůbec nevšiml pistole, která na něj míří…
Yakari čeká u Medvědí skály na Nebeskou Duhu, která mu chtěla sdělit tajemství. Místo ní se tam však objeví záhadný mluvící králík, který dokáže libovolně měnit svoji velikost. Králíček se představí jako Nanabozo, její totemové zvíře, a vyzve Yakariho, aby se s ním vydal po Nebeské Duze pátrat, neboť ta se na vlastní pěst s pomocí kouzelných mokasínu vydala na výpravu do země bílých medvědů…
Tenhle rozhovor se v porodních bolestech netrápil zrovna krátce, až se stydím přiznat, jak. Doba jednoho a půl roku je opravdu nekřesťansky dlouhá, zvláště v dnešní době mobilů a emailů. A to prosím vznikl právě jen díky elektronické poště. Nic to však nesnižuje jeho zajímavost a vypovídací schopnost – na dálku jsme se totiž setkali s klasikem a živoucí pamětí českého komiksu, výtvarníkem, ilustrátorem a kreslířem Janem Patrikem Krásným. ZDE najdete profil J. P. Krásného
Jan Fischer kreslil příběhy Rychlých šípů (dále jen RŠ) často na poslední chvíli – kromě RŠ měl ještě spoustu jiných zakázek. Na kvalitě kreseb to vůbec není poznat – ty jsou výborné, ale projevuje se to v některých drobnostech, které si Fischer nehlídal (např. jednou mají dveře kliku nalevo a v dalším obrázku napravo). Nepřesnosti se objevují i v příbězích dalších kreslířů – Václava Junka, Bohumíra Čermáka a Marko Čermáka. Nicméně bych rád podotknul, že tato různá opomenutí kreslířů kvalitu RŠ rozhodně nijak nesnižují. Číslování příběhů jsem převzal z nového kompletního vydání RŠ od nakladatelství Olympia. Dnes se zaměříme na podobu Rychlonožkových rodičů a na umístění dveří druhé klubovny RŠ.
Existuje v našem komiksovém vesmíru jedna dvojice, která – jak to tak vypadá – upadla v zapomnění, přestože si to ani v nejmenším nezaslouží. Jejich příběhy nejenže představovaly typický příklad čistého komiksu, ale dokonce byly přímo napěchovány originálním humorem a napínavým dějem. Dva svérázní a možná též i trochu potrhlí detektivové málokdy řešili záhadné případy jinak, než skrz boule a odřeniny a nároční labužníci držkopádů si mnohdy přišli opravdu na své. A když k tomu přidáme jejich řádně neobvyklého sluhu, můžeme konstatovat, že je obrázek celý a řada z vás již tuší o kom to vlastně v tomto článku bude řeč...
Poprvé probudili Arnala pánové Kája Saudek spolu s Ondřejem Neffem v roce 1988, kdy dostal hlavní roli v oslavách 10. výročí konání ustavující konference České speleologické společnosti. To je také jistě důvod, proč se většina děje tohoto komiksu odehrává pod povrchem zemským. O evropském úspěchu tohoto díla jistě není žádného sporu. V letech 1989 až 1990 vyšel postupně v Norsku, Maďarsku, Polsku a Finsku. V roce 1992 si střihne ještě jeden seriál v deníku Metropolitan, kde je s poslední stranou, otištěnou 26. 9. 1992, uložen k hibernačnímu spánku - až do letošní zimy... O křtu tohoto alba si více přečtěte ZDE
Comicsové legendy, společný projekt komiksovým světem protřelých vydavatelství Crew a Netopejr, se docela pěkňoučce rozjely. Letos z tiskařské černě povstaly celkem čtyři knihy této edice, což je v našich nejistých končinách celkem slušný počet. V posledním měsíci roku 2002 totiž k již existujícímu Barbaru Conanovi a Spider-Manovi přibyly další dva tituly. První z nich se jmenuje Wolverine. ZDE čtěte recenzi CL 1 – Barbar Conan a CL 2 – Spider-Man
Tak nejprve je nutno poznamenat, že film Lara Croft: Tomb Raider není tak úplně natočen podle komiksu, což ví každá humanoidní bytost obývající mírný pás severní polokoule (ano, vědí to i šimpanzi v zoologických zahradách, orangutany nevyjímaje). Je to především adaptace počítačové hry. Leč jak chcete narvat stupidní a monotónní dobrodružství, které si každý prožívá na vlastní klávesy na monitoru doma do nějakého hodinu a půl dlouhého filmu?
