Moje nevlastní máma, když odcházela tmavou nocí s červenou kabelkou v ruce vydělávat „love“, říkávala svému nevlastnímu synkovi, což jsem byl já, aby se nebál a na kuráž si přečetl kreslené příběhy Rychlých šípů. Prý pak budu stejně statečný jako pohlavár této intelektuálně slušňácké bandy Mirouš Dušín i s jeho přihřátým čtyřčlenným doprovodem. Osamocen, drkotaje zubama pod tenkou plyšovou dekou, jsem „Rychlošípáky“ přečetl jedním vrzem a bát jsem se stejnak nepřestal. Tenkráte bych potřeboval jiného hrdinu. Hrdinu bez bázně a hany, pořádného drsňáka, bouchače – nejraději s takovým krátkým, jednoduchým jménem – LOBO.
Ano, toho.
S ním bych snáze odehnal z mého pokoje veškeré temné příšery, čvachtavé mutanty, neviditelné upíry, kosmické zmrdy (i prdy) a jiné zmetky, aniž bych probděl celičkou noc, čekaje na příchod té osoby, jež se nazývala matkou (nevlastní).
Škoda.
…Ach. Teprve nyní, když už jsem moc starý, stařičký pro rock´n´roll a mladý na smrt, mé dnou zkroucené prsty uchopily kompletní vydání super díla LOBO: Bullíkův případ, které v edici Comicsové legendy jako č.1 vydalo nakladatelství a vydavatelství Crew v roce 1998. Budiž jim za tento záslužný čin otevřená nebeská brána, každičký den, po dobu 24 hodin nonstop. I pár otčenášů odrecituji na jejich počest. ALELUJA. Už se nebudu báti po nocích a umřu spokojen na duši i na těle. A přepadne-li mě přesto kapka strachu, tak ten správný nebojácný hrdina bude neustále po ruce ležet na nočním stolku v komiksovém vydání, hnedle vedle vysušené lebky té noční pracovnice a krví prorezlé mačety……stop.
Vážení hltači kreslených časopisů, tak to byl z mé strany trapný úvod o mém mládí. Jenomže jak Vám přiblížit něco tak skvělého, jako je ten svaly oplácaný hrdina Lobák (pro mě Loboušek)? Přece Vám nebudu věšet na nos lživé bulíky dudlíky. Tak pěkně po pořádku. Jo?!
Nakladatelství Crew tento příběh rozdělilo do úhledných čtyřech sešitů, každý s fajnovou, barevnou obálkou a s fajnovým, výrazným nápisem pro ty, kteří neumějí moc číst anebo mají hvězdářské dalekohledy místo očí. Škoda, že obálka není pevnější. Z tvrdšího papíru. Stačila by trojka překližka. Ale to není. Nevadí. Takže propříště. Cena za jeden díl v roce 1998 působila vcelku příjemně. Bratru 49,- Kč se dalo sehnat, aniž byste museli vyloupit souseda prodávajícího přebytky ze států EU. A což teprve v dnešní době. Suma za všechny díly, pokud je tady (a tedy) seženete, působí přímo směsně. Schrastěte si ty proklatý many. Nařizuji Vám to. Nezaplatíte párkrát nájem svému panu domácímu a budete míti komiksový diamant. Co je to pro Vás 4 x 49 korun českých, máte-li navíc na krku hladovou ženu a pět chudokrevných potomků……zhola nic. Vykašlete se úplně na všechny a udělejte si jednou za čas velikánskou radost namísto toho, abyste neúnavně balili bomby do úhledných poštovních balíčků.
Tak to přece má být.
Tak je to správně.
Tak by jednal i dobrák LOBO.
A co děj? O čem to vůbec celé je? Kdo to napsal?
Musím Vám pošeptat, že celé to „sesmolil“ skotský libretista Alan Grant, výhradní to našeho hrdiny scenárista. Jo – tento chlapík píše o ****** již od roku 1990. Nejprve začínal s kreslířem Keithem Giffenem, později, což je i Bullíkův případ, “přeběhl“ k dalšímu skvělému mistrovi barviček, a to k Val Semeiksovi, s tím, že Giffen je z povzdálí sleduje a občas také naskočí nazpět do rozjetého Lobovlaku……..huhúhuhú (jedná se hlavně o speciály, např.Lobo:Death@Taxes, atd)
Tady malá odbočka. Dočetl jsem se, že v Americe prý Lobák není zase až tak velkým trhákem. Trochu mě zacukaly koutky úst. Ach, ti Američané. Oni fakt nevědí kolikrát co je v hamburgeru měkkého. Možná za to může tažení ligy feministických položen a polomužů proti násilí v kreslených publikacích. Začali na Aljašce a skončili v Novém Mexiku. A že po dlouhé cestě ubili k smrti dvacet pět mnichů z Tibetu, přejeli zájezd skautů z New Yorku a znásilnili dvě jeptišky ze satanistické církve, tak to je netrápí. Amerika je země svobody, což tvrdí oni, ale zároveň je to bašta puritánství. Třikrát hanba. Pokud tam ovšem stoupne prodej našeho hrdiny, budiž jim odpuštěno.
