Důvod první: bylo to skutečné bludiště, v první chvíli to dokonce vypadalo, že se všechno bude odehrávat asi na 60 metrech čtverečních (až po chvíli se mi podařilo najít cestu dál). Důvod druhý: nikoho jsem tam neznal a přitom to vypadalo, že se tam zná každý s každým – navíc poměr ladies und gentlemans byl jedna ku jedné (tolik holek že by četlo comics?! – to snad ani není možné. Nebylo.). Všechno mi došlo až ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že tohle není con, ale festival, a to festival uměleckého a underground comicsu a že všechny ty ženský jsou intelektuálky z uměleckých škol a filozofie (tedy bytosti (až na pár vzácných výjimek) ochotné použít klasický comics pouze k jednomu účelu. Ne, ke čtení ne.).
V tu chvíli (je nutno si to přiznat) má nálada značně poklesla. Jal jsem se tedy alespoň prohlížet vystavené exponáty a musím říci, že to nebylo zas tak špatné (byť na něco mi už nestačila mozková kapacita – případně to bylo tak nadrásané, že jsem si to nebyl schopen ani prohlédnout). Nejvíc mě zaujalo porno v XXX-Stripburgeru (to jsem fakt čuměl na co lidi dokážou přijít). Nakonec jsem ale absolutního orgasmu dosáhl v místnosti uspořádané AARGH!em a Motem a věnované našim nejlepším comicsovým kreslířům (fenomenální Wladimir 518, Grus, Jerie, Kučerovský, Včelka, Novotný a... snad jsem nikoho nezapomněl). Nepochybně to nejlepší na co jste zde mohli narazit.
Pak se na mě ale konečně usmálo štěstí a v rychlém sledu jsem potkal Tomáše Kučerovského, MAPa a Sakyka a musím říci, že fenomén seznamování se s lidmi, které znáte jenom přes internet, je pořád dost zajímavý a zábavný (a náročný). Zbytek večera jsem tak, i díky tomu, že na návštěvu zaskočil i Jan Patrik Krásný a Ivan Adamovič, strávil v družném rozhovoru s výše jmenovanými (k nim ještě přibyl spoluvydavatel nového comicsového fanzinu Sorrel Dan Černý).
Sobotu jsem pak téměř celou strávil v místnosti, kde se prezentoval Komiks.cz, ale ne proto že jsem přispěvovatelem. Důvod byl o dost jiný. Celý den jsem se totiž seznamoval a debatoval s návštěvníky této místnosti o… no, o comicsech, co jiného. Pro mě to byl rozhodně vrchol festivalu. Byla mi totiž dopřána možnost seznámit se a osobně poznat lidi, které jsem do té doby znal jenom z netu nebo to pro mě byla jen známá jména z comicsové branže. A že to bylo impozantní setkání je zřejmé z následujícího výčtu: kreslíři Miroslav Schönberg, Vladimír Tučapský, Jiří Grus, Karel Jerie, aarghovský Tomáš Kučerovský, jeho spolušéfredaktor Tomáš Prokůpek (Keporkak), francouzská polovina vydavatelství Mot Ivan Stable, znalci žánru Milan Krejčí, Zarkoff a spousta dalších zajímavých lidí. Můj hlavní cíl s kterým jsem na tuto akci šel (tedy potkat tyto lidi tváří v tvář a pokecat s nimi) byl tak splněn.
Z celého festivalu pak ještě stojí za zmínku krátký český animovaný film Velký Kýchač a film francouzské comicsové hvězdy Enki Bilala – Bunker Palace Hotel (ten však jen pro své výtvarné zpracování – jinak byl nudný jak kšandy (ale jsou opravdu kšandy nudné?!)). Naštěstí díky tomu, že bylo na festivalu taky pár zahraničních (hlavně francouzských) comicsů k prohlédnutí (díky Sakyku a T.P.), tak musím uznat, že Enki je jako malíř opravdu skvělý – a za zmínku rozhodně stojí i dva nefrankofonní kreslíři, jejichž díla jsem si mohl prohlédnout: Richard Corben a Don Lawrence.
