. Protože však dobře ví, že ženu ani květinou neuhodíš, a že se tím pádem provinil proti proslulé galské galantnosti, trpce toho lituje. Růže a meč se navíc propojí v centurii zvláštního nasazení, kterou Claudius Trolejbus vytvoří proto, aby už konečně jednou pokořil Asterixovu vesnici. Tato centurie se – nač si to zastírat – skládá pouze z mladých a pohledných Římanek, speciálně vycvičených ke splnění daného úkolu. Jak se ale nakonec ukáže, jejich výcvik nesplnil očekávání…
Druhým tématem alba je feminismus, tedy snaha po společenském a ekonomickém zrovnoprávnění žen. Tuto snahu začíná v Asterixově vesnici hlásat a nakonec i tvrdě propagovat nová učitelka Maestria. Je pochopitelné, že 50 let př. Kristem její snaha vyvolá u mužského osazenstva údiv, rozhořčení a nakonec znechucení, takže posléze všichni muži opustí vesnici a usadí se v blízkém hvozdu. Také centurie zvláštního nasazení předznamenává snahu o zrovnoprávnění žen na poli vojenství. V albu tato snaha vede k otřesnému fiasku, neboť mladé centurionky se v lese bojí, mají strach z hadů a pavouků a dokáže je odrovnat i pouhá nepřízeň počasí. (Zde je vhodné poznamenat, že dlouhotrvající dešťové přívaly vyvolává svým zpěvem zhrzený Trubadix, který se jako první vystěhoval z vesnice do lesa.) Také rozhodující úrok centurionek na Asterixovu vesnici je vtipně zažehnán komerční akcí, která má u mladých děvuch přednost před válečným běsněním.
Pařížanky a Obelixovo řádění
V postavě Maestrie, která přichází z Lutecie (dnešní Paříž) do galské vesničky vyučovat místo Trubadixe, se Uderzo pokusil o satirické uchopení současných vztahů mezi francouzskou metropolí a zbytkem Francie. V jeho době představovali obyvatelé metropole jakousi zvláštní - tak trochu nadřazenou, tak trochu snobskou, tak trochu módní - vrstvu Francouzů, která měla odlišný žargon a odlišné pojetí života než „provincie“. To vše by měla ztělesňovat svým charakterem právě Maestria.
Pokud jde o Obelixe, tak ten se na straně 42 cítí poněkud odstrčen, a autor mu proto umožnil, aby téměř sám zdecimoval všechny čtyři římské tábory, které tradičně obklopují naši oblíbenou vesničku. Mně osobně však tato sekvence připadá zbytečná a probouzí v mém nitru podezření, že slouží jen k tomu, aby měl příběh svých obvyklých 48 stran.
V postavě Maestrie, která přichází z Lutecie (dnešní Paříž) do galské vesničky vyučovat místo Trubadixe, se Uderzo pokusil o satirické uchopení současných vztahů mezi francouzskou metropolí a zbytkem Francie. V jeho době představovali obyvatelé metropole jakousi zvláštní - tak trochu nadřazenou, tak trochu snobskou, tak trochu módní - vrstvu Francouzů, která měla odlišný žargon a odlišné pojetí života než „provincie“. To vše by měla ztělesňovat svým charakterem právě Maestria.
Pokud jde o Obelixe, tak ten se na straně 42 cítí poněkud odstrčen, a autor mu proto umožnil, aby téměř sám zdecimoval všechny čtyři římské tábory, které tradičně obklopují naši oblíbenou vesničku. Mně osobně však tato sekvence připadá zbytečná a probouzí v mém nitru podezření, že slouží jen k tomu, aby měl příběh svých obvyklých 48 stran.
. Bílá místa
Česká verze má bohužel jeden závažný nedostatek: vyskytuje se v ní příliš mnoho bílých míst. Bílá místa najdeme v těch obláčcích (na stranách 18 a 21), kde jsou silná a mládeži nepřístupná zaklení nahrazena ve francouzském originále ikonickými znaky (lebkou, spirálou, záhadným čínským znakem, podmračeným okem apod.), v bublině na straně 27, kde chybí množina otazníků vyzařujících z hlav římských legionářů, na místech (viz strany 37, 41 a 42), kde by měly být onomatopoie vystihující burácení hromu či jásavé, popř. vylekané pištění římských legionářek. Za největší nedopatření však považuji bílá místa na nápisech na straně 41, které (ve francouzském originálu) propagují velkou komerční akci zaměřenou na ženské prádlo, krášlící prostředky a módní doplňky, tedy akci, která je pro vyřešení zápletky s ženskou centurií naprosto podstatná.
Česká verze má bohužel jeden závažný nedostatek: vyskytuje se v ní příliš mnoho bílých míst. Bílá místa najdeme v těch obláčcích (na stranách 18 a 21), kde jsou silná a mládeži nepřístupná zaklení nahrazena ve francouzském originále ikonickými znaky (lebkou, spirálou, záhadným čínským znakem, podmračeným okem apod.), v bublině na straně 27, kde chybí množina otazníků vyzařujících z hlav římských legionářů, na místech (viz strany 37, 41 a 42), kde by měly být onomatopoie vystihující burácení hromu či jásavé, popř. vylekané pištění římských legionářek. Za největší nedopatření však považuji bílá místa na nápisech na straně 41, které (ve francouzském originálu) propagují velkou komerční akci zaměřenou na ženské prádlo, krášlící prostředky a módní doplňky, tedy akci, která je pro vyřešení zápletky s ženskou centurií naprosto podstatná.
Jen jedna karikatura?
Zdá se, že ano. Na třetím obrázku na straně 34 objevíme římského legionáře, který se nabízí ke službě v ženské legii. Uderzo mu přidělil rysy italského herce Alda Maccione a nakreslil jej v jeho oblíbené pozici notorického svůdce. Obávám se však, že nikdo u nás tohoto herce nezná.
Zdá se, že ano. Na třetím obrázku na straně 34 objevíme římského legionáře, který se nabízí ke službě v ženské legii. Uderzo mu přidělil rysy italského herce Alda Maccione a nakreslil jej v jeho oblíbené pozici notorického svůdce. Obávám se však, že nikdo u nás tohoto herce nezná.
Album „Růže a meč“ ve mně zanechalo dojem, že Uderzovi pomalu začínají docházet nápady a že oproti předcházejícím dvěma albům úroveň příběhu poněkud poklesla. Svědčí o tom třeba do omrzení opakované lijáky, které doprovázejí Trubadixovy umělecké kreace. Každý autor by měl respektovat zásadu, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
