Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Obrázky z československých dějin: Tak nám zmasakrovali Masaryka - 70 % - AKTUALIZOVÁNO

13.03.2013, autor: Džoakimejtr XXIV.

Pokračování legendárních Obrázků z českých dějin a pověstí se od neustále vyprodávaného komiksu liší v několika ohledech. Pojďme se na ně podívat podrobněji. Součástí článku jsou výpisky z knih rozhovorů s TGM.




Aktualizace: V článku byly provedeny korektury a doplněno hodnocení ostatních příběhů.

Zatímco Obrázky z českých dějin a pověstí zabírají počátky českých zemí až do 20. století, nové Obrázky z československých dějin pokrývají roky 1918-1945. Reálně však zasahují do roku 1850, kdy se narodil první prezident Československa, T. G. Masaryk. Na dvanácti stranách sledujeme životopis této velké osobnosti českých dějin. Příběh nese stopy inspirace z knihy Hovory s T. G. Masarykem, které vedl Karel Čapek.

Historický komiks je výjimečný počin a zvlášť, když se jedná o české dějiny. Zmiňoval jsem se o tom v recenzi předchozích Obrázků a ve zpracování novější historie to platí rovněž. Bohužel, z vydání nového dílu jsem zklamán.

Předně, místo humoristického kreslíře Jiřího Kalouska nastoupila Barbara Šalamounová, jejíž ztvárnění historických faktů je největší slabinou komiksu. Obrázky jsou místy humorné, avšak tím opačným směrem. Kresba chybuje ve faktech, srozumitelnosti a dokonce nás informuje o věcech, nad kterými zůstává rozum stát.

Nesrozumitelná je například bublina na straně 41, kde čteme: "Aspoň nemusím ven z tramvaje." Vysvětlení se skrývá až v doprovodném textu, kde se dozvídáme o zavádění automatických výhybek pro tramvaje.

Co se týká chybných faktů, těch jsem si všiml několik. Na první zvláštnost jsem narazil hned v prvním příběhu věnovaného T. G. M. Zběžným pohledem jsem samotného prezidenta Osvoboditele na obrázcích prostě nikde nenašel, sebevědomý starý pán s charakteristickým bílým vousem se nikde v kresbě nevyskytuje. V době, kdy Masaryka zvolili prezidentem, mu bylo 68 let. Na dobových fotografiích je Masaryk holohlavý a pleš si zakrývá kloboukem. V knize se však místo váženého starého člověka objevuje jakýsi pán s hnědou bujnou hřívou a vousy.

Nevěřícně jsem zíral na straně 9 do mapy, kde je vyobrazena pevnina s nápisem New York a jihovýchodním směrem, někde v oblasti Baham, je ostrov s označením Vídeň.

Strana 20 zachycuje odchod papežského vyslance z Československa. Velebný pán je zde zobrazen v bílém plášti s čepicí jako nějaký Mikuláš. To je laciný a podlý vtípek, takhle by se argumentovat nemělo.

Na straně 33 pak jsou v textu zmíněny červenobílé stužky, avšak na obrázku vidíme trojbarevné.

To je jen několik příkladů chybující kresby. Ani scénář se však moc nevyznamenal. V komiksu chybí vyústění Hilsnerovy aféry, přitom tato aféra konec měla, nezametlo se to pod koberec. Že ani v Hovorech s T. G. M. není tato věc vysvětlena do konce neznamená, že se ponechá na čtenáři, aby si zbytek dohledal jinde. Přitom například o falešných rukopisech se dozvíme mnohem více, než v původních Hovorech s TGM. A i jinde si scénárista dohledávál další informace.

Epizoda pobytu TGM v Moskvě je zmíněna jen letmo, přitom se jedná o velmi dramatickou a napínavou pasáž. Ostatně tato příhoda samotná stála u vzniku Masarykova životopisu, jak o tom píše Karel Čapek v doslovu své knihy. Více o této skutečnosti najdete níže v příloze tohoto článku, kde uvádím výpisky z četby.

Napsat šesti stránkovou samostatnou kapitolu o českých legiích v Rusku a ani zmínkou se znovu neotřít o Masaryka,to už pokládám skoro za schválnost. TGM ruské legie navštívil a dokonce jako předvoj projel transsibiřskou magistrálou, za kterou ho následovala 50 tisícová legionářská armáda. To všechno líčí Masaryk Čapkovi v Hovorech.

Abych však jen slepě nekritizoval, musím zmínit věc typickou pro fanoušky komiksů. Ti někdy narazí na obrázek, který se opravdu povedl. Narozdíl od filmu mají možnost se zastavit a kochat se. Já osobně jsem se kochal obrázkem mladého Masaryka dole na straně 8. V jeho tváři je jakési zaujetí, chuť se učit.

Tímto jsem tedy probral kapitolu o prvním československém prezidentovi, nyní se už jen letmo dotknu ostatních dílů komiksu.

