Ale než se tady začnu samou chválou rozplývat jako záporákův pomocník strčený do vany s kyselinou z důvodů zanedbání svých povinností (tedy nezabití hlavního hodňouše – vzor si připojte sami), než se tedy začnu rozkládat, tak vám musím předložit pár základních faktografických údajů.
O Millerovi
Takže. Frank Miller. Všichni ho tu znáte a kdo ne, tak má smůlu. Já takovému nezdárníkovi mohu pouze doporučit (ne, časopis Bravo, ne), aby si zakoupil ty tři dosud u nás vyšlé booky Sin City a až do té doby se s ním nehodlám bavit. Maximálně tak ještě o tom perverz sexu. Ale to jsem opravdu dost odbočil. Prostě Frank Miller se po dokončení pátého dílu Sin City (Family Values) rozhodl pro radikální změnu. Možná už se mu Sin City začalo zajídat, možná si začal myslet, že se opakuje a že do svých příběhů nepřináší nic nového. V každém případě si řekl, že teď je ten pravý čas pro něco opravdu zásadně převratného a nového. Prostě pro takovou menší comicsovou revoluci. Něco takového, jako když stvořil Batman: The Dark Knight Returns. Comics, který změnil svět. Nebo alespoň svět klasických superhrdinů.
A tak se rozhodl vytvořit další osudový comics, ale tentokrát si umínil, že by to mělo být něco, čím by vytřel zrak nejen svým zatvrzelým fanouškům, ale třeba i comicsem opovrhujícím intelektuálům. Jenže k něčemu takovému je třeba klasičtějšího námětu, než jenom pár spandexových hrdinů nebo „dávno mrtvý“ žánr noir. Chtělo to něco klasického, něco, co by rozpálilo do běla i Jihočeské matky. Něco klasického. Třeba něco z klasického Řecka.
A tak Velký Frank přišel se svou oblíbenou starověkou bitvou, kterou využil už ve třetím booku Sin City (Velká tučná zabijačka), tedy s bitvou u Thermopyl. Tuto historickou záležitost určitě všichni známe. Nevím, jak je to s Američany, ale jsem si jist, že teď už ji znají i oni. Možná i proto může být Frank Miller spokojen. Není sice zcela jasné, jestli se mu povedlo dosáhnout těch met, které si předsevzal, o tom se můžeme přít, ale na druhou stranu tento comics ve své době (1998-99) způsobil docela velký rozruch a posbíral velké množství různých cen (namátkou Will Eisner comic industry awards nebo Harvey awards). Byl to rozruch tak velký, že jsme si ho všimli i u nás doma a to do té míry, že se nakladatelství Calibre rozhodlo tento comics, pojmenovaný prostě a jednoduše 300, vydat v češtině.
.
O Calibre
Dlužno poznamenat, že to vzalo od podlahy a natvrdo. Taky to nebyla až zas taková sranda. Minimálně zdlouhavá a náročná piplačka. Z důvodů, které jsou mi neznámé, totiž v USA odflákli skenování a tato nedokonalá data pak byla použita u všech ( i amerických) vydání. V tiskárnách se to pak ještě pokoušeli zachránit tím, že přidali barvu, ale nepovedlo se. Výsledkem byly ploché, bezvýrazné obrázky s potlačenými detaily. Prostě eklhaft. A tak se tady u nás rozhodli „dohnat a předehnat“ Západ alespoň v něčem a vše napravit. Poté co dostali data z Hongkongu (sic!), začali se zdlouhavou a jistě i úmornou rekonstrukcí obrazu i zvuku…pardon, barvy. A to se jim nakonec povedlo. A to jak podle nich, tak i podle těch několika nezávislých odborníků, které u nás máme. I když k tomu, abyste poznali rozdíl mezi zahraničním a českým vydáním žádným odborníkem na grafiku být nemusíte. I já jsem přišel, viděl a mohl potvrdit, že to české je minimálně o 200 % lepší. Stejně velký důraz byl položen i na lettering. Přitom byl použit dosti neobvyklý postup. Z každé jednotlivé bubliny byla vyjmuta všechna původní, Frankem naletterovaná písmena, aby pak byla do téže bubliny poskládaná v českém tvaru. Pouze těch pár písmen co zrovna k dodělání české verze nebylo k dispozici, bylo sebráno z jiných původních bublin. Výsledkem je dojem, jako by i české vydání letteroval Frank Miller. Této odporné piplačce se věnoval Martin Trojan za což mu jistě náleží náš dík a jedna letenka na poznávací zájezd k lidožravému africkému kmeni Hola-hola.
Co jiného už říci k tomuto comicsbooku po technické stránce? Papír je silný a kvalitní, stejně tak tisk je dokonalý. Pevná obálka použita byla. A matné lamino prý taky. Řekl to nakladatel, tak se už o to nehádejte. Bohužel musím podotknout, že obálka je náchylná na poškrábání, k čemuž ale, alespoň podle mě, došlo už v knihvazačství, kde musela být provedena ruční vazba (anžto v naší banánové republice není tak velký stroj na vázání knih). Ale byť tato nezbytná závěrečná operace způsobila jisté škody a postarala se o závěrečné zdržení při vydávání, zdá se, že je kvalitní – mě se alespoň book zatím nerozpadl. A co podlouhlý formát, přispívající k dojmu křehkosti publikace? Ten vznikl z důvodu toho, že 300, podle klasické tradice západního comicsu, napřed vyšla rozkouskovaná do pěti sešitů. Původní dvoustrany těchto sešitů tvoří v tomto sebraném booku stránku pouze jednu – a tím je dán i neobvyklý formát – jsou to vlastně dvě stránky v původním americkém formátu vedle sebe.
