Alanovu válku nabídlo českému publiku nakladatelství Meander, díky kterému se na pulty českých knihkupectví dostaly nejen komiksy Lucie Lomové, ale také ceněná Doba ledová od Nicolase de Grécyho. Kniha zde vyšla rozdělená na tři díly stejně jako ve Francii, přičemž Meander dodržel i grafickou podobu obálky. První díl popisuje nástup Alana do vojenské služby a končí jeho odjezdem do válečné Evropy. Vzhledem k tomuto rozdělení tak první díl plní roli prologu samotné Alanovy války, zaznamenaný tak, jak zůstal ve střípcích paměti Alana Ingrama Copea.
Emmanuel Guibert se českému publiku představil grafickým románem Alanova válka, ovšem jeho umělecké portfolio je širší. Debutoval komiksem Brune, v němž zachycuje vzestup fašismu v Německu během 30. let. Ve světě jsou známé jeho série Sardine in Outer Space a The Professor’s Daughter. Na obou sériích spolupracoval s věhlasným jménem francouzského komiksu Joannem Sfarem. Prací, jež mu získala nejen mezinárodní známost, ale také řadu komiksových cen je The Photographer, jež se věnuje afgánské misi Doktorů bez hranic v 80. letech a je znovu založena na vzpomínkách, tentokrát vynikajícího reportéra Didiera Lefévra. Můžeme jen doufat, že se na pultech českých knihkupectví brzy objeví i tento grafický román.
Paměť a vzpomínky jsou významným motivem nejen krásné literatury, ale od 80. let 20. století se jako nosné téma prosazují rovněž do komiksového vyprávění. I proto možná v první chvíli člověku, který vezme do rukou Alanovu válku, vytane na mysli Spigelmanovo grafické zpracování příběhu jeho otce Vladka. Spojení napomáhá formát vyprávění třetí osoby i motiv druhé světové války.
Ovšem dílo Guiberta je Mausovi značně vzdálené, především konstrukcí příběhu a postav. Zatímco Vladek je do jisté míry muž řídící navzdory svému uvěznění v koncentračním táboře svůj osud, Alan je chlapec ve vleku dějin. Jeho místo nespočívá ve tvoření událostí, ale v jejich následování. Tento motiv je v prvním díle trilogie několikrát zdůrazněn. Na začátku celého příběhu sledujeme Alana coby mladého kolportéra, při jeho rozvážce novin na začátku prosince 1941. Mladík s novinami tehdy ani netuší, kde leží Pearl Harbor – místo, které ovlivní několik jeho dalších let. I nadále během jeho působení v armádním výcviku ta nejdůležitější rozhodnutí činí ostatní.
Jediné výrazné rozhodnutí, kdy se mladý muž přihlásí do speciálního výcviku, jež jej na nějakou dobu uchrání před nasazením v boji, se nakonec stejně ukazuje jako liché a mladík je stejně povolán na frontu. Kam (ostatně stejně jako na všechna místa v příběhu) odchází bez výrazných námitek, smířen se svým osudem.
To, co většinu čtenářů na první pohled překvapí na Alanově příběhu, je výrazné potlačení emocí. Ač se zde setkáváme s hochy odvedenými na vojnu, strachem ze smrti v hořícím tanku, loučením mezi přáteli i vzpomínkou na jejich střetnutí, snahou o dezerci či rodinou rozmíškou těsně před odjezdem, všechny události jsou zde vyprávěny bez výrazné účasti či snahy o emocionální odezvu čtenáře – to platí především pro textovou část.
Všechny události jsou nám sdělovány bez výrazné emocionální exprese, čímž však příběh neztrácí. Neutralita vzpomínek v některých chvílích působí téměř mrazivě, například v momentě, kdy vypravěč popisuje výcvik plazení vojáků, jimž nad hlavou létají ostré náboje, nebo okamžik rozloučení dvou věrných přátel, z nichž jeden odchází na frontu. Strohý popis vypravěče, čtenáře nutí přemýšlet, zda by i jeho vzpomínky převedeny do grafické podoby získaly podobně odtažitý nádech. Strohost a zdánlivá neosobnost jsou kořením příběhu, v němž není nejdůležitější identifikace s hrdinou, ale spíše bedlivé naslouchání vypravěči, jehož vzpomínky nejsou vlastně vzpomínky jednoho jediného vojáka, ale tisíců mužů, kteří museli do války. Do své války, jež byla čistě náhodou i Alanova.
Vyprávění Alana Copea je odlišné od většiny ostatních životopisných komiksů svou nesouvislostí. Vzpomínky se před čtenářem zvolna přelévají a tu a tam pádí dopředu, později se zase vrací o trochu více zpět. Jen málokterá z postav příběhu je nám podrobně vykreslena a dokonce i o životě vojáka Alana toho zpočátku mnoho nevíme. Alan zde – ač reálná postava – figuruje téměř v roli „neznámého vojína“. Textová část vyprávění dává tušit, že Guibert sleduje přímo linku paměti samotného Alana Copea bez výrazných úprav, což potrhuje fakt, že se komiksových bublinek znázorňujících přímou řeč dočkáme jen minimálně, výraznou roli má vyprávěč. Při čtení má člověk pocit, že Alan Cope sedí s ním a vzpomíná, co by ještě řekl. Iluze reality je dokonána střídáním velmi obecného popisu s detailním líčením některých nepříliš důležitých momentů.
Stejně mlhavé a symbolické jako textová stránka příběhu je i jeho grafické zpracování. Guibert používá nejen tuš, ale také uhel či vodové barvy, a tak nás jeho obrazy mohou překvapit občasnou absencí výrazných linek. Odstíny hnědé a sépiové barvy vyvolávají dojem zašlých válečných fotek a dá se říci, že jednotlivé obrazy i jako fotky působí. V některých chvílích vás napadne, zda není grafická stránka románu jen otiskem fotek, které Alan Cope Guibertovi během jejich sezení ukazoval. To však neznamená, že by grafická stránka Alanovy války nebyla důležitá.
Ač nepotěší milovníky upnutých obleků a pláštěnek vyvedených v ostrých linkách, netradiční způsob malby může přitáhnout například fanoušky Davida B., jenž ve své padoucnici používá symbolických obrazů také spíše pro umocnění atmosféry než jako ústředního nástroje vyprávění. Guibert zvládá svým pojetím jednotlivých rámů dobře měnit tempo příběhu a střídání rychle načrtnutých osob na bílém pozadí s obrazy, které překvapí svou temnotou a připomínají spíše zvláštní stínohru, dokáže přesvědčivě zdůraznit náladu děje. To je pak výraznější ve druhém díle románu, kdy se dočkáme už skutečných válečných chvil.
Alanova válka jde tak doporučit za jedno jako zajímavý příběh jedince tváří v tvář velkým dějinám a za druhé především jako zajímavou studii paměti. Román nenabízí velkou akci, je spíše pro čtenáře, které zaujaly už zmíněné biografické komiksy, jejichž motivem je vedle vyprávění příběhu i odhalení konstrukce identity autora či jeho blízkých.