Kapitola o Slovensku zaujme českým pohledem na slovenskou historii. Je příjemné, že v komiksu zazní i slovenština.Příběh o Podkarpatské rusi v Československu osvětlí bílá místa této Čechy zapomenuté části země, která je nyní součástí Ukrajiny. Komiks zachycuje všechny úžasné činnosti Tomáše Bati, který nejen, že dal lidem práci, ale také je ubytoval a vzdělával ve své vlastní škole.

Bublina u Edvarda Beneše správně říká nepřijatelnou Benešovu tezi, že na zločinech mají podíl všichni Němci. Potěší lidová tvořivost na "plán" Edvarda Beneše, ze kterého se vyklubal "aeroplán". Takových legrácek mohlo být více, vždyť je známo, že český lid se ve vypjatých chvílích vybíjí humorem.

V díle s názvem Atentát, na straně 102 nahoře, je jakási pestrobarevná zeď. Připomíná to slavnou Berlínskou zeď, stejný panel je také v galerii obrázků na titulce. Při prvotním pohledu na titulní stranu mi vskutku přišlo, že v komiksu se bude mluvit také o rozdělení Berlína.

Komiks končí pražským povstáním 9.5.1945. Poctivější by bylo ukončit dílo až únorem 1948, tehdy se teprve české dějiny lámou do další fáze. Autoři se rozhodli, že příběh skončí s druhou světovou válkou, jenže tato válka měla přímé dopady v následujících letech. Velmi postrádám příběh o odsunu sudetských Němců.

Komiks není dobré médium pouze pro vyprávění příběhů, komiksem lze také sdělovat myšlenky a názory. V kapitole Tomáš Garrigue Masaryk najdeme jeho názor na podvržené rukopisy a také na Hilsnerovu aféru. Tyto názory však měly dopad na jeho život, kvůli rukopisům se v novinách rozjela štvavá kampaň proti němu, to samé s Hilsnerem. Argumenty jsou tedy zasazeny do příběhu, což se jeví jako dobré řešení.

Další myšlenkou Masaryka ztvárněnou v Obrázcích je, že české země nemají v monarchii budoucnost. Nepřekvapí, že kreslířka se ujala "nakreslit" tuto myšlenku psaným slovem, v obrázku vidíme jakýsi sešit, kam Masaryk píše svůj argument. Další střet názorů najdeme mezi Masarykem a americkým prezidentem Wilsonem. Tentokrát jsou jejich myšlenky vepsány do bubliny. Další Masarykovu myšlenku najdeme na straně 18 nahoře. Tady se projevuje to, že bublina je malá a text se nepřehledně v bublině roztahuje. Kreslíř je omezen prostorem, musí myšlenku co nejvíce zestručnit a argument sám pak trpí. Bude chtít ještě mnoho pokusů, jak přijít na přijatelné obrazově ztvárněné myšlenky.

V komiksu je známo, že nevyslovené myšlenky se zobrazují bublinou s menšími kolečky nahrazující obvyklejší šipku. Barbara Šalamounová takovou bublinu znázornila také s přerušovaným okrajem obláčku. To vidíme třeba na straně 41 dole, kde zrovna přemýšlí Milan Rastislav Štefánik. Zajimavá bublina je hned na protější straně, také dole. Místo malých koleček je tu právě šipka, přerušovaný okraj zůstal. Domnívám se, že takto se dá odlišit myšlenka od šeptání. Na straně 83 nahoře Slováci v bublině křičí, což je opět znázorněno odlišně od ostatních obláčků. Co se týká bublin, zaujala mě ještě jedna na straně 91, kde jsou okraje lehce červeně zvýrazněny. Experimentování s podobou bublin však nekončí. Na straně 114 v horní části stránky nalezneme přemýšlejícího Beneše, avšak jeho myšlenky jsou ztvárněny navzájem odlišným způsobem. Jednou vidíme již výše zmíněnou bublinu s menšími kolečky, podruhé však bez přerušované čáry. Snad se takto dá odlišit i přemýšlení o tom, co skutečně Edvard Beneš vykoná, od toho, co je jen přání nebo nejistá budoucnost.

Co se týká kresby samotné, postavy na nás koukají s bílými obličeji. Jen občas mají růžové líce, avšak to není známka studu nebo čehokoli jiného, jen takový umělecký záměr, sem tam obzvláštnit tváře. Kreslířka má zvláštní oblibu kreslit postavám zařízlé gatě, o předku radši ani nevím. Jinak obrázky mají jakýs takýs styl, který by se dal snadno rozeznat mezi ostatními styly českých kreslířů. Určitá podobnost a odkaz Jiřího Kalouska je tu vidět. Vyniká pečlivá linka a trpělivé dokreslování detailů. Na straně 11 najdeme jednobarevnou stránku, zobrazující vznik dvou falešných rukopisů ve vzdálené minulosti. Jak postupně přibývá postav, můžeme si všimnout vtipného přehánění některých rysů tváře lidí. Tato karikatura obličejů pak vyvrcholí ztvárněním Adolfa Hitlera, který vypadá jako směšný panák, obzvlášť na straně 73. Je zajímavý nápad obléci Edvarda Beneše v celém komiksu do žlutého saka, avšak nevím, zda opravdu nebyl takto výstřední i ve skutečnosti. Každopádně to usnadňuje orientaci v mnoha postavách kolem.