K celému festivalu lze celkově říci, že rozhodně nebyl určen příznivci klasických comicsů (za klasický comics považuji i Padoucnici), protože většina comicsů i návštěvníků byla skutečně z té oblasti takzvaného uměleckého comicsu, který má k vyprávěcím a scénáristickým postupům používaným u toho, co se normálně považuje za comics opravdu hodně daleko. Takže tedy tento festival asi počet čtenářů comicsu příliš nerozšířil a pozornost věnovaná mu médii také nebyla až tak přelomová a nové comicsáře natahující. V tomto směru bude asi nutné pořádat cony zaměřené na ten klasičtější comics. Žádných oslnivých úspěchů v masmédiích se si nedočkáme (spíše to bude horší), ale pár nových čtenářů by to mohlo přivléci. I když.
Pravdou totiž je, že můj názor na tento festival je poněkud jiný (z jiného pohledu ale vlastně částečně stejný) než u Sakyka. Myslím si totiž, že festival typu Festivalu v Jelení nikdy ke comicsu nemůže přivést nové lidi (to bych považoval za zcela výjimečný jev). Důvod podle mě totiž spočívá v jeho uměleckosti a avantgardnosti. Na takovouto akci, kromě zarytých fanoušků comicsu, přijdou jen lidé z valné většiny patřící do právě té skupiny, která klasickým comicsem dost opovrhuje. Tím myslím právě ty umělecky zaměřené slečny, o kterých jsem se tu již zmiňoval a jim podobné. Kromě těchto lidí se pak na takovéto festivaly dostaví už jen zmiňovaní zarytí fanoušci, anebo alespoň lidé kteří již s comicsy mají nějakou tu zkušenost (tím myslím kladnou) a začínají do nich hlouběji pronikat. A ti pak jsou, ve velké většině případů, na takovouto akci přitahováni tím samým důvodem který jsem tu již zmínil a který na ni přivedl i mě (tím se zároveň comicsoví fanoušci přibližují fanouškům sci-fi, žánru dosti spřízněného s comicsem (je také utlačován :-), ale hlavně se na scifistických conech pravidelně konají skvěle připravené přednášky o manze (japonském comicsu)).
Ale zpět k tomu magickému důvodu proč se na (ať už sci-fi či comicsové) cony vůbec chodí. Jednoduše jde o tu prostou možnost seznámit se s lidmi stejně „postiženými“ jako jste vy a konečně mít možnost moci si o svých oblíbených žánrech popovídat jinak než jen přes internet (který mnozí z nás ani nemají). Prostě mít možnost se setkat! Ten pocit je, myslím, pro všechny naprosto nezapomenutelný. A proto se mi na Prvním komiksovém festivalu v Jelení tak líbilo a proto ho považuji za podařený (ano, já vím, je to paradox, ale skutečně jsem si skvěle pokecal). Jinými slovy: měli jste tam být! Howgh. Domluvil jsem.
V tu chvíli (je nutno si to přiznat) má nálada značně poklesla. Jal jsem se tedy alespoň prohlížet vystavené exponáty a musím říci, že to nebylo zas tak špatné (byť na něco mi už nestačila mozková kapacita – případně to bylo tak nadrásané, že jsem si to nebyl schopen ani prohlédnout). Nejvíc mě zaujalo porno v XXX-Stripburgeru (to jsem fakt čuměl na co lidi dokážou přijít). Nakonec jsem ale absolutního orgasmu dosáhl v místnosti uspořádané AARGH!em a Motem a věnované našim nejlepším comicsovým kreslířům (fenomenální Wladimir 518, Grus, Jerie, Kučerovský, Včelka, Novotný a... snad jsem nikoho nezapomněl). Nepochybně to nejlepší na co jste zde mohli narazit.
Pak se na mě ale konečně usmálo štěstí a v rychlém sledu jsem potkal Tomáše Kučerovského, MAPa a Sakyka a musím říci, že fenomén seznamování se s lidmi, které znáte jenom přes internet, je pořád dost zajímavý a zábavný (a náročný). Zbytek večera jsem tak, i díky tomu, že na návštěvu zaskočil i Jan Patrik Krásný a Ivan Adamovič, strávil v družném rozhovoru s výše jmenovanými (k nim ještě přibyl spoluvydavatel nového comicsového fanzinu Sorrel Dan Černý).
