Snímek, který předchází obrovský konvoj superlativ (v televizní upoutávce se dokonce dozvíte, že je kultovní), ale také vlna zklamaných hříšníků, kteří se předčasně oddali sladké představě o nejlepším filmu všech dob a dostali něco trochu jiného. Ano, Sin City je tu, a poté, co ho zmatená distribuční politika předurčila českému divákovi o notný kus později, než zbytku světa, přichází dávno viděn a zhodnocen z očí a klávesnic tisíců lačných nedočkavců, kteří zcela pochopitelně zvolili předpremiéru na svých monitorech. Nehodlám vás na tomto místě unavovat shrnováním známých faktů typu režisérská spoluúčast Quentina Tarantina, poněvadž jsem přesvědčen, že jste této informační masáže zcela určitě nebyli za ty dlouhé měsíce čekání ušetřeni. Pojďme tedy rovnou na věc.
. Rodriguez sliboval nejlepší komiksovou adaptaci všech dob. Souhlasím s tím, že dozajista posunul pomyslnou hranici, kam až se dá v tomto ohledu s filmovým médiem zajít, ale jeho celuloidová syntéza s Millerovým noirovým světem je natolik doslovná, že paradoxně zabíjí většinu zážitku, který si komiksový labužník vychutnává při studiích jednotlivých černobílých políček. Tehdy si s nimi může pohrávat dle libosti, nasávat atmosféru a ono nesnesitelné upocené dusno, bádat nad uhrančivými konturami roztodivných postav celé hodiny, Rodriguez ho však před plátnem tlačí bez přestávky dál a dál a tenhle prostor mu zkrátka nedá. Nebo naopak dá, ale najednou ho má divák až zbytečně moc. Zejména při odříkávání předlouhých vnitřních monologů, kde postava pochopitelně nepohybuje ústy a tak nemůže dělat nic jiného než významně nahlížet do kamery s drsňáckým výrazem. V tuto chvíli vyvstává otázka, zda vůbec lze postihnout ducha komiksu, který stojí na „doplňovací imaginaci“ mnohem víc, než komiksy o barevných superhrdinech. Miller brousí nejskrytější záhyby vaší představivosti tím, že své sofistikované násilí ukrývá ve stínu. A co je silnější než představa něčeho surového a brutálního, co není vidět? Jistě, to co je vidět. Jenže v tom už netkví síla komiksového vyprávění, nýbrž toho filmového. A tady se Miller s Rodriguezem rozcházejí, přestože oba své produkty plodili se stejnou vizí. Kdo má na triku lepší obraz Sin City?
. Když už víme, že Miller dávno před lety vyhrál a nic, co se hýbe a je dynamické, nemůže jeho dílko doslovně podchytit, zbývá otázka zda Sin City - město hříchu (český distributor se "překladem" skutečně vyznamenal) obstojí v Rodriguezově podání jako kvalitní film. V tom je však ten největší zádrhel, protože Rodriguez umíněně chtěl mít věrný komiks a na film jako takový zanevřel. Co je tedy výsledkem? Vznikl bezpochyby nesmírně zajímavý experiment, který bude předlouho analyzován a prodiskutováván a jehož komiksová hodnota je nesmírná. Ta filmová je rozhodně nižší. Jaká tedy upřednostnit měřítka v hodnocení? Za předpokladu, že divák se jde do kina především bavit a ne analyzovat, pojďme se raději zaměřit na ty filmová.
. Hlavním znakem Sin City je jeho nesourodost. Tři povídky, ze kterých je snímek poskládán, mají různou konzistenci napětí, hereckých výkonů, ale především zajímavosti a potažmo zábavnosti. Stejně jako papírovým příběhům ze Sin City, i filmu chybí „tarantinovská“ provázanost příběhů, která by odůvodňovala jejich pořadí či výběr. Nebo prostě nějaký smysl. Rodriguez si však i přesto jedno hodně nucené setkání postav neodpustil.
Ale pojďme k příběhovému přehledu: Povídka první, Drsný sbohem, je na tom z hlediska diváckého zájmu zdaleka nejlépe. Story odpadlíka, jemuž prostitutka Goldie dala prostřednictvím svého těla okusit božských radostí ve světě, kde by si o něj nikdo ani neopřel kolo, nabírá v okamžiku její smrti téměř heavymetalové tempo. Tehdy se totiž láme chleba a náš hrdina chce vidět pod drnem všechny, kteří za to nesou zodpovědnost. Mickey Rourke coby Marv je obrovský, nekompromisní, zpola nesmrtelný, ale hlavně naprosto skvělý a strhující. Ztvárnění náplastmi ověnčeného bouchače s pěkným plotem mrtvol za zády je velký návrat mezi hereckou elitu a z Marva se stává charakter, na který minimálně tenhle rok určitě nezapomenete. O zbytku povídky se pak dá říci totéž. Perfektně odvyprávěná, vygradovaná a především neskonale brutální, což může nepřipraveného diváka poněkud zaskočit.
