. „V čem tkví úspěch současných comicsových zfilmování? Za prvé v technice. Počítačové triky umožnily hrdinům podnikat stejně krkolomné kousky jako v comicsu. Za druhé hraje velkou roli nový pohled na hrdiny – konečně mají vlastní osobnost, nejsou jednoznačně dobří nebo zlí, mají mnohem blíže k obyčejným lidem než k polobohům. Za třetí je důležitá atmosféra – ta dělá z filmů nejen přepis známého a osvědčeného příběhu, ale skutečně novou a neotřelou podívanou“ (Kruml, M.: Hrdinové kresleného světa XI: Tentokrát z masa a kostí. Magazín MF Dnes, 2000, č. 13, s. 15.).
Dalším důvodem bývá natáčení filmů a obsazování rolí znalci a milovníky té které předlohy, kteří na onom příběhu vyrůstali a jako dospělí mají možnost stát se jeho součástí tím, že jej převedou z komiksu do filmu. Stejně tak i komiksová nakladatelství se mnohem víc snaží udržet si alespoň částečnou kontrolu nad průběhem natáčení, aby filmaři nepoškodili reputaci jak série, tak samotného vydavatele.
. Dá se říci, že navzdory velkému počtu adaptací, z nichž značná část byly velice ziskové podniky, je procento kvalitativně vyloženě slabých filmů poměrně nízké. Je třeba vzít v potaz, že zmíněná kvalita je myšlena v rámci komerční kinematografie. Filmy pro náročného diváka vycházející z komiksové předlohy bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky.
Většinu uvedených sníků mohli naši diváci vidět také v kinech a mnoho hrdinů se v České republice objevilo i na stránkách nějakého magazínu nebo ve vlastním komiksovém vydání.
Rovnou v roce 1990 se na plátna kin vrátil slavný detektiv ve filmu Dick Tracy, režírovaném Warrenem Beattym, který hrál i hlavní roli. Nyní se Dick Tracy objevil poprvé v barevném filmu a je nutno uvést, že na barvu byl kladen snad stejný důraz jako v Batmanovi na temnou atmosféru Gotham City.
. Velký podíl na vizuální složce filmu má na Oscara nominovaný kameraman Vittorio Storaro a celková výprava filmu je opravdu vynikající. Tvůrcům se tak podařilo zachytit „ducha“ Gouldova komiksu, přičemž spousta záběrů připomíná právě jednotlivé obrázky z novinového stripu, stejně jako předměty v záběru. Na plechovkách s fazolemi je pouze nápis „Beans“, dolarové bankovky jsou zelené se značkou „$“ na lahvích s pivem vidíme „Beer“ a podobně. Rovněž město, speciálně postavené ve studiu, přechází v dálce do kresleného pozadí.
Vše je ale „vyváženo“ špatným scénářem a málo výraznými hereckými výkony v čele s Beattym a Madonnou v roli barové zpěvačky. Al Pacino byl za svou zápornou roli nominován na Oscara a ze známých herců je možné ve filmu vidět také Dustina Hoffmana. Podoby Tracyho protivníků vycházejí z Gouldova komiksu, a tak jsou herci pod maskou jen stěží rozpoznatelní. Opačně působí Beattyho detektiv, který se originálu téměř vůbec nepodobá. Zejména hranatá brada a orlí nos, tak typické pro Tracyho vzhled, naprosto chybí. Namísto energického odhodlání je jeho postava naplněna únavou (viz Kauffmann, S.: Figures From the Past. New Republic, 1990, č. 203, s. 32.).
. „V nejlepších okamžicích film připomíná bavlněné cukrátko, které po úvodní rozkoši vyvolává otázku, proč je taková prázdná věc tolik lákavá. V nejhorších momentech je snímek duchem starého Hollywoodu, který s poukázáním na „tradiční hodnoty“ chce, abychom oslavovali něco, co se nám hnusilo, když to bylo nové“ (Sharrett, Ch.: Film Reviews. Cineaste, 1990, č. 18, s. 51.).
Nevyvážený snímek přesto získal některá ocenění, dva Oscary za výtvarný počin a píseň, ve Velké Británii cenu BAFTA za výpravu.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
