. „Nebe mu padá na hlavu“ je osmá samostatná Uderzova práce; díky masivní reklamní kampani a díky neuvěřitelné oblibě této série se za první tři dny prodalo 800 000 alb tohoto 33. dílu. Co je to však platné: komiks je to ubohý a nepovedený.
Uderzo musel padnout na hlavu
Po přečtení posledního Asterixova dobrodružství zůstane čtenáři hořká pachuť v ústech a v očích nevyřčená otázka: „Tohle že je ten slavný Asterix? Tohle má být ten komiks, který za Goscinnyho života hýřil inteligentním humorem a neotřelými zápletkami? Komiks, ve kterém neporazitelní Galové sice také popíjeli Panoramixův kouzelný nápoj, ale vždycky jen s mírou, ve kterém Asterix a jeho přátelé sice bojovali, ale jen tehdy, když byli napadeni?“ . Běda, třikrát běda! Tam, kde se dnes Uderzo snaží být vtipný, je jen obhroublý, v nejlepším případě klopotně těžkopádný. Zapomíná, že vtip, který se opakuje třikrát či vícekrát, již není vtip, ale něco horšího. Neposílá již Asterixe s Obelixem na cesty, ale nechává je v rodné vesnici. Řiďounká zápletka již nevychází z dané historické či místní situace, ale je uměle naroubována zvenčí a stává se z ní nezáživná sci-fi. A navíc se na řadě obrázků hrdina Asterix podivně, ba protivně pitvoří.
Walt Disney versus manga
. Inu ano. Všichni jste ty přesmyčky určitě vyluštili, ale mně to nedá. V 33. Asterixově příběhu přiletí do naší staré známé galské vesnice dva mezihvězdné koráby. Z jednoho vystoupí sympatický fialový tvoreček, který přichází z hvězdy Twynsdalie; slouží mu armáda takzvaných Superklonů. Z druhé rakety vyletí na první pohled odpuzující mimozemšťan, příslušník rasy Nagma, který má k ruce armádu Krysohlavců. Twynsdalec i Nagma zastupují dvě znepřátelené rasy, jejichž síly jsou vyrovnány, a žádají proto po nepoddajných Galech jejich kouzelný nápoj, aby konečně mohli nenáviděného protivníka porazit. . V podstatě jde o střetnutí dvou komiksových koncepcí. Hvězda Twynsdalie reprezentuje pojetí Walta Disneye; málo sympatický Nagma, který používá orientální bojová umění a bezohledně spálí Trubadixovu chatrč, zastupuje mangu. Nagmova raketa navíc připomíná sympatického robota Goldoraka, hrdinu mangy „UFO Robot Grendizer“ a později i 74 krátkých animovaných filmů, které vznikly v Japonsku v 70. letech. V polovině 70. let minulého století tato televizní série zatlačila zcela do pozadí Včelku Maju (Pokémoni ovládli TV obrazovky až po ní); u nás Goldoraka pravděpodobně nikdo nezná. Twynsdalcovi Superkloni mají tvář Arnolda Schwarzenegera a jejich obleček i charakteristické postoje evokují Supermana.
Pche! Nuda! Pojďte se projít!
. To jsou zlatá Obelixova slova, která můžeme číst na posledním obrázku na str. 27 a která poslední Uderzovo album charakterizují perfektně. Pevně doufám, že bude vskutku poslední a že si jeho autor uvědomí, kdy je nejlepší čas přestat. Série Asterix žánrově patří ke klasickým komiksům, u nichž se nesluší experimentovat. Pokud ději chybí postupné stupňování napětí, vyvrcholení a katarze, čtenář je zklamán, ne-li dokonce frustrován. Třiatřicátý Asterixův příběh má konce dokonce dva. Nepoddajní Galové oslavují odchod Nagmy na str. 38 tradiční hostinou. Potom to ale vypadá, že si Uderzo uvědomil, že nenaplnil potřebný počet stránek, děj nastaví o útok Římanů a o nekontrolovaný růst sympatického Twynsdalce. . Načež následuje druhá hostina a konečně i konec alba.
Abych stále jen nelamentoval, dovolím si na závěr pochválit český překlad Michala Lázňovského, který se s řadou narážek a slovních hříček v původním textu vyrovnal se ctí.
