Divný, co? Nepravděpodobný, hmm? Tohle nemůže bejt pravda, že? Možná ano, ale v comixu Pixy, který právě vyšel v nakladatelství Mot, už to takhle chodí. Protože tohle opravdu není comics ale comix, tedy nikoliv klasický komerční comics, nýbrž pravý undergroundový comics (tady comix).
Tahle věcička od švédského autora Maxe Anderssona je skutečná a nefalšovaná undergroundová újeťárna, jak jste nejspíš už pochopili z toho, co jsem tu napsal. Tak teď to už jenom trochu rozvinu. V podivném světě, kde se používají obleky pro bezpečný sex, domy mohou být nakaženy graffiti a prostě všechno je „trochu“ jinak než by mělo být, žije Alko Seltzer a Angína Pektorisová. A jsou na tom dost špatně. Tak špatně, že nemají kde bydlet a tak těhotná Angína jde raději na potrat, než přivést dítě do takového světa. Později se na ně sice usměje štěstí když získají byt a Alko dokonce práci v Národním peněžním velkochovu, ale jejich štěstí netrvá věčně. Z Říše mrtvých Angíně totiž zavolá její potracený plod jménem Pixy a nutí ji 18 hodin v kuse číst mu pohádky, Zločin a trest od Dostojevského, Zámek od Franze Kafky a Utrpení knížete Sternenhocha. Aby jí toho trápení zbavil, vydá se Alko za Pixym do Říše mrtvých. A tam ho chce zabít. Čímž se naplno roztočí gigantický kolotoč neuvěřitelných a absurdních situací, příhod a nápadů.
Zajímavé, co říkáte. Ale to všechno je jenom zlomek všech nápadů, které v Pixym můžete nalézt. A pozor, všechny (ať se vám zdají sebenesmyslnější) mají v sobě ukrytou jistou logiku. Pravda, absurdní, šílenou, ale přesto jistým bizarním způsobem do sebe zapadající, takže stále máte pocit, že takhle nějak by to opravdu mohlo fungovat.
Celkovou atmosféru tohoto zčásti beznadějného a zčásti šíleného světa pak naprosto dokonale dotváří i sama kresba. Na první pohled sice možná trochu neumělá a neohrabaná, ale přesto s příběhem ladící. Spousta černé a stínů evokuje pochmurnost Říše mrtvých. Syrové zpracování pak syrovost příběhu a šílené ladění absurdnost toho všeho. Přesto zůstává dokonale srozumitelná a nestane se vám, že byste v akčních scénách nepostřehli, co se děje. Prostě je dokonalou podporou celého příběhu, na kterém tenhle comix jasně stojí.
Zpracování. U Motu si už můžeme být jisti, že na kvalitě se rozhodně nešetřilo. Kvalitní tisk, tlustý a pevný papír, obálka sice není vázaná, ale brožované vydání mi sedne ke comixu podstatně lépe než pevné desky (které navíc na klasická alba dává pouze Mot). A pokud by vám přece vadilo, že Pixy nemá tvrdou vazbu, tak si alespoň můžete spravit chuť díky dvěma typům obálky (jedné klasicky comicsové a druhé více knižní). Taková věc se kromě Aarghu č.2 u nás ještě neviděla. Dále. Překlad opět kvalitní, o což se tentokrát postaral sám vydavatel Jakub Němeček, který si zároveň vzal na starost ruční lettering, což bylo rozhodně dobře, protože jeho jistá (záměrná) neučesanost se k tomuto typu kresby hodí určitě lépe než klasické uhlazené fonty. Korektury v pořádku (všiml jsem si jen jednoho zájmena navíc).
A na závěr…závěr. Jistě jste už poznali, že se mi Pixy hodně líbil. Zároveň bych ale rozhodně nechtěl vyvolat dojem, že to je nepochopitelné a ulítlé dílo pro těžké intelektuály a magory. Spíše se jedná o věc určenou každému příznivci alespoň trochu nekonvenční zábavy. Jediní, kterým bych zakoupení alba nedoporučoval, jsou ti z vás, kteří u comicsu hledají jenom hyperrealistickou kresbu ala Image (nic proti ní, taky se mi líbí). Jinak si z Pixyho vybere snad každý. Pro hloubavé spousta nápadů i námětů k přemýšlení. Pro zvídavé nový neuvěřitelný svět, který mohou prozkoumat. Pro milovníky akce pak spousta přestřelek pomocí bazuk. A konečně i něco legrace (zvláště nalitá embrya jsou opravdu zábavná). Prostě zábava pro každého. A nakonec poslední závaží, které vás přikloní k pevnému rozhodnutí si Pixyho koupit. U Motu, jakožto jediného vydavatelství u nás, ceny nerostou, ale klesají. Takže Pixyho si, při 72 černobílých stránkách, můžete dopřát už za 190,- Kč. No, nekupte to.
PS: A pokud stále ještě nejste rozhodnuti, tak si přečtěte, co o Pixym napsal Neil Gaimen, autor kultovnícomicsové série Sandman a u nás známý hlavně jako autor veleúspěšného románu Nikdykde: „Že jsem při čtení Pixyho pomyslel na díla jako je „Ed the Happy Clown“ Chestera Browna, „Tantrum“ Julese Feiffera a „Eraserhead“ Davida Lynche, je důkazem jeho kvality. Je to jedinečné, silné a nanejvýš podivné dílo. Pixy nás vede do strašlivých, blouznivých a nových končin; je to nejlepší komiks, jaký jsem letos četl.“
PS 2: Pixy je určitě důležitý zlom v naší krátké comicsové historii. První opravdu čistý underground comixu nás. Zároveň je ale tato recenze důležitá i pro mě, protože mi bylo poprvé umožněno zrecenzovat comics od Motu, vydavatelství, kterého si nesmírně vážím, protože k nám přineslo nový, a hlavně od toho klasického, angloamerického, se dosti odlišující pohled na comics jakožto žánr. Navíc si je člověk u každé další moťácké věci jist, že půjde nejen o kvalitu, ale zároveň o kvalitu z nějakého dalšího (a zase trochu odlišného) comicsového šuplíku. A za to vše bych jim teď chtěl poděkovat: „Pánové, děkuji.“
PS 3: A na úplný závěr už jen poznámku, že pokud byste chtěli mít svého Pixyho vlastnoručně podepsaného samotným autorem, tak vám mohu s radostí oznámit, že Max Andersson se v Praze objeví.
