. Pan Wilson, mírně řečeno, nemá Dennise rád. Nemají ho rádi ani ostatní sousedé a není se jim co divit. Oproti Kevinovi, jenž se dopouští krutostí na lidech, pokud je jeho život v ohrožení, Dennis je provádí každodenně a často i nevědomky, s nevinným úsměvem šestiletého chlapce na rtech. Nejčastější nedorozumění a situace jako z grotesek o Tomovi a Jerrym probíhají právě s panem Wilsonem, jehož si Dennis ze všech sousedů oblíbil nejvíce.
. Komiks Dennis the Menace vznikl v roce 1950 (autor je Hank Ketcham, který u kreslení zůstal až do roku 1994). Nejprve se objevil v podobě denního stripu na stránkách novin, záhy se stal velice populární, a tak vznikl nejen hraný seriál, ale i televizní film a kreslený seriál, který také běžel v naší televizi. Z Denise vzniklo dílo, jež přežilo svého duchovního otce. Ketcham přenechal strip v rukou svých asistentů Marcuse Hamiltona a Roye Ferdinanda a do roku 2001 už pouze dohlížel na jejich tvorbu.
. V hraném filmu se stylizovaným a nerealisticky kresleným postavám nejvíce přibližuje Walter Matthau v roli pana Wilsona, Dennis (Mason Gamble) připomíná spíše dětskou filmovou hvězdu Macaulaye Culkina než původního kresleného kluka. Snímek přebírá i schémata Kevinových dobrodružství: do poklidného městečka, kde Dennis bydlí, se dostane padouch Sam Kudla (Christopher Lloyd), který ukradne, na co sáhne. Zbytek filmu zobrazuje konfrontaci Dennise s Kudlou, přičemž závěr se nese přesně v duchu podobných snímků.
Dokonce ani typické Matthauovy přehnané grimasy a skvělé načasování gagů nemohou zachránit bezduchý scénář. Skvělý happy end by nastal, kdyby snímek skončil, když Dennise unesou.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
