Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Sin City: Filmový komiks nebo komiksový film? (7)

01.11.2013, autor: HOST

Každý týden v pátek si počtěte neoformalistickou analýzu o hříšném městě Sin City, které si můžete vychutnat buď v komiksu nebo ve filmu.




Struktura syžetu a diegetického času, způsoby recepce

Při sledování Sin City, je divák pomocí formálních prvků i běžných vyprávěcích struktur uveden do modu vnímání klasického hollywoodského filmu. V tu chvíli není zcela připraven věnovat zvýšenou pozornost detailům. Díky tomu se ve fabuli vůči syžetu objeví spousta nezaplněných informačních mezer a mnoho divákem nepochopitelných situací. Od klasického hollywoodského způsobu vyprávění totiž divák neočekává žádné slepé uličky narace. Pro recepci Sin City tyto nejsou ani zcela nezbytné, poskytuje i jednoduchou syžetovou linku, která je-li následována, vytváří zcela smysluplně celou ideu fabule. Proto tyto přehlédnuté detaily zůstávají pro nezkušené "čtenáře"odsunuty do pozadí pro svou nedůležitost. Jak je divák z filmů zvyklý, je-li detail důležitý, je mu v syžetu věnován dostatek prostoru tak, aby na něj byl divák upozorněn. Tyto postupy však Sin City takto zcela jednoznačně nedodržuje. Jestliže se po zhlédnut

í snímku nejprve zamyslíme nad stavbou vyprávění, zjistíme, že syžet je primárně jednoznačně segmentován. Již samotné využití materiálu předlohy 4 samostatných komiksových povídek vybízí k rozčlenění filmu jejich pomocí. Přechody mezi jednotlivými příběhy ale v původní filmové verzi, která je předmětem mé práce, nejsou jasně ohraničeny. Toto samostatné členění do krátkých povídkových filmů, které jsou ohraničeny sekvencemi titulků, je využito pouze v rozšířené sběratelské edici, vydané dodatečně.

Jednotlivé příběhy syžetu jsou tedy jasně vymezitelné. Divácké orientaci napomáhá zejména střídání hlavních průvodních postav každé povídky. Přesto se ale v originální verzi filmu mají příběhy tendenci prolínat, zdánlivě na sebe navazovat a zároveň přeskakovat v čase a prostoru, za stálého opakování se klíčových postav všech povídek.

Takováto struktura je zdánlivě na první pohled pro diváka jasně vymezitelná, bez povšimnutí si detailů i přehledná. Divákovi tedy vzniká jasná kostra základní fabule, ve které se ale tvoří mnoho informačních mezer, které jsou pro jádro příběhu okrajové a tak není rušivý ani fakt, že mnoho z nich zůstává více či méně nezaplněno.

Musíme se uchýlit k velmi podrobnému sledování detailů, které jsou méně podstatné pro přímý běh k finále jednotlivých příběhů. Ty jsou o to více zásadní pro vytvoření dokonalé kontinuity diegetického světa, která je již pro předlohu komiksu Sin City typická. I při detailním čtení filmového textu můžeme například pouze hrubým odhadem zjistit skutečnou časovou osu pořadí oněch událostí z Basin City, které nám film předkládá. Povšimneme si, že povídka Zákazník má vždycky pravdu, která celý film uvádí, je v tomto kontextu naprosto vytržena z jakéhokoliv časového horizontu. Matoucím dojmem totiž působí poslední scéna snímku. Ta je jediným materiálem scénáře, který není obsažen v původním komiksu a pro scénář byla od základu vytvořena. Vystupuje zde jako hlavní postava bezejmenný nájemný vrah ze samotné povídky Franka Millera.

Setkává se s Becky, která si v nemocnici právě nechala ošetřit zlomeninu ruky (jak tvrdí do telefonu) a vidíme, že krk, do kterého ji v povídce Velká tučná zabijačka kousla Gail, je ošetřen - tudíž je v tu chvíli jisté, že tato mezi originální příběhy předlohy nepatřící sekvence je opravdu přidaným vyústěním, následujícím po všech událostech.

Na tomto příkladu zřetelně vidíme záměr vytvořit v recipientovi pocit, že je divákem snímku, který využívá schéma klasické hollywoodské narace. Jedná se o příklad typické smyčky, kterou právě klasický hollywoodský způsob vyprávění používá. Jde o jakési zrcadlení první a poslední scény snímku, za použití jisté obměny, která vytvoří v divákovi pocit uzavřenosti konce, kulatosti a celistvosti filmového textu. Vrátíme se pomocí velmi obdobného dialogu i situace zpět k úvodním záběrům filmu, jen pouze s mírnou změnou prostředí a samozřejmě rozdílnou vrahovou obětí. Není ani nutné explicitně tuto závěrečnou událost přivést k vlastnímu nevyhnutelnému konci. Divák již dotvoří fabuli přijetím hry, pro kterou automaticky převezme schéma prvotní scény a domyslí pomocí ní onu finální.