. Zatímco Drsný sbohem je na filmový přepis překvapivě ideálně stavěné (a je tedy výjimkou, která potvrzuje pravidlo), povídka druhá s titulkem Velká tučná zabíjačka je hodně „diplomatická“, obsahuje značné množství dialogů a oproti úvodní sprše je - zkrátka a dobře - pomalá a trochu nudná. Navíc obsahuje dvě největší herecká zklamání z celého filmového Sin City - Benicia Del Tora a Clivea Owena, jejichž nepříjemně sterilní kreace evokují spíše kamerové zkoušky než seriózní hereckou polohu v seriózním filmu. Jak již bylo řečeno, nesou na svých bedrech obrovskou tíhu předlouhých dialogů / monologů, které ani zdaleka nedosahují potřebné údernosti: Zkrátka víte, že by měly být úderné, ale prostě tak nezní.
Není však ještě tak zle, aby nemohlo být hůř - na scénu přichází spanilá dívka jménem Jessica Alba, o které víme dvě věci. Vypadá dobře oblečená a vypadá velice dobře polonahá. Herectví ji však nikdo do vínku nedal a tak se ve třetí povídce s Brucem Willisem po boku (Ten žlutej parchant - to je název povídky, ne přezdívka Willise :) repliku od repliky více a více trápí a je čím dál tím zjevnější, která ze dvou uvedených předností ji do Rodriguezovy režisérské náruče zavedla. Naštěstí toho zase až tolik nenamluví a Willis se zatraceně snaží, aby její nedostatky vyvážil, takže nakonec tento poslední příběh o smradlavém chudákovi nahazuje celé noirové soukolí opět na relativně správnou kolej. A ukazuje, že nejen černobílou je člověk živ a že při oddělování mužského nádobíčka od jeho majitele teče opravdu hodně krve. Hodně žluté krve.
. Tím se ladně přesouvám k vizuální stránce, vůči které asi nikdo nebude mít výraznější výhrady. Milovníci komiksu mohou jásat nad dokonalou kompozicí jednotlivých záběrů, které se shodují s komiksovým předobrazem do nejmenších detailů, včetně úhlů záběrů, směru nasvícení, odstínů. Vše probíhá na popředí renderovaných počítačových sekvencí, které ilustrují Sin City jako pěkně odpornou skládku lidské špíny a patřičně tak dokreslují kolorit, který cítíme z veškerého dění. Herci odehráli celý film před modrým plátnem, občas s nějakou tou kulisou za zády, ale výsledek nepůsobí ani vzdáleně rušivě a pokud se na tento aspekt nebudete schválně soustředit, rozhodně vás z vyprávění nevytrhne. Důležitou složkou pro plný smyslový zážitek je i hudba, která však v Sin City hraje čistě druhé housle a okamžiků, kdy ji opravdu zaznamenáte, je pomálu. Přičemž tu nejvíc profláklou skladbu z konce obou trailerů, kterými jsme všichni namlsáni, v průběhu projekce ani neuslyšíte.
. Sin City je zcela jistě zajímavý, originální a v mnoha ohledech průkopnický film, ale s čistým svědomím nejsem schopen říci, zda je i opravdu dobrý. Kvalitativně kolísá z minuty na minutu a přestože si udrží vaši pozornost až do svého posledního dechu, chybí mu to "něco", pro co byste ho byli ochotni milovat až za hrob. Filmové srdce. Jsem však přesvědčen o tom, že se Rodriguez dostal přesně na tu hranici, kam se může v převodu Millerova komiksu normálnímu smrtelníkovi povést zajít. A pokud to nevyznělo dost jasně, Sin City určitě stojí za vidění (minimálně proto, že zanedlouho odstartuje mohutná vlna nadšených i zklamaných konverzací a vy byste tedy měli být v obraze, až se vás někdo zeptá, co vy na to) a pokud nutně neočekáváte nejlepší film všech dob, je velmi pravděpodobné, že se vám výlet do města ztracených existencí alespoň trochu zalíbí.
