Nebylo jednoduché nalézt informace o původním komiksu. Z celkem nezajímavého černobílého seriálu se stala takřka kultovní záležitost až po premiéře filmu, když se rozneslo, že předlohou mu byl stejnojmenný komiks. Autor Men in Black Lowell Cunningham nejprve se svým nápadem nemohl uspět, obcházel různá nakladatelství, až byl akceptován vydavatelem Malibu Comics (toto vydavatelství se nakonec stalo součástí Marvel Comics). . Původní Men in Black nebyl čistě humorný komiks a také se nezabýval jen mimozešťany, ale veškerými zvláštními úkazy ve stylu Akt X. (Pouze z obráceného hlediska, v Aktech X sledujeme snahu agenta Muldera předběhnout Muže v černém, aby mohl dokázat svou pravdu, kdežto v Men in Black jsme svědky maskování nevysvětlitelného jevu nějakou vysvětlitelnou událostí, aby se o něj nemohl zajímat někdo, jako je právě Mulder.) V černobílém provedení vycházel komiks od roku 1990.
V souvislosti s uvedením filmu do kin vydalo nakladatelství Marvel ve Spojených státech minisérii Men in Black, kterou psal její původní autor Cunningham. (viz Men in Black official website, 15. 11. 2004)
. Film natočil režisér Barry Sonnenfeld a hlavní role v něm hrají Tommy Lee Jones a Will Smith jako agenti „K“ a „J“. Jméno režiséra dává napovědět, že se jedná o komedii, která v tomto případě není černá, ale spíše bláznivá. Snímek má dvě hlavní linie. Jednou je zasvěcování policisty do tajemství organizace Muži v černém, aby se z něj mohl stát agent „J“, tou druhou je akce za záchranu Země před zničením mimozemšťany. Obě se vzájemně prolínají, přičemž je příběh roztříštěn do kratších komických epizod (řetězově řazené humorné sekvence dávají vzpomenout na podobně řešenou Sonnenfeldovu komedii Addamsova rodina).
„Vše je umístěno v comicsovém bezčasí, které výtvarník navodil skvělým trikem – stylizoval celou výpravu filmu do šedesátých let, přesněji řečeno do toho, jak si ve filmech ze šedesátých let představovali budoucnost.
. Vedle kulhavé story, hřešící na originalitu nápadu, skrývají Muži v černém pro neamerického diváka ještě jednu nástrahu. Ve filmu jsou totiž desítky vizuálních a verbálních vtípků, z nichž jen malá část je čitelná na první vidění a teprve malá část z této malé části je čitelná českému divákovi vůbec.“(Hoffman, T.: Muži v černém. Cinema, 1997, č. 10, s. 25 – 29)
Sonnenfeldova komedie je stále poměrně zábavná a patří mezi komerční filmy devadesátých let, ke kterým se diváci vrací, kdežto například na zmíněnou Barb Wire už asi většina lidí oprávněně zapomněla, ač oba tituly získaly v recenzích obdobná ohodnocení.
„Inteligentní sci-fi s pár okouzlujícími, kontrastními výkony hlavních představitelů a s několika výbornými zvláštními efekty, ačkoli trochu víc originality ve scénáři o Zemi v ohrožení by nebylo na škodu.“(Walker, J.: Halliwell´s Film, Video & DVD Guide. HarperCollins Entertainment, London 2004, s. 571)
Film získal Oscara za masky, dvě nominace (za výpravu a hudbu) již neproměnil. O několik let později se Muži v černém dočkali pokračování, obrázkový seriál s jejich příběhy u nás doposud nevyšel.
Když pomineme nevýrazný film v britsko-irsko-německé koprodukci Prince Valiant (r. Anthony Hickox), zbývá už jen poslední komiksový hrdina na plátně roku 1997.
. Je jím Spawn ze stejnojmenného komiksu vytvořeného Toddem McFarlanem v květnu 1992. Al Simmons, hlavní postava série vydávané nakladatelstvím Image pracuje jako agent CIA, kterého vlastní nadřízený zradí a nechá zavraždit. Simmons se po své předčasné smrti dostane do pekla. Velice miluje svou ženu a když mu v pekle nabídnou návrat na Zemi, podepíše smlouvu, aniž by ji důkladně pročetl. Tak se z něj stane Spawn, pekelný vyslanec, který původnímu Simmonsovi není vůbec podobný, vzhledem spíš připomíná živého mrtvého se zeleně svítícíma očima a je obdařen neskutečnou silou. Démon Malebolgia, se kterým Simmons smlouvu sepsal, jej zrádně pošle na Zemi v pětiletém časovém skoku - jeho žena je znovu provdaná a má děti s jiným mužem. Spawn se uchýlí mezi bezdomovce a naplánuje pomstu na svém vrahovi. Zároveň chce zjistit, jak by se nejlépe vyvlékl z podepsané smlouvy s peklem. (viz Markstein, D. D.: Spawn. Don Markstein´s Toonopedia, 11. 9. 2004)
Precizní charakteristicky rozevlátá McFarlanova kresba se stala téměř Spawnovou obchodní značkou, ale dějově spadá komiks spíše do průměrného komerčního akčního žánru, který nešetří zejména na barvě a líbivosti. V České republice se čtenáři mohli setkat se Spawnem například na stránkách magazínu Crew. (Miller, F. – McFarlane, T.: Spawn – Můj dům, můj smrad. Crew, 1998, č. 10, s. 15 – 32)
. Titulky a úvodních deset minut filmu navnadí diváka na očekávání skvělého filmu. Bohužel Spawn (r. Mark Dippé) postrádá jak příběh, tak alespoň lehce nadprůměrné herecké výkony, ani zobrazené akční sekvence nejsou alespoň řemeslně rutinní. Původně avízovaný temný film je temný pouze obrazem, kde převládá zatažená obloha, případně déšť.
V příběhu chybí pořádný hlavní protivník, Spawn (Michael Jai White) je sice pronásledován speciálním komandem a policií, „ale když je hrdina neprůstřelný, umí se udělat neviditelným a umí lítat, tak o něj divák příliš netrne.“ (Pavlovský, J.: Spawn. Ikarie, 10. 9. 2004) V záporných rolích vystupují Martin Sheen a John Leguizamo.
Z triků si dali tvůrci záležet zejména na Spawnově vlajícím plášti, který se snažili koncipovat po vzoru McFarlanových kreseb. To je asi největší klad snímku, jinak jsou efekty vzhledem k roku výroby již průměrné, pravděpodobně vinou nízkého rozpočtu.
. „Pokud bychom hodnotili hrdiny podle jejich pláště, byl by Spawn vítězem. Plášť za ním vlaje jako plamen, chrání ho při dopadu a pomáhá při zamaskování. Příliš špatné je, že zbytek Spawna už není tak omračující. Kromě několika zajímavých efektů se děj utápí ve fantasmagorickém třeštění, které mohou vydržet pouze jen zarputilejší příznivci komiksové série.“ (Rozen, L.: Spawn. People, 1997, č. 7, s. 21)
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