Budeme-li dále zkoumat strukturu syžetu a fabule pomocí časové osy snímku i diegetického světa klíčových příběhů, zjistíme, že v samotném Basin City, se jako první z nám předložených zápletek začal odehrávat Ten žlutej parchant. Celý příběh v diegetickém čase zabírá víc jak 8 let života postav a zároveň kompletně proběhne dříve, než se spustí ostatní události. Vše je ale jasné jen z klíčových nezdůrazněných detailů. Např. Marv, hlavní postava příběhu Drsný sbohem, kde nakonec i zemře, v příběhu Žlutého parchanta spokojeně a prozatím spokojeně nedotčen událostmi popíjí v baru.

Pokud se podíváme na segmentaci tohoto příběhu v syžetu, je rozdělen na dva úseky. První část následující ihned po titulcích pokrývá události první záchrany života Nancy Callahanové, na konci které opouštíme hlavní

postavu policisty Hartigana na prahu smrti na mole v přístavu. Pokračování příběhu ovšem naváže až poté, co nám syžet předloží ke zhlédnutí další dvě povídky, Drsné sbohem a Velkou tučnou zabijačku. Události právě těchto dvou povídek, se kterými nás snímek seznamuje, jsou sice ne explicitně, ale jinak přímo provázány. Poprvé se setkáváme s Marvem, který chce pomstít smrt své lásky Drsným sbohem. Během jeho počínání v baru pak narazíme na další z hlavních postav, Dwighta z Velké tučné zabijačky. Přitom v tu chvíli není divákovi vůbec jasné, že by postavě měl do budoucna přikládat nějaký větší význam. Víme jen s odstupem revize vytvořené fabule, že Marvův příběh pravděpodobně začal přibližně o jednu noc (nebo několik hodin, časová orientace v diegetickém světě je ztížena absencí střídání dnů a nocí) dříve, než se seběhly události, jež vedly k "zabijačce". K těmto závěrům vedou pobídky, kterých si při pečlivém sledování můžeme všimnout. Když v baru místo Marvově příběhu zvládneme věnovat a pečlivě zaznamenat situaci, kde barmanka Shelley přináší Dwightovi drink, všimneme si, že spolu očima flirtují. Teprve v úvodních scénách příběhu, ve kterém následně zjistíme, že je tato dvojice najednou klíčová, je nacházíme již velmi spoře oděny u ní doma, což nastiňuje pravděpodobný vývoj situace, který v mezidobí nastal.

Výše uvedené konkrétní situace poukazují na naprosto zjevnou provázanost dvou odlišných narativních struktur. Ačkoliv se použitý vyprávěcí vzorec obou mediálních narativů zakládá na totožných principech, prvky typické pro komiks zde ve filmu jasně vyvstávají, a přesto aniž by na sebe upozorňovaly. Způsoby detailního dotváření časového rámce fabule jsou založeny na typickém rysu původního média, které je příznačné možností návratu a podrobné analýze každého jednotlivého obrazu. Kouzlo intermediality zde tkví v divácké ochotě a schopnosti, nevšímat si pouze nezbytného. Právě díky těmto detailně zobrazeným drobnostem se film přibližuje ve sdělování informací komiksovému způsobu komunikace se čtenářem. Stejně jako komiks detaily nezdůrazňuje, nechává jim přirozený prostor. Tento způsob komunikace u komiksu umožňuje vlastní čtenářské tempo, které dává prostor pro libovolnou podrobnou analýzu každého obrazu. O tuto možnost však časová juxtapozice filmu diváka ochuzuje. Na oplátku mu ale nabízí na všechny obrazy opakovaný pohled, způsobený určitou délkou každého záběru a tím divák získává možnost uplatnit komiksový způsob "opakovaného čtení" jednoho a téhož políčka. Takto se stává, stejně jako u čtení komiksu, intermediální "čtení" Sin City individuálním a regulovatelným.

Text pochází z bakalářské práce Sin City: Město hříchu, grafická novela filmového plátna autorky Terezy Bajerové, obhájené na Masarykově univerzitě, Filosofické fakultě, v Brně roku 2011, dostupné online. Kopírování a další šíření práce je povoleno pouze po souhlasu autorky. Redakčně upraveno.




Autor:


Autor článku: HOST

Související články:


Komiks na stříbrném plátně
01.10.2018 Terminátor megarecenze (12): 10+2 robotích filmů před a po
11.06.2018 Velký přehled časopisů s komiksy (26) - Děsivé dějiny
03.06.2018 Al Williamson: Na papír hodil Tarzana i filmové Stár Uórs, Fleš Gordna nebo Blejd Ranera






    

fotografie


(Joakim)

Seznam blogpostů
a všech článků

Další blogeři



Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.

Nakladatelství BBart si upšouklo. Znělo to asi takhle: BBrrrrrrrrt.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2018
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, jednotlivé stránky komiksu pak budou
postupně vycházet každý týden na pokračování
přímo na hlavní stránce. Kontaktujte nás!