Sobotu jsem pak téměř celou strávil v místnosti, kde se prezentoval Komiks.cz, ale ne proto že jsem přispěvovatelem. Důvod byl o dost jiný. Celý den jsem se totiž seznamoval a debatoval s návštěvníky této místnosti o… no, o comicsech, co jiného. Pro mě to byl rozhodně vrchol festivalu. Byla mi totiž dopřána možnost seznámit se a osobně poznat lidi, které jsem do té doby znal jenom z netu nebo to pro mě byla jen známá jména z comicsové branže. A že to bylo impozantní setkání je zřejmé z následujícího výčtu: kreslíři Miroslav Schönberg, Vladimír Tučapský, Jiří Grus, Karel Jerie, aarghovský Tomáš Kučerovský, jeho spolušéfredaktor Tomáš Prokůpek (Keporkak), francouzská polovina vydavatelství Mot Ivan Stable, znalci žánru Milan Krejčí, Zarkoff a spousta dalších zajímavých lidí. Můj hlavní cíl s kterým jsem na tuto akci šel (tedy potkat tyto lidi tváří v tvář a pokecat s nimi) byl tak splněn.
Z celého festivalu pak ještě stojí za zmínku krátký český animovaný film Velký Kýchač a film francouzské comicsové hvězdy Enki Bilala – Bunker Palace Hotel (ten však jen pro své výtvarné zpracování – jinak byl nudný jak kšandy (ale jsou opravdu kšandy nudné?!)). Naštěstí díky tomu, že bylo na festivalu taky pár zahraničních (hlavně francouzských) comicsů k prohlédnutí (díky Sakyku a T.P.), tak musím uznat, že Enki je jako malíř opravdu skvělý – a za zmínku rozhodně stojí i dva nefrankofonní kreslíři, jejichž díla jsem si mohl prohlédnout: Richard Corben a Don Lawrence.
K celému festivalu lze celkově říci, že rozhodně nebyl určen příznivci klasických comicsů (za klasický comics považuji i Padoucnici), protože většina comicsů i návštěvníků byla skutečně z té oblasti takzvaného uměleckého comicsu, který má k vyprávěcím a scénáristickým postupům používaným u toho, co se normálně považuje za comics opravdu hodně daleko. Takže tedy tento festival asi počet čtenářů comicsu příliš nerozšířil a pozornost věnovaná mu médii také nebyla až tak přelomová a nové comicsáře natahující. V tomto směru bude asi nutné pořádat cony zaměřené na ten klasičtější comics. Žádných oslnivých úspěchů v masmédiích se si nedočkáme (spíše to bude horší), ale pár nových čtenářů by to mohlo přivléci. I když.
Pravdou totiž je, že můj názor na tento festival je poněkud jiný (z jiného pohledu ale vlastně částečně stejný) než u Sakyka. Myslím si totiž, že festival typu Festivalu v Jelení nikdy ke comicsu nemůže přivést nové lidi (to bych považoval za zcela výjimečný jev). Důvod podle mě totiž spočívá v jeho uměleckosti a avantgardnosti. Na takovouto akci, kromě zarytých fanoušků comicsu, přijdou jen lidé z valné většiny patřící do právě té skupiny, která klasickým comicsem dost opovrhuje. Tím myslím právě ty umělecky zaměřené slečny, o kterých jsem se tu již zmiňoval a jim podobné. Kromě těchto lidí se pak na takovéto festivaly dostaví už jen zmiňovaní zarytí fanoušci, anebo alespoň lidé kteří již s comicsy mají nějakou tu zkušenost (tím myslím kladnou) a začínají do nich hlouběji pronikat. A ti pak jsou, ve velké většině případů, na takovouto akci přitahováni tím samým důvodem který jsem tu již zmínil a který na ni přivedl i mě (tím se zároveň comicsoví fanoušci přibližují fanouškům sci-fi, žánru dosti spřízněného s comicsem (je také utlačován :-), ale hlavně se na scifistických conech pravidelně konají skvěle připravené přednášky o manze (japonském comicsu)).
Ale zpět k tomu magickému důvodu proč se na (ať už sci-fi či comicsové) cony vůbec chodí. Jednoduše jde o tu prostou možnost seznámit se s lidmi stejně „postiženými“ jako jste vy a konečně mít možnost moci si o svých oblíbených žánrech popovídat jinak než jen přes internet (který mnozí z nás ani nemají). Prostě mít možnost se setkat! Ten pocit je, myslím, pro všechny naprosto nezapomenutelný. A proto se mi na Prvním komiksovém festivalu v Jelení tak líbilo a proto ho považuji za podařený (ano, já vím, je to paradox, ale skutečně jsem si skvěle pokecal). Jinými slovy: měli jste tam být! Howgh. Domluvil jsem.
PS: Je vám to tedy už jasné? Ne? No, tak já vám ještě jednou pro jistotu napovím: Víc comicsových conů a festivalů nebo alespoň comicsových setkání na sci-fi conech!!!
