. Oba hrdinové jsou velmi dobře známí i českým čtenářům, protože jako jedni z mála se dočkali svého překladu ještě před rokem 1989, a to na stránkách časopisu Sedmička pionýrů. Počátkem devadesátých let jejich příhody začal vydávat Egmont a Asterix vychází dodnes. (Mezitím se ještě objevil jako součást zaniknuvšího komiksového časopisu HOP.)
Diváci znají také animované filmy o Asterixovi, dostupné jak na videu, tak několikrát reprízované v televizi. Humorem často dosahují kvalit komiksové předlohy, což je dáno zejména spoluprací René Goscinnyho na scénářích a zdařilou animací.
. Asterix se poprvé objevil v roce 1959, autory jsou výše uvedený scenárista René Goscinny a výtvarník Albert Uderzo. Spolu s Tintinem se Asterix počítá mezi nejznámější a nejpopulárnější evropské komiksové hrdiny. Oblíbili si jej čtenáři všech generací zejména proto, že na své si přijdou jak děti, tak i dospělí, kteří v příbězích mohou objevit dětskému čtenáři skryté slovní narážky a odkazy jak k světu současnému, tak k dějinám. (V jednom příběhu se například objevuje tajný římský agent Zerozerosix 006, který je očividně nakreslený podle Seana Conneryho.)
. Základ bývá u všech příběhů stejný. Roku 50 před Kristem je téměř celá Galie obsazena Římany, jen posledním nedobytým územím je malá vesnice, kde žijí Asterix a jeho přátelé. Ti se mohou bránit díky kouzelnému nápoji, který vaří druid Panoramix. Každý sešit obsahuje nějakou zápletku, kdy se Asterix s přítelem Obelixem vydávají na cestu za určitým úkolem, cestou bojují s Římany a vše je okořeněno svěžím humorem.
. Toto základní schéma dodržují jak kreslené filmy, tak i celovečerní hraný snímek. Zde se hlavní zápletka týká kouzelného lektvaru, který chce Caesar získat, aby mohl dobýt další a další území, k čemuž potřebuje unést Panoramixe. Navíc je přidán příběh o Obelixovi a jeho marné lásce k Falbale, který se objevil jak v komiksu, tak i v kresleném Asterix a překvapení pro Caesara.
. Roli Asterixe hrál Christian Clavier, Obelixe Gérard Depardieu, z dalších herců se zde objevili Michel Galabru nebo Roberto Benigni. Clavierův výkon (který zde vypadá jako Ir ze sedmdesátých let a ne jako Asterix) je zastíněn Depardiem, zábavné a komiks připomínající jsou také některé role Římanů, přičemž největší slovo má Benigni v roli Lucia Detrita. „Oba herci jsou svými schopnostmi vysoko nad jednoduchými comicsovými rolemi a prostor, zbylý mezi svým maximálním talentem a psychologicky minimální postavou, vyplňují bravurní a zábavnou hereckou exhibicí.“ (Hoffman, T.: Asterix a Obelix. Cinema, 1999, č. 7, s. 77)
. Zidi udržuje stylizaci pokud možno co nejvěrněji původnímu komiksu za pomoci množství počítačových triků. Ve Francii překonal snímek v návštěvnosti Lucasovu Epizodu 1, přesto u kritiky nezabodoval. Nejčastější výtky se týkají nadměrného předvádění komparsu a dekorací na úkor příběhu. Geoffrey Macnab uvedl: „Zidiho film trpí podobnou schizofrenií jako Levantovi Flintstoneovi. Na jedné straně se snaží dát protagonistům lidskost a hloubku, zároveň však chce, aby byli co nejvíce podobní komiksovým vzorům.“ (Macnab, G.: Asterix &Obelix Take on Caesar. Sight and Sound, 10. 3. 2005)
. Oproti obrázkovému seriálu je film určen zejména malým dětem. Někdy herecké pitvoření vyvolává vzpomínky na dětmi milovaného čertíka z Princezny ze mlejna Zdeňka Trošky. V určitých chvílích film ztrácí tempo a navíc může u některých diváků vyvolat pocit, že zbytečně ztrácejí čas sledováním snímku s jednoduchým dějem, který se snaží ohromit svou nákladností. Asterix a Obelix v čase svého uvedení vyvolal rozporuplné reakce, ale velká část příznivců kreslené předlohy se shodla, že film úplně nesplňuje jejich představu hrané verze známého komiksu. Finanční úspěch snímku jen podpořil přípravy na pokračování, které se v kinech objevilo o několik let později.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
