Všechno toto je pak Frank schopen na vás přenést – stejně tak jako naturalisticky navodí atmosféru drsného a krvavého tažení, čehož dosahuje spoustou zajímavých, brutálních i černěhumorných detailů a momentů. A tak se Frankovi opět povedlo postavit skvělý scénář, který vás vcucne do děje a nepustí, dokud nejste na konci. Vtáhne tak silně, že když na vás přijde hlad, tak abyste se aspoň trochu přiblížili drsnosti Sparťanů, vezmete si k jídlu jen kus starého, tvrdého chleba...
.
Ze všech Frankových příběhů je pak jasně cítit jeho touha po životě v tzv. starých časech, kdy slova jako čest, odvaha a hrdost ještě něco znamenala, chlapské slovo platilo a muž se spoléhal jen na své pěsti a nůž. Kdy síla, odvaha a čestné srdce byly víc než vychytralost a peníze. Je celkem jedno, že tak to nikdy nebylo, ale jsou to pěkné sny, které stojí za celým žánrem fantasy (takový Conan je čistou esencí těchto ideálů). Tato touha pak je zcela zřetelně cítit i ve Třístovce. Nejvíc je to patrné na tom neustálém opakování, že Řecko je jediný ostrůvek rozumu a svobody v moři barbarství a starých, špatných (despotických) způsobů. To byla sice vcelku pravda, avšak ve sparťanském pojetí to znamenalo, že sice nikdo, ani král, nebyl nad zákon, ale se současným pojetím demokracie to opravdu nemělo skoro nic společného. Zákony byly sice dodržovány, jenže kdyby jste si je mohli přečíst, asi by se vám do Sparty už tolik nechtělo. A spartští heilóti (což byli něco jako otroci a ve Spartě jich byla většina) už skutečně žádná práva neměli. A ani vzor demokracie, Athény (o kterých se tak zmiňuje i Miller), neměly pro své otroky žádné lidské svobody.
Zanechme planého moralizování, o něj v tomto booku opravdu nejde. A já jenom doufám, že představu, o co v něm jde a jak je to podáno, jste si už z mého předchozího žvanění udělali sami. Těch informací bylo opravdu až dost a vy jistě máte svůj vlastní mozek a svůj vlastní názor na to zda 300 koupit či ne. Mou radu již k tomu nepotřebujete.
.
Ze všech Frankových příběhů je pak jasně cítit jeho touha po životě v tzv. starých časech, kdy slova jako čest, odvaha a hrdost ještě něco znamenala, chlapské slovo platilo a muž se spoléhal jen na své pěsti a nůž. Kdy síla, odvaha a čestné srdce byly víc než vychytralost a peníze. Je celkem jedno, že tak to nikdy nebylo, ale jsou to pěkné sny, které stojí za celým žánrem fantasy (takový Conan je čistou esencí těchto ideálů). Tato touha pak je zcela zřetelně cítit i ve Třístovce. Nejvíc je to patrné na tom neustálém opakování, že Řecko je jediný ostrůvek rozumu a svobody v moři barbarství a starých, špatných (despotických) způsobů. To byla sice vcelku pravda, avšak ve sparťanském pojetí to znamenalo, že sice nikdo, ani král, nebyl nad zákon, ale se současným pojetím demokracie to opravdu nemělo skoro nic společného. Zákony byly sice dodržovány, jenže kdyby jste si je mohli přečíst, asi by se vám do Sparty už tolik nechtělo. A spartští heilóti (což byli něco jako otroci a ve Spartě jich byla většina) už skutečně žádná práva neměli. A ani vzor demokracie, Athény (o kterých se tak zmiňuje i Miller), neměly pro své otroky žádné lidské svobody.
Zanechme planého moralizování, o něj v tomto booku opravdu nejde. A já jenom doufám, že představu, o co v něm jde a jak je to podáno, jste si už z mého předchozího žvanění udělali sami. Těch informací bylo opravdu až dost a vy jistě máte svůj vlastní mozek a svůj vlastní názor na to zda 300 koupit či ne. Mou radu již k tomu nepotřebujete.
KONEC.
