. Italské nakladatelství Narwain Publishing je teprve čerstvým hráčem na komiksovém poli, jehož vydavatelské ambice ale míří napříč Evropou až do zámoří. Do jeho stáje patří např. Bryan Talbot s některými obálkami, Brian Yuzna (jinak režisér a producent horrorů), Jimmy Palmiotti (inkoval Joeho Quesadu nebo Douga Mahnkeho, psal scénáře pro DC/Wildstorm i videohry), Joe Rubinstein nebo Alberto Ponticelli. Výhradním česko-slovenským zastoupením Narwainu je A.F.F.L., vydavatel tiše vyvanuvších bonelliovských sérií. Sešitové řady z Narwainu jsou oproti bonelliovkám modernější, a míří spíš k mladším čtenářům než -cetiletým nostalgikům – jak ostatně ukazuje i pilotní sešit, Wall After Wall.
WAW sleduje Marka, počatého ve stínu černobylské katastrofy; rodina po katastrofě přesídlila do New Yorku – Markova matka však umírá v komatu na rakovinu, a na Markovi samém se projevují hrůzné mutace… Otec, se kterým si Mark nikdy nerozuměl, tráví čas u matčina lože předčítáním básní, a tak jsou jedinými Markovými společníky newyorské ulice… Jeho vnitřními monology a vhozením do rozehraných rodinných situací se záhy dostáváme do černočerné spirály Markovy mysli. Hrdinova zatrpklost, osamělost daná fyzickou deformací i nefunkčními rodinnými vztahy, jeho vyprahlost a touha po kontaktu se záhy láme v nekontrolovanou agresivitu; nenávist okolí se obrací v nenávist sebe sama, vztahování se mění v násilnictví, brutalita ve výčitky. Zatímco čtenář sleduje sérii vražd téměř v přímém přenosu, ve vedlejší linii se jim dvojice detektivů snaží dostat na kloub…
. Kvalitně odvedená je na první pohled práce kreslíře – po stránkách nás provází expresivní, lomená linka Alberta Ponticelliho (Sam&Twitch), který ví, jak stránky atmosféricky osadit zajímavější kompozicí, jak zdramatizovat situaci deštěm nebo naopak zromantizovat čistší kresbou, jaké volit konkrétní záběry pro dosažení dramatického efektu. Díky jeho zručnosti s filmově přelétavou kamerou a vypointovanou kompozicí se příběh čte jedním dechem. České vydání oproti originálu eliminovalo i původně nevyretušovanou podkresbu tužkou, a přesadilo tisk z křídy na drsnější ofsetový papír – čímž atmosféru spíše posílilo; škoda jen technicky nekvalitní obálky.
Je pravda, že scénárista Dario Maria Gulli dokáže vygradovat příběh až ke křečovitě staženým vnitřnostem a chuti kopat do věcí. Je pravda, že zápletka nezní nepochopitelně, a k hlavnímu hrdinovi dokážeme cítit ten správný mix pokřiveného soucitu, opovržení a odporu. Je pravda, že doprovodného drinku Up! Euphory je zapotřebí, protože ze stránek čiší ryzí depka. A je také pravda, že – při vší úctě k investované energii – jako doprovod by lépe seděl rozervanější sound à la Nick Cave, než unylý pop Sweeper.
Ano, příběh rozhodně nezůstává bez odezvy… Vše zlé je v závěrečném kataklyzmatu semleto, a z poslední stránek vytéká pramínek naděje z nejnečekanějšího zdroje… A přesto po dočtení WAW zůstává jen pocit prázdnoty, čí spíše… zbytečnosti. Na čele se usazuje rozpačitá otázka: no jo, ale k čemu to?
