Ten je členem templářského řádu, uctívá Bafoneta a snaží se od Geoffroye po dobrém vylákat, co ví o Polární hvězdě. Když si Geoffroy uvědomí, že je na hradě vězněn, získá si lásku dcery hradního pána Marie a s její pomocí z hradu uprchne. Předtím pod omítkou jedné slepé chodby objeví seznam sedmi klášterů, jejichž počáteční písmena tvoří slovo "Veritas". O jakou pravdu se ale jedná? Po tom pátrá i bývalý králův důvěrník Jarnac, který, jak víme z prvního dílu, pilně poslouchal za dveřmi a ledacos se dozvěděl o Polání hvězdě.
Druhá epizoda "Polární hvězdy" již není tak beznadějně splašená a komplikovaná jako první díl. Děj je zde rozvíjen v několika liniích. Dozvídáme se, co dělá slabošský král Ludvík VII., sledujeme cestu Jarnaca, která se nakonec zkříží s pátráním Geoffroye de Vincennes, spatříme, jak z královského hradu prchá královna Eleonora Akvitánská a dozvíme se také, jak z hradu pana de Courtnay uprchla Geoffroyova přítelkyně Polárka. Do děje zasáhne další mystický prvek: ušlechtilý arabský kůň. Vyprávění po těchto dějových liniích přeskakuje vcelku libovolně, aniž by na to čtenáře upozornilo tradiční comicsovou formulkou "Mezitím nedaleko odtud..." nebo "Zatím na hradě XY..." apod. Je však nutno uznat, že to ani tolik nevadí a čtenář není nijak dezorientován.
Ano, čtenář není (příliš) dezorientován, a četba je proto mnohem příjemnější než tomu bylo u předcházející epizody. Navíc seznam sedmi klášterů dává tušit, jakým směrem se bude pravděpodobně ubírat další Geoffroyovo pátrání. Zavádějící je podle mého názoru název epizody. Mystické zjevení arabského koně se objevuje výhradně za denního světla. V noci se ovšem zdaří útěk Geoffroye a Polárky z hradu pána de Courtnay, i když se jejich cesty přitom rozdělí.
V příběhu by se dalo najít několik nelogičností, z nichž nejmarkantnější je tato: uprostřed noci Polárka skočí do vodní nádrže na hradě, propluje spojovacím kanálem a nad hladinu se vynoří (mimo obvod hradu) již za denního světla! Že by bleskové svítání?
Kresba je přehledná a zůstává na standardní realistické úrovni. Stejně jako scénárista Philippe Delaby, i kreslíř Luc Delisse našel v tomto druhém albu větší jistotu. Nepouští se do žádných experimentů a rušnější dějové sekvence (těch je tu většina) podává lépe než v epizodě "Uprostřed nebes".
S výjimkou přechodného vzrušení nad pronásledováními, útěky, souboji, vraždami a několika erotickými scénami, však album čtenáři podle mého názoru nic nedává. Tajemství "Polární hvězdy" zůstává temné jako doposud. Stejně jako moje nálada po přečtení alba "Noc jako arabský kůň".
Druhá epizoda "Polární hvězdy" již není tak beznadějně splašená a komplikovaná jako první díl. Děj je zde rozvíjen v několika liniích. Dozvídáme se, co dělá slabošský král Ludvík VII., sledujeme cestu Jarnaca, která se nakonec zkříží s pátráním Geoffroye de Vincennes, spatříme, jak z královského hradu prchá královna Eleonora Akvitánská a dozvíme se také, jak z hradu pana de Courtnay uprchla Geoffroyova přítelkyně Polárka. Do děje zasáhne další mystický prvek: ušlechtilý arabský kůň. Vyprávění po těchto dějových liniích přeskakuje vcelku libovolně, aniž by na to čtenáře upozornilo tradiční comicsovou formulkou "Mezitím nedaleko odtud..." nebo "Zatím na hradě XY..." apod. Je však nutno uznat, že to ani tolik nevadí a čtenář není nijak dezorientován.
Ano, čtenář není (příliš) dezorientován, a četba je proto mnohem příjemnější než tomu bylo u předcházející epizody. Navíc seznam sedmi klášterů dává tušit, jakým směrem se bude pravděpodobně ubírat další Geoffroyovo pátrání. Zavádějící je podle mého názoru název epizody. Mystické zjevení arabského koně se objevuje výhradně za denního světla. V noci se ovšem zdaří útěk Geoffroye a Polárky z hradu pána de Courtnay, i když se jejich cesty přitom rozdělí.
V příběhu by se dalo najít několik nelogičností, z nichž nejmarkantnější je tato: uprostřed noci Polárka skočí do vodní nádrže na hradě, propluje spojovacím kanálem a nad hladinu se vynoří (mimo obvod hradu) již za denního světla! Že by bleskové svítání?
Kresba je přehledná a zůstává na standardní realistické úrovni. Stejně jako scénárista Philippe Delaby, i kreslíř Luc Delisse našel v tomto druhém albu větší jistotu. Nepouští se do žádných experimentů a rušnější dějové sekvence (těch je tu většina) podává lépe než v epizodě "Uprostřed nebes".
S výjimkou přechodného vzrušení nad pronásledováními, útěky, souboji, vraždami a několika erotickými scénami, však album čtenáři podle mého názoru nic nedává. Tajemství "Polární hvězdy" zůstává temné jako doposud. Stejně jako moje nálada po přečtení alba "Noc jako arabský kůň".
