Naposledy o Rahanovi, z něhož se po 18 letech plahočení černobílými i barevnými obrázky stala filmová hvězda. Konec vypouštění bublin, jak snadné je žít, když obrázky zrychlí tempem, až vzniká iluze pohybu.
V říjnu 1978 se malým Francouzům a pravidelným čtenářům komiksového magazínu Pif na okamžik zastavil dech. Zírala na ně černočerná obálka 443. čísla, která layoutem depresivnějším než pohřební parte oznamovala "smrt" tehdy nejpopulárnějšího komiksového hrdiny, pravěkého lovce Rahana.
Málokterá postava komiksových příběhů se může pyšnit tím, že vzbudí pozornost psychoanalýzy a dočká se vydání monografie, která podrobně zkoumá „nevědomé“ poselství příběhů s názvy jako Návrat šavlozubých tygrů, Tajemství úplňku či Netvor z jiných časů. Když však sešitů a alb s příběhy onoho hrdiny vyjde přes devět milionů výtisků, a to ještě výlučně ve frankofonní oblasti, není divu, že zbystří pozornost nejen konkurence, ale i odborníci z velmi vzdálených myšlenkových sfér.
S příběhy francouzského kultovního komiksu, jehož hrdinou je pravěký „Leonardo da Vinci“ alias Rahan, se čeští fandové komiksu mohli seznámit poprvé někdy v roce 1974 v Sedmičce pionýrů v sice barevném, ale kráceném a nepříliš kvalitním vydání. Dočkali se postupně čtyř příběhů autorské dvojice Roger Lecureux a André Chéret: Človíček, V zemi stínů, V sekyrovém háji a Pouta pravdy. Hrstka vyvolených, jejichž rodiče neváhali vystát frontu v Jungmance a dát za časopis Pif Gadget balený do fólie a doplněný o plastikovou hračku celou závratnou dvacetikorunu, znala ovšem černobílé příběhy daleko důvěrněji.
Padesátá léta představují období stagnace a nesvobody i pro klubáckou scénu. Průkopník českého komiksu dr. Jan Fischer nemůže publikovat. Kolující foglarovské časopisy a vytrhané stránky s Rychlými šípy či Družinou Lišek připomínají slávu minulých let. Zatím neznámí Kája Saudek, Marko Čermák a jiní pilně kreslí komiksy pro úzký okruh svých přátel. Nově vzniklé časopisy Ohníček, Pionýrské noviny a Pionýr jsou dosud pevně pod kontrolou ÚV ČSM.
V září 1947 vystřídala Lišky skautská družina Sobů v příběhu TAJEMSTVÍ BAŽIN (kreslí P. Vječner). Vypráví o šestici Sobů, která si na pár dnů vyjela do jižních Čech, kde bydlí v opuštěném klášteře a odhaluje v bažinách záhady a podvody kolem továrny na porcelán. (Seriál naštěstí stihl vyjít před únorem 1948 – další Vječnerův komiks o anglickém cestovateli v Tibetu byl bez vysvětlení a omluvy zastaven uprostřed otiskování.)
Chlapec (dívka) potká kamarády, založí spolu klub, pořádají výpravy, hledají klubovnu, hrají hry. Oddíl kluků (holek) prožívá dobrodružství v uličkách města, na prázdninovém táboře. Pár hochů (děvčat) se dá dohromady, aby svorně čelili nepřátelské partě; zlodějům, darebákům. Takto a podobně vzniká klub, parta, oddíl, družina, kroužek, spolek, bratrstvo či tlupa...
Stále tatáž bujná kadeř zdobí havraní vlasy statečného Virgiňana Johna Cartera v komiksových verzích příběhů v rozmezí úctyhodných 40 let (1939-1977), a to navzdory faktu, že vyprávění v ich-formě znemožnilo v prvním příběhu Princezna z Marsu podrobnou charakteristiku fyzických rysů hlavního hrdiny. Že by telepatický klíč samotného Vládce Marsu?
Když jsem nedávno Sakykovi oznámil, že dělám na Lipsovi z Mladého světa ´72, netušil jsem, že recenzi od té doby začnu psát znova a znova ještě několikrát. Věru upletl jsem si na sebe bič Boží, neboť zkousnout tenhle diamant bylo opravdu na nejvytvrdlejší zuby na týhle šikmý kouli. Snad jsem si je před recenzí nabrousil platinovou pilkou správně.
Původně jsme měli v úmyslu začít tohle povídání hodně zeširoka. Chtěli jsme se rozpovídat o tom, že ke vzniku fungující komiksové scény je potřeba řada věcí a jednou z těch nejdůležitějších je pravidelně vycházející magazín publikující díla domácích i cizích autorů.
Polských webových stránek nejsou sice tisíce, ba ani stovky, přesto je jich docela dost. Polsko po několika letech opět procitlo z komiksového spánku, fanzinová kultura překročila magickou hranici a zájem o komiks nabyl rozměrů dostatečně zajímavých i pro tržní ekonomiku. A je to okamžitě znát i na internetu.
ČASOPROSTOROVÝ AGENT
Tak to přesně je Valerian. Jeho zaměstnání je prosté. Prostě někde ve vesmíru dojde k problému, který může ohrozit bezpečnost pozemské říše a jeho šéfové z hlavního města Galaxity ho klidně odvolají třeba ze zasloužené dovolené a vyšlou do jámy lvové daný zádrhel rozmotat.
Bernard Prince je dobrodruh. Akce ho láká jako vypasená, tučná myš hladovou, nenažranou kočku, proto neodmítne nabídku k nebezpečné cestě za pokladem či ochraně dcerky bohatého průmyslníka. Bernard Prince je ale také majitel menší nákladní lodě jménem Kormorán, takže jeho hlavní živností je převážení a doprava nejrůznějších materiálů, surovin a tovarů z velkých přístavů do nejzapadlejších končin všech kontinentů.
Formování Vicente Segrellese, malířského samouka, bylo v mnohém odlišné od ostatních kreslířů. Narodil se v Barceloně 9. září 1940 v období po španělské občanské válce. Pro umělecký růst měl doma dobré podmínky: otec malování miloval a strýc, José Segrelles, si získal mezinárodní prestiž jako ilustrátor.
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
