Tak jest: pan Ovocňák se vrací (z dovolené v Santa Lejnu) a jeho úkolem není nic menšího, než opět zachránit všechnu zeleninu a ovoce. Ovocňákův parťák z minula, Barnabáš Cuketa, známý též jako Vařená zelenina (ano, ten, co je mu hrozně podobný Ondřej Neff) si to totiž pěkně zavařil – na domovské planetě Ovocele se prohlásil samozvaným vůdcem zeleného lidu a pod pokličkou vzdálené planety kuchtí cosi nekalého proti právoplatnému knížeti, Jeremiáši Kantalupovi (s tváří jak vystřiženou od Arcimbolda a dechem vůně shnilých banánů). A jelikož zelenina má, jak známo, IQ tykve, a na jeho populistické (vegetabilistické?) proklamace skočí, nezbývá pak panu Ovocňákovi, než jeho prohnilé plány poslat takříkajíc do kompostu a promptně vymyslet recepis, jímž naše vitamínové kamarády přivábí zpět na Zemi.
Ke všemu se přidává milostná pletka (s překvapivým odhalením) a tajemný osud Ou’Fandovy gorily, takže v tom stopadesátistránkovém kastrólu nám klokotá celkem pestrý a šťavnatý gulášek… Oproti prvnímu dílu přikořenil De Crécy stínováním (aniž jakkoli polevil z pikantnosti své mírně chaotické drásokresby), a méně už dusí superhrdinské ikony (ačkoliv alespoň mírně si orestovat „americký model“ mu stejně nedalo), o to víc však frituje yuppie styl zámořské politiky a propagandy.
Překladatelské delikatesky (Tisíc rozinek do poriče! … Vy zatracená, špatně umytá hlízo!) plavou v lahodné omáčce decentního letteringu, a dojde i na křehké výhonky inzerátové seznamovací invence. Takže, ačkoliv důležitá jsou samozřejmě chlupatá prsa a býčí krev, která bije ve spáncích na poplach, je na čase si před tím, než se pustíte do čtení, položit základní otázku: Neměla Vaše babička nějaké techtle mechtle se zeleninou?
Ke všemu se přidává milostná pletka (s překvapivým odhalením) a tajemný osud Ou’Fandovy gorily, takže v tom stopadesátistránkovém kastrólu nám klokotá celkem pestrý a šťavnatý gulášek… Oproti prvnímu dílu přikořenil De Crécy stínováním (aniž jakkoli polevil z pikantnosti své mírně chaotické drásokresby), a méně už dusí superhrdinské ikony (ačkoliv alespoň mírně si orestovat „americký model“ mu stejně nedalo), o to víc však frituje yuppie styl zámořské politiky a propagandy.
Překladatelské delikatesky (Tisíc rozinek do poriče! … Vy zatracená, špatně umytá hlízo!) plavou v lahodné omáčce decentního letteringu, a dojde i na křehké výhonky inzerátové seznamovací invence. Takže, ačkoliv důležitá jsou samozřejmě chlupatá prsa a býčí krev, která bije ve spáncích na poplach, je na čase si před tím, než se pustíte do čtení, položit základní otázku: Neměla Vaše babička nějaké techtle mechtle se zeleninou?