Příště: Ukázka
O Millerovi
Takže. Frank Miller. Všichni ho tu znáte a kdo ne, tak má smůlu. Já takovému nezdárníkovi mohu pouze doporučit (ne, časopis Bravo, ne), aby si zakoupil ty tři dosud u nás vyšlé booky Sin City a až do té doby se s ním nehodlám bavit. Maximálně tak ještě o tom perverz sexu. Ale to jsem opravdu dost odbočil. Prostě Frank Miller se po dokončení pátého dílu Sin City (Family Values) rozhodl pro radikální změnu. Možná už se mu Sin City začalo zajídat, možná si začal myslet, že se opakuje a že do svých příběhů nepřináší nic nového. V každém případě si řekl, že teď je ten pravý čas pro něco opravdu zásadně převratného a nového. Prostě pro takovou menší comicsovou revoluci. Něco takového, jako když stvořil Batman: The Dark Knight Returns. Comics, který změnil svět. Nebo alespoň svět klasických superhrdinů.
A tak se rozhodl vytvořit další osudový comics, ale tentokrát si umínil, že by to mělo být něco, čím by vytřel zrak nejen svým zatvrzelým fanouškům, ale třeba i comicsem opovrhujícím intelektuálům. Jenže k něčemu takovému je třeba klasičtějšího námětu, než jenom pár spandexových hrdinů nebo „dávno mrtvý“ žánr noir. Chtělo to něco klasického, něco, co by rozpálilo do běla i Jihočeské matky. Něco klasického. Třeba něco z klasického Řecka.
A tak Velký Frank přišel se svou oblíbenou starověkou bitvou, kterou využil už ve třetím booku Sin City (Velká tučná zabijačka), tedy s bitvou u Thermopyl. Tuto historickou záležitost určitě všichni známe. Nevím, jak je to s Američany, ale jsem si jist, že teď už ji znají i oni. Možná i proto může být Frank Miller spokojen. Není sice zcela jasné, jestli se mu povedlo dosáhnout těch met, které si předsevzal, o tom se můžeme přít, ale na druhou stranu tento comics ve své době (1998-99) způsobil docela velký rozruch a posbíral velké množství různých cen (namátkou Will Eisner comic industry awards nebo Harvey awards). Byl to rozruch tak velký, že jsme si ho všimli i u nás doma a to do té míry, že se nakladatelství Calibre rozhodlo tento comics, pojmenovaný prostě a jednoduše 300, vydat v češtině.
.
O Calibre
Dlužno poznamenat, že to vzalo od podlahy a natvrdo. Taky to nebyla až zas taková sranda. Minimálně zdlouhavá a náročná piplačka. Z důvodů, které jsou mi neznámé, totiž v USA odflákli skenování a tato nedokonalá data pak byla použita u všech ( i amerických) vydání. V tiskárnách se to pak ještě pokoušeli zachránit tím, že přidali barvu, ale nepovedlo se. Výsledkem byly ploché, bezvýrazné obrázky s potlačenými detaily. Prostě eklhaft. A tak se tady u nás rozhodli „dohnat a předehnat“ Západ alespoň v něčem a vše napravit. Poté co dostali data z Hongkongu (sic!), začali se zdlouhavou a jistě i úmornou rekonstrukcí obrazu i zvuku…pardon, barvy. A to se jim nakonec povedlo. A to jak podle nich, tak i podle těch několika nezávislých odborníků, které u nás máme. I když k tomu, abyste poznali rozdíl mezi zahraničním a českým vydáním žádným odborníkem na grafiku být nemusíte. I já jsem přišel, viděl a mohl potvrdit, že to české je minimálně o 200 % lepší. Stejně velký důraz byl položen i na lettering. Přitom byl použit dosti neobvyklý postup. Z každé jednotlivé bubliny byla vyjmuta všechna původní, Frankem naletterovaná písmena, aby pak byla do téže bubliny poskládaná v českém tvaru. Pouze těch pár písmen co zrovna k dodělání české verze nebylo k dispozici, bylo sebráno z jiných původních bublin. Výsledkem je dojem, jako by i české vydání letteroval Frank Miller. Této odporné piplačce se věnoval Martin Trojan za což mu jistě náleží náš dík a jedna letenka na poznávací zájezd k lidožravému africkému kmeni Hola-hola.
Co jiného už říci k tomuto comicsbooku po technické stránce? Papír je silný a kvalitní, stejně tak tisk je dokonalý. Pevná obálka použita byla. A matné lamino prý taky. Řekl to nakladatel, tak se už o to nehádejte. Bohužel musím podotknout, že obálka je náchylná na poškrábání, k čemuž ale, alespoň podle mě, došlo už v knihvazačství, kde musela být provedena ruční vazba (anžto v naší banánové republice není tak velký stroj na vázání knih). Ale byť tato nezbytná závěrečná operace způsobila jisté škody a postarala se o závěrečné zdržení při vydávání, zdá se, že je kvalitní – mě se alespoň book zatím nerozpadl. A co podlouhlý formát, přispívající k dojmu křehkosti publikace? Ten vznikl z důvodu toho, že 300, podle klasické tradice západního comicsu, napřed vyšla rozkouskovaná do pěti sešitů. Původní dvoustrany těchto sešitů tvoří v tomto sebraném booku stránku pouze jednu – a tím je dán i neobvyklý formát – jsou to vlastně dvě stránky v původním americkém formátu vedle sebe.
Příště: Ukázka
