. . Tehdy se malému klukovi v noční košili zjevil krátce po usnutí klaun Ump, aby mu tlumočil pozvání Jeho veličenstva Morfea, krále Hajan, k němuž jej měl dopravit kachnonohý kůň Somnus (Spánek). Tak začala snová pouť nepravděpodobného komiksového hrdiny, která se dočkala roku 1966 dokonce samostatné výstavy v Metropolitním muzeu a řady knižních vydání. Ani jedno zpracování se ale nelíbilo komiksovému sběrateli Peteru Marescovi. Nadšence se slovansky znějícím příjmením netrápila jen špatná kvalita reprodukcí, nýbrž i fakt, že originály na letitém novinovém papíře valem zanikají a brzy nebude nikdo vědět, jak původní Nemovy příběhy na „světovém“ formátu novin vypadaly a na jakém barevném podkladu vycházely – zkrátka jak se jevily současníkům…
I vyrazil milý Maresca na pouť po mnoha, přemnoha nakladatelstvích, a právě tak mnohokráte byl posmíván. Nakonec zaklepal na manhattanské dveře u Arta Spiegelmana, věhlasného autora komiksů Maus a Ve stínu Nevěží, který mu dal radu k nezaplacení: „Vydejte si knihu vlastním nákladem!“
„Stála mě jako barák se třemi ložnicemi v Kansasu,“ směje se samonakladatel, jehož kniha Malý Nemo: Tolik skvělých nedělí se nyní prodává za 120 dolarů (2900 Kč), a investici vrátí Marescovi jen stěží. Za tuhle cenu se ovšem stokrát přesvědčil, že na velikosti záleží – třeba příběh z Popletené síně z 2. února 1908, vyvedený v původních rozměrech, dezorientuje distorzí políček stejně vtipně jako zrcadlové bludiště. „Všechno se tam točí před očima. Panely se zvětšují a zmenšují podle rychlosti pohybu postaviček, protože McCay už tehdy viděl filmovým zrakem,“ vysvětluje vydavatel. Během přepečlivé přípravy k tisku objevil i další autorovy finty. Ve storce z července 1910, kdy se tým hypnotizérů . snaží uspat žlutou ocasatou kouli Whang-Doodla, narazil na bubliny s textem, kresleným světlomodře. „Nejdřív jsem myslel, že jde o chybu, ale pak mi došlo, že McCay tím naznačuje, že slova jsou špatně slyšitelná, protože znějí ‚v hloubi‘ obrázku. Kdo je v prvním plánu, mluví jasně čitelnou černí,“ říká Maresca.
Hodně lidí podle něj může znát Malého Nema lépe, málokdo však stejně podrobně. Nad digitální rekonstrukcí poškozených panelů prý strávil víc času než autor kreslením. Některé zvlášť poničené nakonec nechal překreslit.
Klíčová byla také barva, a tady představoval tisk velkou nástrahu. „Mým cílem byla ideální nedokonalost. Proto jsem za podklad nezvolil křídovou bělobu, ale vytipoval jsem stejně špinavou zažloutlou novinovou barvu, na kterou rotačky v letech 1905 až 1910 Nema tiskly. Všechno mělo vypadat právě tak nedbale a nahodile, jako v době zrodu,“ dodává houževnatý sběratel. .
Nakonec si zaplatil letenku do Malajsie, aby osobně dohlédl na 60 hodin trvající tisk pětitisícového limitovaného nákladu. „Zaspal jsem pouze při kontrole jednoho obtahu. Neprozradím kterého, ale dodnes mě to hrozně mrzí. Je tam chybka,“ svěřuje se.
Co se ohlasů týče, zní samými zvučnými jmény. Duchovní otec knihy Spiegelman na Marescově internetové stránce sundaypressbooks.com vysvětluje, v čem je bibliofilie unikátní: „Je to stejné, jako by vám někdo ukázal model mrakodrapu a řekl, že originál je stejný, jenom větší.“ Corriganův otec Chris Ware si zase myslí, že po této knize už nebude možné vydávat díla komiksových velikánů - a zůstávat věrný jejich světlé památce - méně náročným způsobem.
Protože dokonaleji už nedokonalosti nešlo dosáhnout.
