. Po patnácti letech se vrátil Nick Castle v Katovi (The Punisher, r. Jonathan Hensleigh), kterého hrál Thomas Jane. Jeho protivníka ztvárnil John Travolta. Vůči Mstiteli jde o mírné vylepšení, zejména přidaným humorem. Filmoví tvůrci také zachovali Punisherův „kostým“, černé triko s namalovanou bílou lebkou. Celkově je ale Kat průměrný akční film, kde se největším násilníkem stává hlavní hrdina při vykonávání své pomsty.
. Třetí díl Bladea byl zmíněn v souvislosti s jeho předchůdcem, další navrátivší se hrdinkou je také Catwoman. Nehraje ji však Michelle Pfeifferová jako ve snímku Batman se vrací, nýbrž afroamerická star Halle Berryová. Blade: Trinity i Catwoman byly uvedeny v našich kinech, Berryová za roli Catwoman obdržela anticenu Zlatá malina. Snímek režíroval Pitof, kromě Berryové se v něm objevila ještě Sharon Stoneová. „Catwoman je hloupě napsaná, mizerně zrežírovaná a ukrutně nudná. Pitof nedokáže udržet styl a atmosféru likviduje neustálým stříhem. Digitální efekty jsou podobně nesolidní jako v prvním Spider-Manovi.“(Prokopová, A.: Catwoman. Cinema, 2004, č. 9, s. 92.)
. Dalším zklamáním pro komiksové fanoušky byla ekranizace dobrodružství kocoura Garfielda ve filmu Garfield ve filmu (r. Peter Hewitt), ve kterém hráli Breckin Meyer (Jon) a Jennifer Love Hewittová (veterinářka Liz). Počítačově vytvořený Garfield se jen částečně podobá své kreslené předloze autora Jima Davise (u nás známé jak z novinových stránek, tak i ze souborných sešitových vydání jednotlivých stripů). Děj je prostý a předvídatelný a očividně určený dětem, přestože komiksové stripy s Garfieldem víc docení dospělí čtenáři.
. Alespoň druhý filmový Spider-Man nezklamal očekávání a pravděpodobně nejzajímavější adaptací roku 2004 se stal Hellboy. Ve Spider-Manovi 2 zůstali herečtí představitelé z prvního dílu, zápornou postavou tentokrát nebyl Green Goblin, ale další z mnoha Spider-Manových protivníků Doctor Octopus. Reakce v recenzích byly různé, ale většinou hodnotily snímek v rozmezí od lepšího průměru („Spider-Man 2 rozhodně není zklamáním. Není ale také žádným velkým překvapením.“) (Fuka, F.: Spider-Man 2. Cinema 2004, č. 7, s. 57.) po nadprůměr (Nezbývá než před režisérem smeknout. Všechna pozitiva jedničky podtrhl, překonal... Takhle má dobrý komiks ze staré školy vypadat.“) (Němec, P.: Spider-Man 2. Premiere 2004, č. 7, s. 76.) Jelikož se však jedná o druhý díl úspěšného filmu, bude pravděpodobně za několik let mírně pozapomenutý.
Nejvýraznějším komiksovým hrdinou na plátně v roce 2004 byl bezesporu Hellboy. Postavu stvořil Mike Mignola v roce 1993. V jeho příbězích se Hellboy objevil na Zemi v roce 1944, kdy se sem dostal branou z podsvětí při jednom z mnoha nacistických pokusů, při kterých využívali okultních věd. Tehdy jim pomáhal Rasputin, jenž je jedním z největších Hellboyových nepřátel, a který chtěl využít Hellboye k otevření portálu, jímž by na Zemi mohli vstoupit démoni.
Hellboyova dobrodružství nevycházejí sešitově na pokračování, ale jsou rozdělena do několika komiksových románů a povídek, jež jsou zasazeny do různých časových období mezi koncem druhé světové války a současností.
. Film Hellboy natočil Guillermo del Toro a jeho snímek velmi věrně vystihuje kreslenou předlohu. Dokonce i samotný Hellboy (v podání Rona Perlmana) je uspokojivě vytvořený, aniž by bylo zapotřebí digitálních triků. Na scénáři spolupracoval Mike Mignola, příběh vychází zejména z knih Sémě zkázy (Mignola, M. – Byrne, J.: Hellboy: Seed of Destruction. Dark Horse Comics, 1994.) a Probuzení ďábla. (Mignola, M. – Sinclair, J.: Wake the Devil. Dark Horse Comics, 1997.) Také podoba hereckých představitelů s jejich kreslenými vzory je mnohdy až překvapivá. Jako v případě X-Men nebo Spider-Mana, i v Hellboyovi se snaží scénář věnovat nejen přímočaré akci, ale zejména samotným hrdinům. Zdařile modeluje trojrozměrné postavy, jež upoutají divákovu pozornost. Ani nově dosazená romance mezi Hellboyem a Liz nepůsobí křečovitě, třebaže v původních příbězích jsou pouze velmi dobří přátelé.
Snímky jako Blade nebo Mstitel se nezdráhaly využít naturalistického zobrazení násilí, ale del Torro se rudým cákancům elegantně vyhnul, přestože scény zabodávání čepelí a sekání do těl ve filmu jsou. K navození nepříjemného pocitu mu bohatě stačilo využít možností zvuku. (V komiksovém Hellboyovi také nejsou drastické krvavé scény, spíše buduje atmosféru, i když akci se nevyhýbá.)
. Nejvěrněji je však zachycena původní atmosféra komiksu, nejen barevným laděním, ale hlavně prostřednictvím sympatického titulního hrdiny. „Když se příběh soustředí na vztah Hellboye k těm, kteří jsou pro něj důležití (muž, jenž jej vychoval, dívka, kterou miluje), stává se z filmu jedinečná zábava se vzrušujícím, přesto zranitelným superhrdinou v centru pozornosti.“ (Diones, B.: Hellboy. New Yorker, 10. 3. 2005) Hellboyovi je kolem dvaceti let, pokud by se jeho věk převedl na lidský. Díky tomu je také zdrojem některých úsměvných momentů, zejména ve scénách, kdy žárlivě pronásleduje milovanou dívku na procházce se svým domnělým sokem. Na druhou stranu, vzhledem k několika desítkám let strávených vyšetřováním paranormálních jevů, je Hellboy zároveň cynickým komentátorem, jenž lehce připomíná Chandlerova Phila Marlowa.
Agent Myers, v původním komiksu sice nevystupuje, ale jeho postavu filmoví tvůrci využili k seznámení diváka s prostředím Úřadu pro vyšetřování paranormálních jevů, potažmo Hellboyem. Zpočátku sledujeme děj prostřednictvím agenta Myerse, následně se však pozornost přesouvá na Hellboye a Myers je odsunut do pozice vedlejší postavy.
Hellboy je posledním snímkem ve výčtu, avšak na rok 2005 a léta následující je v přípravných fázích nebo ve stádiích natáčení řada dalších titulů inspirovaných komiksy. Poměrně mnoho informací o těchto budoucích filmech lze najít na internetových stránkách věnovaných přímo fenoménu „komiksových filmů“ na adrese http://www.comics2film.com.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