Sin City
Hrají: Benicio Del Toro, Bruce Willis, Clive Owen, Elijah Wood, Jessica Alba, Mickey Rourke Režie: Robert Rodriguez, Frank Miller
Scénář: Robert Rodriguez, Frank Miller
Hudba: Robert Rodriguez
Kamera: Robert Rodriguez
Země a rok výroby: USA 2005
Distributor: SPI International CZ
V kinech od: 21.7.2005
Autor recenze je redaktorem Filmpub.cz.
. Rodriguez sliboval nejlepší komiksovou adaptaci všech dob. Souhlasím s tím, že dozajista posunul pomyslnou hranici, kam až se dá v tomto ohledu s filmovým médiem zajít, ale jeho celuloidová syntéza s Millerovým noirovým světem je natolik doslovná, že paradoxně zabíjí většinu zážitku, který si komiksový labužník vychutnává při studiích jednotlivých černobílých políček. Tehdy si s nimi může pohrávat dle libosti, nasávat atmosféru a ono nesnesitelné upocené dusno, bádat nad uhrančivými konturami roztodivných postav celé hodiny, Rodriguez ho však před plátnem tlačí bez přestávky dál a dál a tenhle prostor mu zkrátka nedá. Nebo naopak dá, ale najednou ho má divák až zbytečně moc. Zejména při odříkávání předlouhých vnitřních monologů, kde postava pochopitelně nepohybuje ústy a tak nemůže dělat nic jiného než významně nahlížet do kamery s drsňáckým výrazem. V tuto chvíli vyvstává otázka, zda vůbec lze postihnout ducha komiksu, který stojí na „doplňovací imaginaci“ mnohem víc, než komiksy o barevných superhrdinech. Miller brousí nejskrytější záhyby vaší představivosti tím, že své sofistikované násilí ukrývá ve stínu. A co je silnější než představa něčeho surového a brutálního, co není vidět? Jistě, to co je vidět. Jenže v tom už netkví síla komiksového vyprávění, nýbrž toho filmového. A tady se Miller s Rodriguezem rozcházejí, přestože oba své produkty plodili se stejnou vizí. Kdo má na triku lepší obraz Sin City?
. Když už víme, že Miller dávno před lety vyhrál a nic, co se hýbe a je dynamické, nemůže jeho dílko doslovně podchytit, zbývá otázka zda Sin City - město hříchu (český distributor se "překladem" skutečně vyznamenal) obstojí v Rodriguezově podání jako kvalitní film. V tom je však ten největší zádrhel, protože Rodriguez umíněně chtěl mít věrný komiks a na film jako takový zanevřel. Co je tedy výsledkem? Vznikl bezpochyby nesmírně zajímavý experiment, který bude předlouho analyzován a prodiskutováván a jehož komiksová hodnota je nesmírná. Ta filmová je rozhodně nižší. Jaká tedy upřednostnit měřítka v hodnocení? Za předpokladu, že divák se jde do kina především bavit a ne analyzovat, pojďme se raději zaměřit na ty filmová.
. Hlavním znakem Sin City je jeho nesourodost. Tři povídky, ze kterých je snímek poskládán, mají různou konzistenci napětí, hereckých výkonů, ale především zajímavosti a potažmo zábavnosti. Stejně jako papírovým příběhům ze Sin City, i filmu chybí „tarantinovská“ provázanost příběhů, která by odůvodňovala jejich pořadí či výběr. Nebo prostě nějaký smysl. Rodriguez si však i přesto jedno hodně nucené setkání postav neodpustil.
Ale pojďme k příběhovému přehledu: Povídka první, Drsný sbohem, je na tom z hlediska diváckého zájmu zdaleka nejlépe. Story odpadlíka, jemuž prostitutka Goldie dala prostřednictvím svého těla okusit božských radostí ve světě, kde by si o něj nikdo ani neopřel kolo, nabírá v okamžiku její smrti téměř heavymetalové tempo. Tehdy se totiž láme chleba a náš hrdina chce vidět pod drnem všechny, kteří za to nesou zodpovědnost. Mickey Rourke coby Marv je obrovský, nekompromisní, zpola nesmrtelný, ale hlavně naprosto skvělý a strhující. Ztvárnění náplastmi ověnčeného bouchače s pěkným plotem mrtvol za zády je velký návrat mezi hereckou elitu a z Marva se stává charakter, na který minimálně tenhle rok určitě nezapomenete. O zbytku povídky se pak dá říci totéž. Perfektně odvyprávěná, vygradovaná a především neskonale brutální, což může nepřipraveného diváka poněkud zaskočit.
