Po neshodě se vydavatelem převedl Schulz vlastnická práva na svou osobu a začal s tímto komiksem obcházet distributory. Nabízel jim jednotlivé postavy svého komiksu s tím, že by mohly pravidelně vystupovat v denních stripech. Jeho návrh přijali odpovědní pracovníci společnosti United Feature Syndicate za podmínky, že seriál nebude mít jediného protagonistu, ale že v něm bude vystupovat skupina dětí, pro které budoucí distributoři navrhli pojmenování Peanuts (česky buráčci). Schulzovi se toto pojmenování nikdy nezamlouvalo; řekl o něm: „Název je naprosto směšný, nic o komiksu neříká, je zmatečný a nedůstojný“. Knižně vydávané soubory příslušných gagů proto zpravidla nemívají v názvu slovo Peanuts, ale například Charlie Brown, popř. Snoopy. Také nedělní barevné panely vycházely pod názvem Peanuts, featuring Good Ol’Charlie Brown.
První denní strip této série vyšel 2. října 1950
a od 6. ledna 1952 jej doplnil nedělní, barevný a o něco delší gag. V té době se Peanuts nesměle objevovali jen v sedmi denících: The Washington Post, The Chicago Tribune, The Minneapolis Tribune, The Allentown Call-Chronicle, The Bethlehem Globe-Times, The Denver Post a The Seattle Times. Od samého začátku měl tento komiks význačný a novátorský rys: již tehdy jej někteří čtenáři považovali za příliš intelektuálský.Schulz byl jeho plným autorem, tj. zpracovával námět, scénář, kresbu, inkerování i lettering. To přispělo k jednotnému tónu stripu; aby však vyhověl denní kadenci, musel se autor uchýlit k minimalistickému stylu práce. Postupně například téměř úplně potlačil pozadí, na kterém se odehrávají příhody jeho hrdinů. Období let 1951 až 1953 můžeme považovat za etapu, ve které Schulz tříbil svůj styl; v této době také uvedl na scénu tři nejdůležitější postavy série: virtuózního hudebníka Schroedera, obávanou Lucy a jejího geniálního bratra Linuse. V následujících letech Schulz prohluboval psychologické prokreslení každé z těchto postav.
Série Peanuts fungovala na principu zvaném «running gag», při kterém se každá situace inspiruje předcházejícím gagem a často bývá uzavřena gagem následujícím. Podařilo se jí okouzlovat své čtenáře ještě i po desítkách let nepřetržitého publikování.
Denní stripy vycházely ve zmenšeném formátu (oproti stripům jiných autorů) a skládaly se většinou ze čtyř nebo tří obrázků. Čas od času ale Schulz čtenáře překvapil i jednoobrázkovým stripem.
Roku 1990 již byla série tištěna v 2293 časopisech a v 67 zemích a souhrny jejích gagů se prodávaly v nesčetných knížkách (mluví se o 300 milionech exemplářích); byly podle ní natočeny 4 dlouhometrážní filmy a 40 animovaných snímků, inspirovala mnoho obchodních artiklů a reklamních kampaní. Její tvůrce se stal sedmým nejbohatším mužem Spojených států.
Originální komiksové stripy vycházely do 3. ledna 2000
; Schulz je musel přestat kreslit ze zdravotních důvodů. Nedělní barevné panely (viz ukázku na obr. 18) pak vycházely ještě několik týdnů; poslední vyšel 13. února 2000, den po Schulzově smrti. Řada deníků pak ještě nějakou dobu přetiskovala starší stripy pod titulem Classic Peanuts. Za celou dobu publikování tohoto komiksu nakreslil Schulz celkem 17 897 stripů.