Zpátečka. Děj čtyřdílného seriálu (sedmnáct bylo zastavení jara) snad nemá cenu popisovat. Přečtěte a poznáte nepoznané. Vy protestujete. Tak dobrá. Lobo po nevydařeném odchytu bídáka Roberta De Nitro, kdy mu na ocelovém háku zůstane malinký kousek jeho „frňáku“, navštíví při cestě do Blemcákového loveckého kanclu, kde má vyfasovat tučnou odměnu, čerstvě otevřené pohoštění obtloustlého majitele a překrásně nakreslené šťavnaté servírky s minimálně pětkama na hrudi. Zde potkává svého tzv.přítele Jonase, kterého má tak rád, že ten na něj okamžitě vystřelí dávku ze svého kanónu. Lobák padá na zem a …nebojte. Má to pokračování. Náš svalovec vstane ze země, párkrát prokopne ksicht Jonasovi, zdemoluje vnitřní zařízení, nezaplatí účet za pivo a se zbitým tzv. přítelem odletí za Blemcákem pro odměnu v kreditech. Jenomže život je plný překvapení a většina z nich je opravdu překvapivá. Lobák za kousek zkrvaveného nosu nedostává slibovanou odměnu, nýbrž nový úkol, který mu po jeho splnění může vynést až 10.000.000 v tvrdé měně (české koruně). Ten dobře zaplacený úkol zní – najít jistého Bullíka, brýlatého účetního magora z Pangaliktického megasyndikátu, který jim pláchnul a přitom zná všechny jejich zákonné i nezákonné kšefty. Tak to je stručný úvod k ději – teď vám prozradím už jenom to, že jeho část se odehrává na planetě „Nowa“.
Myslím si, že překladatel Pavel Dort mohl umístit děj přímo do naší komerční televize a ono by to vyšlo nastejno, když planetka plná násilí má takové podobné jméno. Vůbec Pavlík si s překladem dostatečně pohrál. Navíc takové hlášky jako je „…už tě někdo vopíchal trubkou? Copak ti to eště nestačilo, ty kravskej sráči“ mám rád a zastávám názor, že není nad lidovou slovanskou mluvu.
Tak to je skoro vše. Při jídle také žvýkáte maso z šílených krav osamoceni, tak zbytek příběhu dorazte sami. A nezapomeňte na krvavý kečup. Já už dojedl. Na chvíli si „dáchnu“ a pak půjdu zmlátit blonďatého chlapa z naší ulice jménem Míra Dušín, co se včera přistěhoval.
To by přece udělal i ON, můj zachránce, věrný noční kamarád a vzor proti strachu.
Do brzkého shledání
Brácho
Bratře
Lotře
LOBO
Good Bye
Ano, toho.
S ním bych snáze odehnal z mého pokoje veškeré temné příšery, čvachtavé mutanty, neviditelné upíry, kosmické zmrdy (i prdy) a jiné zmetky, aniž bych probděl celičkou noc, čekaje na příchod té osoby, jež se nazývala matkou (nevlastní).
Škoda.
…Ach. Teprve nyní, když už jsem moc starý, stařičký pro rock´n´roll a mladý na smrt, mé dnou zkroucené prsty uchopily kompletní vydání super díla LOBO: Bullíkův případ, které v edici Comicsové legendy jako č.1 vydalo nakladatelství a vydavatelství Crew v roce 1998. Budiž jim za tento záslužný čin otevřená nebeská brána, každičký den, po dobu 24 hodin nonstop. I pár otčenášů odrecituji na jejich počest. ALELUJA. Už se nebudu báti po nocích a umřu spokojen na duši i na těle. A přepadne-li mě přesto kapka strachu, tak ten správný nebojácný hrdina bude neustále po ruce ležet na nočním stolku v komiksovém vydání, hnedle vedle vysušené lebky té noční pracovnice a krví prorezlé mačety……stop.
Vážení hltači kreslených časopisů, tak to byl z mé strany trapný úvod o mém mládí. Jenomže jak Vám přiblížit něco tak skvělého, jako je ten svaly oplácaný hrdina Lobák (pro mě Loboušek)? Přece Vám nebudu věšet na nos lživé bulíky dudlíky. Tak pěkně po pořádku. Jo?!
