Celá trilogie si udržuje jistou konsistenci – včetně obtížně čitelné zadní strany obálky nebo papíru, jehož povrchová úprava zjevně padla na oltář ceně. Nenechme ale technickou stránku věci poškodit sladký dozvuk trilogie, která si i tak uchovává svou sílu, živost, epičnost a hlavně originalitu. Ty zajišťuje:
Millsův scénář
. Sláine Mac Roth. Rohatý bůh. Nejvyšší a Jediný král Keltů, v jehož družině se najdou vládci Oštěpu slunce, Meče měsíce, Kotle krve i Pupku bohyně… Budou zodpovězeny mnohé otázky, ale i položeny tucty dalších. V krvavých bitvách proti Drunovým pánům, následovníkům strašlivého Fega (posledního Rohatého boha), a Donorům, vedeným Balorem zlého oka, zemřou tisíce válečníků. Budou zburcovány síly světů El i pekelného Cythraulu. Červ Crom-Cruach se nakrmí masem i životní energií smrtelníků... Tir Nan Og spolknou vlny Vnitřního moře.. a Ukko přežije vlastní smrt.
Ale jednomu muži se to nebude zdát příliš mnoho.
. Děj třetího dílu Rohatého boha byl předvídán jako neutuchající akční podívaná, která v podstatě utvoří jen krvavou tečku za nádherným prvním a tajemným druhým dílem. Naštěstí se této trilogii povedlo něco, co málokteré komiksové sérii: scénárista Pat Mills spojil prvky šokující ryzosti jedničky s epickou pralátkou dvojky; v trojce do nich se svým typickým rozevlátým přístupem (za nímž se ve skutečnosti skrývá obří kus práce se zdroji a drakonická oj kreslířů) vkládá nadčasovost, a výslednou směs koření krutě černým humorem, historickými a mytologickými odkazy i kousavou satirou.
Vzniká tak dílo, které si vystačí s minimem textů, ale jehož každá stránka křičí emocemi, symboly a odkazy. Nutí vás zastavovat se a přemýšlet, přičemž v každém člověku s trochou mytologického cítění rozechvěje stejnou notu, jako čtení Illiady, Eddy nebo Větví Mabinogi...
Velký podíl na tom samozřejmě má další neoddělitelná část:
Bisleyho kresba
Po dvou dokonalých kusech nelze ke třetímu kousku trilogie nic dodat… snad jen BRAVO! Bisley se ve třetím díle vydává cestou ucelené grafiky celého alba. Každý panel a každé okénko jsou samy o sobě uměleckým dílem, malbou prokreslenou a dokonalou, ať už jde o Sláina popohánějícího vůz do bitvy nebo Sláina nuceného dle starého zvyku popravit vlastní ženu...
Jsme tak sice ochuzeni o Bisleyovské zjednodušování a zrychlování děje rozložením obrazu na obrysy a kontrastní prvočinitele, ale zato celek plně dostává epičnosti scénáře. Monumentalita kresby se dá srovnat například s Marvels: Zázraky, ale realističnost zde ustupuje emocionalitě a živoucí průbojnosti. Pokud lze nějaké album považovat za vzor toho, jak má vypadat ztvárnění historizující dark fantasy, pak Rohatého boha 3.
Vývoj
. Celá trilogie prošla od prvního ke třetímu dílu velkou změnou. Jde hlavně o změny ve stylu kresby, jakoby se více blížila záměrům scénáristy. Konečně vidíme Sláinovu sekeru v pořád stejné podobě (už se v jednotlivých scénách nemění délka a tvar listů apod.), Kelti mají jen meče a jejich oblečení (pokud nějaké) je jednotné a stylové. Nepřátelé jsou také obecně uniformní, ale rozhodně to ve velkolepých bitevních scénách není na škodu. Autoři ubrali na symbolice i tajuplných proslovech, a přidali na mistrně fázované akci a vkládání hlavně obrazových (až podprahových) významů scén. Jednoduše řečeno book působí soudržněji než díly minulé.
Celý směr příběhu i kresby se tak upírá hlavně k celkovému osudu Sláinova světa a jeho budoucnosti. Kromě Sláina a Ukka se žádná z postav nedočká významného posunu nebo snad pozornosti (a pokud ano, tak jen výjimečně a drobně – Medbina opětovná zrada, Fegův téměř karikaturní pád, Niamh navracející se k Sláinovi a smrt krále Sennganna...).
Navíc se celek odvrací od ústředního tématu – bitvy o přežití národa – a vypráví o pádu nejstarších, matriarchálních společností, starých pravdách a budoucích válkách ve jménu mužských Bohů. Ukazuje, že jakkoliv mohutná válka a jakkoliv obrovské hory mrtvých budou vždy zbytečné, neboť tok času nelze zpomalit a břehy osudu nelze lehce upravovat.
Nakonec vlastně nezvítězila ani jedna ze stran a mystická povaha Bohyně a jejího Rohatého boha zůstaly stejně tajemnými, jako na počátku. Osud je dán, jen čas musí urazit jím vytyčenou trasu...
Ucelenost a přehlednost díla ve srovnání s černobílými a oko dráždícími začátky Sláinových příběhů je krásnou ukázkou vývoje díla, které autor drží pevně v rukách a nenechává se strhnout vnějšími vlivy komerce nebo popularity.
Závěr
. Rozmáchlé gesto, kterým kniha končí (vlastně ani není potvrzena Balorova smrt... ba ani konec invaze Fomorů... zcela v souladu se skutečnými keltskými legendami), a její překrásný dozvuk, jsou důstojným koncem celé trilogie, jejíž kruh se tak konečně uzavřel.
Příběh, jenž svou epičností překonává věky a dotýká se prazákladů lidského chápání i kořenů barbarské povahy každého Evropana, však zůstane vryt do mysli každého, kdo měl to štěstí jej vstřebat.
Na Sláina však čeká ještě další dobrodružství... a že nejde o nic malého. Doufejme, že se s ním i jeho věrnými společníky Ukkem a Mozkohryzem brzy znovu setkáme!
