. Nejzdařilejší filmy byly paradoxně většinou vytvořeny lidmi, kteří nebyli přímo fanoušky nebo obdivovateli dané předlohy, díky čemuž si možná ponechali určitý odstup a realističtější pohled na věc. Snad se Rodriguez a jeho Sin City stanou výjimečným případem, neboť režisér dal již několikrát jasně najevo, jak je Millerovým komiksem fascinován.
Snažil jsem se vypátrat pokud možno všechny filmové adaptace amerických komiksů spadající do tzv. „áčkové“ produkce. V některých případech bylo velice složité vypátrat informace o původním komiksu, často byla stopou pouze letmá zmínka utrousená recenzentem.
V této diplomové práci mi šlo zejména o chronologické zmapování snah o převedení kreslených sešitových příběhů na filmová plátna, kterým byla doposud věnována jen malá pozornost. Většinou se jednalo o krátké články, kde bylo zmíněno několik filmů, v dalším článku byly pro změnu uvedeny filmy jiné atd. Tato práce může následně sloužit jako podklad někomu, kdo by se chtěl věnovat zevrubným analýzám některých uvedených snímků.
Adaptace od počátku devadesátých let jsou poměrně přehledné, je k nim také dostatečné množství dostupných materiálů. Naopak v adaptacích, které vznikly ve čtyřicátých a padesátých letech, bylo potřeba oddělit seriály filmové a tvorbu pro televizi, jež vznikaly v hojném počtu.
. Přes poměrně velké množství snímků je však zřejmá převažující podprůměrná kvalita vypátraných titulů. Pročítání různých článků a sledování některých filmů, na které bych se snad nikdy sám od sebe nepodíval, mi také pomohlo osvětlit reakce některých lidí při vyslovení slova „komiks“. Pokud totiž komiksy neznají a jejich informace se skládají zejména z toho, co viděli jako „film natočený podle komiksu“, není možné se divit, proč na toto osobité médium nahlížejí s despektem. Přitom, stejně jako v beletrii, filmu, výtvarném umění nebo hudbě, tak i v komiksu existují díla kvalitní a ceněná.
Adaptace kreslených seriálů, pokud to budou seriály s okostýmovanými superhrdiny, se pravděpodobně nikdy nedostanou mezi umělecké filmy. Vždy půjde zejména o komerční záležitosti. Neznamená to však, že by filmy pro náročného diváka na základě komiksu vzniknout nemohly. Přízračný svět nebo Road to Perdition jsou toho důkazem. V takových případech se však jedná buď o undergroundový komiks nebo o realistický příběh, který je pro velká hollywoodská studia moc obyčejný a tudíž neatraktivní. Scenáristé by udělali nejlépe, kdyby více trápili své hlavy a přicházeli s originálními nápady a nemuseli tak zneužívat nejen komiksové předlohy. Kouzla, jež má v sobě originál, lze dosáhnout jen málokdy.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