. Zatímco Drsný sbohem je na filmový přepis překvapivě ideálně stavěné (a je tedy výjimkou, která potvrzuje pravidlo), povídka druhá s titulkem Velká tučná zabíjačka je hodně „diplomatická“, obsahuje značné množství dialogů a oproti úvodní sprše je - zkrátka a dobře - pomalá a trochu nudná. Navíc obsahuje dvě největší herecká zklamání z celého filmového Sin City - Benicia Del Tora a Clivea Owena, jejichž nepříjemně sterilní kreace evokují spíše kamerové zkoušky než seriózní hereckou polohu v seriózním filmu. Jak již bylo řečeno, nesou na svých bedrech obrovskou tíhu předlouhých dialogů / monologů, které ani zdaleka nedosahují potřebné údernosti: Zkrátka víte, že by měly být úderné, ale prostě tak nezní.
Není však ještě tak zle, aby nemohlo být hůř - na scénu přichází spanilá dívka jménem Jessica Alba, o které víme dvě věci. Vypadá dobře oblečená a vypadá velice dobře polonahá. Herectví ji však nikdo do vínku nedal a tak se ve třetí povídce s Brucem Willisem po boku (Ten žlutej parchant - to je název povídky, ne přezdívka Willise :) repliku od repliky více a více trápí a je čím dál tím zjevnější, která ze dvou uvedených předností ji do Rodriguezovy režisérské náruče zavedla. Naštěstí toho zase až tolik nenamluví a Willis se zatraceně snaží, aby její nedostatky vyvážil, takže nakonec tento poslední příběh o smradlavém chudákovi nahazuje celé noirové soukolí opět na relativně správnou kolej. A ukazuje, že nejen černobílou je člověk živ a že při oddělování mužského nádobíčka od jeho majitele teče opravdu hodně krve. Hodně žluté krve.
. Tím se ladně přesouvám k vizuální stránce, vůči které asi nikdo nebude mít výraznější výhrady. Milovníci komiksu mohou jásat nad dokonalou kompozicí jednotlivých záběrů, které se shodují s komiksovým předobrazem do nejmenších detailů, včetně úhlů záběrů, směru nasvícení, odstínů. Vše probíhá na popředí renderovaných počítačových sekvencí, které ilustrují Sin City jako pěkně odpornou skládku lidské špíny a patřičně tak dokreslují kolorit, který cítíme z veškerého dění. Herci odehráli celý film před modrým plátnem, občas s nějakou tou kulisou za zády, ale výsledek nepůsobí ani vzdáleně rušivě a pokud se na tento aspekt nebudete schválně soustředit, rozhodně vás z vyprávění nevytrhne. Důležitou složkou pro plný smyslový zážitek je i hudba, která však v Sin City hraje čistě druhé housle a okamžiků, kdy ji opravdu zaznamenáte, je pomálu. Přičemž tu nejvíc profláklou skladbu z konce obou trailerů, kterými jsme všichni namlsáni, v průběhu projekce ani neuslyšíte.
. Sin City je zcela jistě zajímavý, originální a v mnoha ohledech průkopnický film, ale s čistým svědomím nejsem schopen říci, zda je i opravdu dobrý. Kvalitativně kolísá z minuty na minutu a přestože si udrží vaši pozornost až do svého posledního dechu, chybí mu to "něco", pro co byste ho byli ochotni milovat až za hrob. Filmové srdce. Jsem však přesvědčen o tom, že se Rodriguez dostal přesně na tu hranici, kam se může v převodu Millerova komiksu normálnímu smrtelníkovi povést zajít. A pokud to nevyznělo dost jasně, Sin City určitě stojí za vidění (minimálně proto, že zanedlouho odstartuje mohutná vlna nadšených i zklamaných konverzací a vy byste tedy měli být v obraze, až se vás někdo zeptá, co vy na to) a pokud nutně neočekáváte nejlepší film všech dob, je velmi pravděpodobné, že se vám výlet do města ztracených existencí alespoň trochu zalíbí.
Sin City
Hrají: Benicio Del Toro, Bruce Willis, Clive Owen, Elijah Wood, Jessica Alba, Mickey Rourke Režie: Robert Rodriguez, Frank Miller
Scénář: Robert Rodriguez, Frank Miller
Hudba: Robert Rodriguez
Kamera: Robert Rodriguez
Země a rok výroby: USA 2005
Distributor: SPI International CZ
V kinech od: 21.7.2005
Autor recenze je redaktorem Filmpub.cz.
