Kdo měl možnost přečíst si tento komiks, který vyšel i v češtině jako Z pekla, (Moore, A. – Campbell, E.: Z pekla. BB/art, Praha 2003) zjistil, o jak obsáhlé dílo se jedná. (Komiks původně vycházel na pokračování v rozmezí let 1988 – 1998.)
. Děj je zasazen do Londýna 19. století a – velmi jednoduše řečeno – zabývá se vraždami nechvalně známého Jacka Rozparovače, jehož případ nebyl nikdy vyřešen. Alan Moore v knize sleduje několik dějových linií, přičemž na základě dochovaných stop a nesčetného množství sekundární literatury buduje svou vlastní rekonstrukci whitechapelských vražd, jejichž řešení poukazuje až do vysokých vládních kruhů (jmenovitě ke královně Viktorii). Výtvarník Eddie Campbell používal množství dobových fotografií jako podkladů ke svým obrázkům. Když k tomu přičteme ještě několik desítek stran poznámek, dostává se čtenáři do rukou dílo tak mnohovrstevnaté, osobité a s neopakovatelnou atmosférou umocněnou černobílým provedením, že představa ekranizace tohoto komiksu je prakticky nemožná.
. Pokud by ovšem režisér nechtěl vypreparovat pouze atraktivní hororové scény vražd, poslepit je policejním, respektive detektivovým pátráním a završit překvapivým spekulativním rozuzlením a v rámci možností i šťastným koncem. Tak to udělali se snímkem Z pekla režiséři-sourozenci Hughesovi. Do role inspektora Abberlina obsadili Johnnyho Deppa, Jacka Rozparovače/doktora Gulla hraje Ian Holm a Heather Grahamová ztvárnila Mary Kellyovou, jednu z prostitutek. Pokud to bylo možné, tak se tvůrci snažili držet předlohy a některé záběry jsou komponovány dle původních komiksových panelů, avšak z průměrně lidského Abberlina vytvořili kuřáka opia, který využívá narkotických stavů k nahlížení do budoucnosti. Další výraznou změnou je snaha o utajení totožnosti vraha. V Mooreově komiksu je od počátku zřejmé, kdo se za vraždami skrývá, bratři Hughesovi se moment prozrazení jeho identity snaží oddálit co nejvíce, aby byl divák pokud možno překvapen.
. „Comicsové scény, v nichž Moore nejlépe osvědčil své filmové vidění, využil film do nejmenších detailů. Scenáristé se však do předlohy ponořili s gustem srovnatelným s Rozparovačovým a vykuchali z jejího cukajícího se trupu prakticky vše, co mělo alespoň náznak myšlenky. Ponurý thriller z pražského Londýna, který neurazí toho, kdo nezná předlohu a přišel hlavně na Johnnyho Deppa.“(Adamovič, I.: Z pekla. Premiere, 2002, č. 1 – 2, s. 31)
Pokud divák zajde na projekci, aniž by Z pekla četl, dostane se mu v žánru současného hororu nadstandardní podívané. Pokud je ovšem návštěvník kina znalec komiksu, s největší pravděpodobností bude jeho rozpoložení po zhlédnutí filmu spíše kritické než nadšené.
Takto bratři Hughesové natočili hororové melodrama z prostředí okultní mystikou opředeného Londýna konce 19. století, s patřičnoud dávkou napětí i scén s naturalisticky zobrazeným násilím. Za velký klad snímku můžeme označit jeho herecké obsazení, výkony většiny představitelů jsou velmi dobré a pomáhají snímku udržet se nad hladinou braku. Působivá je také obrazová stránka filmu a snaha o budování atmosféry a alespoň částečné přiblížení tehdejšího Londýna.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
