Půl roku jsme byli napjati, zda třetí část bude stejně slabá, jako ta druhá. Šest měsíců uteklo jako voda a do našich kin konečně dorazilo finále gigantické filozofické bomby bratrů Wachovských - Matrix. (Upozornění pro ty, kteří tento film dosud neviděli: v této recenzi jsou zmiňovány i klíčové prvky celého děje, pokud nechcete vědět jeho zásadní zlomy, nečtěte dál)
Je to jedinečnost. Je to kult. Je to naděje pro každičkého z nás. Ale hlavně je to dílo dvou mužů, Jamese O´Barra a Brandona Lee. James jí dal svou duši a Brandon ukázal světu její tělo. Oba jí darovali svůj vlastní život. Když Jamesovi zemřela dívka, něco z něj zemřelo s ní a následovalo nejtemnější desetiletí jeho života. A Brandon? Když na něj Fun Boy (Michael Massee) při natáčení střílel z pistole, měl zásobník naládovaný ostrými. To vše Vráně dalo sílu zarýt se hluboko do našich duší. Hodně hluboko...
Je-li vůbec možné, že nevíte, co je Vrána, mazejte nejdřív na její recenzi!
Tak já začnu profesionálně: Animatrix je celovečerní animovaný film, poskládaný z devíti epizod natočených v duchu klasické japonské školy animovaných manga filmů – anime. Vypráví příběhy z postapokalyptického světa, které se jen lehce dotýkají původní velké filmové série bratrů Wachowských. A kromě toho... je to fakt nářez!
První novodobý film o Batmanovi (1989) byl kasovní trhák. V Hollywoodu (ale i jinde) si slovo trhák překládají jako trhák – trhati se – dělit – rozkouskovat... Takže když je něco trhák, tak se musí natrhat a mít pokračování. Co si budeme nalhávat – málokdy se stane, aby nastavovaný film byl stejně dobrý či dokonce lepší než „jednička“. Z těch hodně povedených dvojek můžeme jmenovat perly jako Terminátor II, Vetřelci a… Batman se vrací!
V současné době hledá mnoho filmů předlohu či náměty právě ze světa komiksů. Za poslední tři nebo čtyři roky jsme měli možnost shlédnout velkou spoustu takovýchto děl - někdy pochybné úrovně, jindy kvality vyšší. Zdá se, že čím více se podobných filmů točí, tím méně těch opravdu hodnotných se k nám dostane. Pokud by to mělo platit i v budoucnu, nechť nás ochraňuje vyšší moc. "Komiksových" filmů se na nás totiž řítí doslova lavina...
Světla sálu zhasla úplně a z velmi širokého plátna začala na mé sítnice pronikat záře. Konečně! Přes hřbet se mi sklouzl mráz. Konečně uvidím druhý díl kultovního sci-fi Matrix. Tak mnoho se o něm psalo! Tak mnoho se o něm četlo! Tak mnoho se kolem jeho děje tajilo! A teď se má před mými zraky ta legenda zjevit v celé své kráse... A pak mě zelenkavý a velmi působivý titulek s názvem filmu uvedl do jiného světa. Do světa plného samoúčelnosti, nabubřelosti a nudy...
Na Cestu do fantazie jsem se těšil již od loňského MFF v Berlíně, kde dostala tato pohádka překvapivě hlavní cenu festivalu, společně s politicky laděným filmem Bloody Sunday. Kromě toho se stala nejlepším japonským filmem roku 2002 a získala další ocenění za nejlepší animovaný film na menších filmových festivalech po celém světě…
Konečně je to tady! Konečně filmová adaptace komiksu v němž nejde o vyhřezlá střeva, těžce depresivní a stísněnou atmosféru a hrdiny se stovkou jizev jak na těle tak i na duši. Nutno však poznamenat, že tento žánr se převádí na celuloid velmi, velmi a ještě jednou velmi obtížně. A právě taková klasika jakou je Asterix a Obelix si zasluhuje maximální péči. Nakolik se to povedlo režisérovi Claude Zidiovi, to je předmětem dohadů a všelijakých úvah.