Nakladatelství Crew tento příběh rozdělilo do úhledných čtyřech sešitů, každý s fajnovou, barevnou obálkou a s fajnovým, výrazným nápisem pro ty, kteří neumějí moc číst anebo mají hvězdářské dalekohledy místo očí. Škoda, že obálka není pevnější. Z tvrdšího papíru. Stačila by trojka překližka. Ale to není. Nevadí. Takže propříště. Cena za jeden díl v roce 1998 působila vcelku příjemně. Bratru 49,- Kč se dalo sehnat, aniž byste museli vyloupit souseda prodávajícího přebytky ze států EU. A což teprve v dnešní době. Suma za všechny díly, pokud je tady (a tedy) seženete, působí přímo směsně. Schrastěte si ty proklatý many. Nařizuji Vám to. Nezaplatíte párkrát nájem svému panu domácímu a budete míti komiksový diamant. Co je to pro Vás 4 x 49 korun českých, máte-li navíc na krku hladovou ženu a pět chudokrevných potomků……zhola nic. Vykašlete se úplně na všechny a udělejte si jednou za čas velikánskou radost namísto toho, abyste neúnavně balili bomby do úhledných poštovních balíčků.
Tak to přece má být.
Tak je to správně.
Tak by jednal i dobrák LOBO.
A co děj? O čem to vůbec celé je? Kdo to napsal?
Musím Vám pošeptat, že celé to „sesmolil“ skotský libretista Alan Grant, výhradní to našeho hrdiny scenárista. Jo – tento chlapík píše o ****** již od roku 1990. Nejprve začínal s kreslířem Keithem Giffenem, později, což je i Bullíkův případ, “přeběhl“ k dalšímu skvělému mistrovi barviček, a to k Val Semeiksovi, s tím, že Giffen je z povzdálí sleduje a občas také naskočí nazpět do rozjetého Lobovlaku……..huhúhuhú (jedná se hlavně o speciály, např.Lobo:Death@Taxes, atd)
Tady malá odbočka. Dočetl jsem se, že v Americe prý Lobák není zase až tak velkým trhákem. Trochu mě zacukaly koutky úst. Ach, ti Američané. Oni fakt nevědí kolikrát co je v hamburgeru měkkého. Možná za to může tažení ligy feministických položen a polomužů proti násilí v kreslených publikacích. Začali na Aljašce a skončili v Novém Mexiku. A že po dlouhé cestě ubili k smrti dvacet pět mnichů z Tibetu, přejeli zájezd skautů z New Yorku a znásilnili dvě jeptišky ze satanistické církve, tak to je netrápí. Amerika je země svobody, což tvrdí oni, ale zároveň je to bašta puritánství. Třikrát hanba. Pokud tam ovšem stoupne prodej našeho hrdiny, budiž jim odpuštěno.
Zpátečka. Děj čtyřdílného seriálu (sedmnáct bylo zastavení jara) snad nemá cenu popisovat. Přečtěte a poznáte nepoznané. Vy protestujete. Tak dobrá. Lobo po nevydařeném odchytu bídáka Roberta De Nitro, kdy mu na ocelovém háku zůstane malinký kousek jeho „frňáku“, navštíví při cestě do Blemcákového loveckého kanclu, kde má vyfasovat tučnou odměnu, čerstvě otevřené pohoštění obtloustlého majitele a překrásně nakreslené šťavnaté servírky s minimálně pětkama na hrudi. Zde potkává svého tzv.přítele Jonase, kterého má tak rád, že ten na něj okamžitě vystřelí dávku ze svého kanónu. Lobák padá na zem a …nebojte. Má to pokračování. Náš svalovec vstane ze země, párkrát prokopne ksicht Jonasovi, zdemoluje vnitřní zařízení, nezaplatí účet za pivo a se zbitým tzv. přítelem odletí za Blemcákem pro odměnu v kreditech. Jenomže život je plný překvapení a většina z nich je opravdu překvapivá. Lobák za kousek zkrvaveného nosu nedostává slibovanou odměnu, nýbrž nový úkol, který mu po jeho splnění může vynést až 10.000.000 v tvrdé měně (české koruně). Ten dobře zaplacený úkol zní – najít jistého Bullíka, brýlatého účetního magora z Pangaliktického megasyndikátu, který jim pláchnul a přitom zná všechny jejich zákonné i nezákonné kšefty. Tak to je stručný úvod k ději – teď vám prozradím už jenom to, že jeho část se odehrává na planetě „Nowa“.
Myslím si, že překladatel Pavel Dort mohl umístit děj přímo do naší komerční televize a ono by to vyšlo nastejno, když planetka plná násilí má takové podobné jméno. Vůbec Pavlík si s překladem dostatečně pohrál. Navíc takové hlášky jako je „…už tě někdo vopíchal trubkou? Copak ti to eště nestačilo, ty kravskej sráči“ mám rád a zastávám názor, že není nad lidovou slovanskou mluvu.
Tak to je skoro vše. Při jídle také žvýkáte maso z šílených krav osamoceni, tak zbytek příběhu dorazte sami. A nezapomeňte na krvavý kečup. Já už dojedl. Na chvíli si „dáchnu“ a pak půjdu zmlátit blonďatého chlapa z naší ulice jménem Míra Dušín, co se včera přistěhoval.
To by přece udělal i ON, můj zachránce, věrný noční kamarád a vzor proti strachu.
Do brzkého shledání
Brácho
Bratře
Lotře
LOBO
Good Bye
