. Nu, neponechá nic náhodě. Na rozdíl od Obelixe, stále ještě ustrnulého mezi čápy, Asterix krom svého meče ovládá i taje přebalování, a ani slovo „kojná“ pro něj není hispánskou vesnicí. Ani pro něj ale starost o prcka není lehká – zejména když se drobeček tu a tam nechtěně dostane ke kouzelnému nápoji… To pak před ním nejsou v bezpečí žádné dveře, krávy a manželky náčelníků, natožpak Římani.
Hlavním problémem ale není jen udržet mrňouse při mléce a čistých plenkách – i když si to Obelix myslí, dítě přeci jen asi nepřinesl popletený čáp, a ctnostného Asterixe můžeme z nějakých levobočků podezřívat jen stěží. Je tedy třeba vypátrat, odkud se před Asterixovými dveřmi vlastně vzalo. Řekl jsem vypátrat? Tedy spíš „vymlátit z Římanů“…
Hlavním problémem ale není jen udržet mrňouse při mléce a čistých plenkách – i když si to Obelix myslí, dítě přeci jen asi nepřinesl popletený čáp, a ctnostného Asterixe můžeme z nějakých levobočků podezřívat jen stěží. Je tedy třeba vypátrat, odkud se před Asterixovými dveřmi vlastně vzalo. Řekl jsem vypátrat? Tedy spíš „vymlátit z Římanů“…
. I nejzarytější asterixovský fanoušek si povšimne, že scénář místy ztrácí tah, a některé jeho kličky vyznívají spíš šroubovaně, než kompaktně – ve výsledku se zdá, že tradiční rozsah 48 stran jako by byl Uderzovi (bez Goscinnyho scénáristické jistoty) poněkud dlouhý… Při čtení tu a tam lehce zarazí jeden dva neelegantní slovní obraty nebo písmo posunuté vůči políčku, nechybí však očekávaná série gagů, fórků, narážek, citátů a bitek.
Svou úroveň si drží Uderzova kresba: je spolehlivá, svižná, pohledná, pozorná k detailu a hravá, gaudium pohledět. Protáhne čtenáře příběhem s lehkostí a grácií, díky níž je na konci překvapen, že už je konec… Snad neprozradím moc, když řeknu, že potulné robátko není žádný vandrák, a tak se v závěru objeví několik vysoce postavených starých známých, a závěrečná hostina se – Armoriko, div se! – neodehraje v galské vesnici, ale…
Svou úroveň si drží Uderzova kresba: je spolehlivá, svižná, pohledná, pozorná k detailu a hravá, gaudium pohledět. Protáhne čtenáře příběhem s lehkostí a grácií, díky níž je na konci překvapen, že už je konec… Snad neprozradím moc, když řeknu, že potulné robátko není žádný vandrák, a tak se v závěru objeví několik vysoce postavených starých známých, a závěrečná hostina se – Armoriko, div se! – neodehraje v galské vesnici, ale…