Blade je borec s velikým… B. Z upírů dokáže na denním světle utvořit jedinečnou česnekovou topinku a v přítmí temných stínů z nich pro změnu kuchtí špízy. Ačkoliv je sám upír, nemá ke svým o něco zákeřnějším kousavým a sacím kolegům nijaké slitování. Proč taky? Je to verbež! No, předpokládejme, že Bladea už znáte, tudíž mohu ukončit jeho stručnou charakteristiku a rovnou se mu podívat na zoubek. Nebo rovnou na dva, což mi přijde jako dobrý slovní šprým, neboť výstižně uvádí tento rentgen druhého dílu Bladea.
„Velkorysáprodukce kombinující akci, napínavý scénář, kvalitní design a brilantní hudbu Danny Elfmana.“
„Film s nesčíslněkrát zpracovanou osnovou je dost naivní a evropský, méně bezprostřední mentalita není ochotná podobné prostoduchosti přijímat.“
Sam Raimi. To zní! Legendární tvůrce legendárních splatterů (především známé trilogie Evil Dead) byl vypuštěn do arény, aby se porval s gigantickou filmovou obludou – nebezpečným lidským pavoukem. A zvládl to lépe, než Bonesaw (pokud jste film viděli, víte o kom mluvím). Je to v poslední době zvláštní móda, pouštět k vysoko rozpočtovým filmům poměrně neznámé tvůrce, které žene hlavně energické nadšení, ale – jak se ukázalo u vizuálního génia s talentem pro znamenité vyprávění Petera Jacksona, který (pokud přihlédneme k vysoké náročnosti zpracovávané látky) za poměrně mrzký peníz stvořil trilogii Pán prstenů – producenti zjišťují jak výhodné to je. O komiksu Spider-Man více ZDE
Velice dobře si ten zážitek pamatuji. Kino potemnělo, diváci se ztišili a na plátně se objevilo logo Paramountu – majestátné pohoří. A pod ním se džunglí prodírá několik mužů. Je vedro, dusno k zalknutí, ale postavy, které jdou ve stopách hlavního hrdiny, částečně chrání šero pralesa. Muž v plstěném klobouku se zastaví u řeky a z kapsy vyndá potrhanou mapku. Po něčem jde, po něčem prahne a vypadá to, že si vůbec nevšiml pistole, která na něj míří…
Tak nejprve je nutno poznamenat, že film Lara Croft: Tomb Raider není tak úplně natočen podle komiksu, což ví každá humanoidní bytost obývající mírný pás severní polokoule (ano, vědí to i šimpanzi v zoologických zahradách, orangutany nevyjímaje). Je to především adaptace počítačové hry. Leč jak chcete narvat stupidní a monotónní dobrodružství, které si každý prožívá na vlastní klávesy na monitoru doma do nějakého hodinu a půl dlouhého filmu?
Komiks a film jsou bráchové. To je víceméně známý fakt – kreslené seriály například používají filmové úhly kamery a naopak film využívá třeba komiksový střih akce. Tak proč si proklatě tak často nevycházejí vstříc v případech, kdy se je někdo snaží dát dohromady? Proč například geniální komiks Jamese O´Barra „Vrána“ fungoval mnohem lépe černobílý na papíře, než posléze barevný na plátně? A to se neštěstím provázený snímek Alexe Proyase z roku 1994 se řadí k těm lepším pokusům převést kreslený seriál do filmové podoby. Mnohem hůř dopadly naivní pokusy Joela Schumachera navázat na temnou sérii Burtonových filmů o Batmanovi.
Dnešní masová popkultura líhnoucí se v hollywoodských slujích ctí nepsaný zákon, podle něhož teprve filmová adaptace literárního díla obrátí pozornost široké veřejnosti k originálu a dokonce i notorického nečtenáře donutí k návštěvě knihkupectví. Že by lék na stigma okrajovosti, kterým je stižen komiksový žánr?
Cílem webu komiks.cz je přinášet kvalitní publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.
Jste tvůrce komiksů?
Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba. Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!