Yakari souhlasí se svým přítelem Malým Bleskem, že na honění se je trochu moc horký den a jdou se místo toho vykoupat k řece. Při té příležitosti objeví prapodivnou konstrukci postavenou napříč korytem, která zachycuje velkou část vody. Znenadání se na ně oboří podivný chlupatý tvor s placatým ocasem, který jim vyčiní, že ničí jejich dílo. Tak se Yakari a Malý Blesk seznamují se skupinkou bobrů, kteří nedávno přicestovali, aby si zde vybudovali nový domov. Po jejich boku pak oba zvědavci prožijí mnoho dobrodružství…
Dětský křesťanský měsíčník Nezbeda už bezmála 8 let uveřejňuje na poslední stránce barevný seriál KAMARÁDI (kreslí J. Hora) o vlastním čtenářském klubu. Malí čtenáři tak mají možnost už do roku 1994 sledovat roztodivné příběhy klukovské party, které je zavedou mezi Euroindiány, do svatyně Klanu černých bizonů nebo s nimi objasňují záhadu alchymistické laboratoře na zřícenině hradu Vlčtejn. Kamarádi hrají rovněž zimní hry, stopují Yettiho, řeší záhadu řeky Říčánky a pátrají po totožnosti Komanda X, které se jim vloupalo do klubovny. Současně s Kamarády vychází v Nezbedovi nám už známý miniseriálek Akély a Seta MIKI A BINK.
Vánoce jsou dobou dárků a (většinou) příjemných překvapení. Jeden jsme pro vás připravili i my ve spolupráci s nakladatelstvím BB Art. Ale třikrát pozor!!! Musíte si ho pořádně zasloužit! Takže tentokráte vás v naší soutěži nečekají žádné přitroublé, primitivní dotazy, jejichž odpovědi si můžete zjistit jedním kliknutím myši! Teď jsou totiž připraveny tři otázky pro opravdové komiksové velmistry, znalce oboru, kterým se všichni ostatní zdálky uctivě klaní a slušně zdraví a můžou se přetrhnout, aby nějak posloužili.
Edicí Neopolis zásobuje vydavatelství Delcourt francouzský trh futuristickými napínáky s nádechem fantasy a hororu. Česky se zatím díky BB Artu objevilo Golden City a Meteor. Sérií však samozřejmě existuje celá řada – jednou z nich je i tarotová pseudo voo-doo ukrytá pod názvem Arcanes.
Pokud vám někdo někdy někde bez zaurdění a s naprosto vážnou tváří tvrdil, že francouzský komiks jsou pouze typizovaná, uniformní alba o 48 stranách v tvrdých deskách obsahující jen hloupoučké a infantilní příběhy o vojácích a kovbojích, doporučuji hnát takového člověka k soudu a žádat po něm tučnou pokutu. Zaručeně totiž vyhrajete – důkazem vám může být třeba pětisetstránková epická tetralogie Ibicus Pascala Rabatého, o němž se v roce 1999 (vydání prvního dílu) hodně mluvilo jako o představiteli nové tvůrčí generace.
Georges Rémi se narodil 22. května 1907 v Etterbeeku, obci, která tvoří součást bruselské aglomerace. V červenci roku 1926 začal ve skautském časpisu Le Boy Scout uveřejňovat na pokračování obrázkové příhody Totor, C.P. des Hannetons (Totor, rádce družiny Chroustů). Tehdy poprvé použil pseudonymu Hergé podle foneticky čtených iniciál svého jména: „er“ jako Rémi a „gé“ jako Georges. Tímto pseudonymem pak podepisoval až do smrti všechny své práce.
Kontroverze je teď oblíbená. Ale nemělo by se to přehánět. Snad jen umělcům by to mohlo projít. Ale má tato výstava, zpětně hledající vlivy comicsu na výtvarné umění, na toto zvýhodnění stejný nárok? Pokud by za celou výstavu měla hovořit jen její tisková konference a vernisáž tak hledaná odpověď je… inu jak jinak… poněkud kontroverzní.
Rosinski má svého neomylně mířícího Thorgala, Serpieri Druunu s pěkně tvarovanou zadnicí, Uderzo vychytralého Asterixe a Hergé zase po světě vandrujícího Tintina. Všichni ale dobře víme, že je to jen klišé (možná dokonce nestydatě podporované samotnými vydavateli) a ve skutečnosti se pyšní celou plejádou dalších hrdinů a hrdinek. Nejinak je tomu i v případě posledního ze jmenované čtveřice, jak dokládají Les aventures de Jo et Zette.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