Že toho TGM za svůj život promyslíl víc, to je jasné. Jeho některé další podnětné úvahy přikládám jako přílohu tohoto článku ve formě výpisků z četby, vizte texty níže pod touto recenzí.

Dobré je zařazení příběhu o Třech králích, které je méně známé. Chybí však zařazení dalších významných osobností té doby. Namátkou třeba Franz Kafka, Alois Rašín, Alois Jirásek, Laurin a Klement, Alfons Mucha nebo František Kupka. Některé z těchto osobností se lehce komiksem mihnou, avšak zasloužily by si více místa. Někdo tyto české génie může považovat za podřadnější, je to otázka subjektivního výběru.

Může to vypadat, že jsem na tento komiks přespříliš přísný. Nejvíce prostoru jsem věnoval kapitole o Masarykovi, protože si myslím, že je nejdůležitější z celého komiksu. V ostatních příbězích jsem nenašel tolik chyb, celkové vyznění komiksu je pročeské, pronárodní. Pokud by v komiksu příběh o TGM chyběl, ohodnotil bych knihu lépe. Kresba má své chyby, avšak nelze upřít nápaditost a invenci, experimentování s formou komiksu.



V Hovorech s TGM Masaryk cituje Palackého: "Každý Čech a Slovák musí udělat třikrát tolik, co členové národů velkých a výhodněji položených." Pokud tedy vzniká český komiks o české historii, měl by odpovídat realitě a nezkreslovat, neodbývat důležité věci. Toto možná příliš přísné konstatování platí pro kapitolu o našem prvním prezidentovi. Ostatní historická látka je zpracována pečlivěji a důsledněji. Komiks má ve společnosti stále nálepku "jednoduché čtení pro děti". Titul Obrázky z československých dějin tento předsudek bohužel posiluje, autoři nevěnovali historické látce o Masarykovi takovou pozornost, jakou si zaslouží. Je však dobře, že tu vznikají aspoň nějaká historická díla o Česku.




Čapkovo kecání s Masarykem



Životopisné dílo Hovory s T. G. Masarykem vzniklo tak, že prezident v Topolčiankach jednou vzpomínal na nejhorší situaci ve svém životě. Ta se udála za první světové války v Moskvě. Karla Čapka, který byl na setkání přítomen, zaujala prezidentova věta "Nechtěl jsem lhát". Tato věta zazněla jen tak mimochodem při vyprávění dramatické chvíle, kdy šlo budoucímu prezidentovi o život.

Asi celý týden žil TGM v moskevském hotelu Metropol, na který se střílelo, nikdo nesměl ven ani dovnitř. Všichni v Československu už mysleli, že Masaryk je mrtev, nebylo jak podat zprávu domů. Bolševici rozstříleli všechna vyšší poschodí, hosté se museli schovat do sklepení. Hotel nakonec padl do rukou nepřítele. Následného vyjednávání s nimi se pak Masaryk zúčastnil, protože ho zajatí hosté hotelu zvolili do vyjednávacího týmu. Na rozbombardovaný hotel se později jezdili dívat legionáři a o budoucím prezidentovi začaly mezi vojáky kolovat legendy. Statečný hrdina, který se nebojí nebezpečí, to byl Tomáš Masaryk.

Karel Čapek pak zaznamenával a vyptával se prezidenta celých devět let, 1926-1935.

Výpisky z četby:

Jeho učitel mu jednou řekl, aby si pročetl celé dějiny filosofie, a který filosof se mu bude nejvíc zamlouvat, toho ať studuje podrobněji. TGM si vybral Platona. V praxi se snažil být realistou, Locke, Hume a další empirikové toho Platona v něm krotili.

Komunismus

V roce 1876 si pročetl Marxův Kapitál. Jeho materialismus dějin a hegelovskou filosofii nepřijmul. Kritice socialismu věnoval knihu Otázka sociální. Masarykův socialismus, to je láska k bližnímu, humanita. Komunismus nepřijal, ten je možný jen mezi bratry v rodině nebo náboženské a přátelské obci. Může být udržen jen opravdovou láskou.

Důležité v životě je neztratit živý zájem, protože zájem, to je život sám. Bez zájmu a bez lásky není života. Říká Masaryk.

Lamanskij řekl Masarykovi, že Rusové mají zájem jen o Slovany pravoslavné, nejvýš ještě o Slováky, protože jsou stejně naivní jako ruský boží lid. Nás Čechy, jako liberály a západníky, by prý nechali jít k čertu.

Politika

Nevadí, že k nám proniká takzvaný amerikanismus. Tolik set let Evropané evropeizovali Ameriku, mají teď stejné právo.

Evropa žije z odkazu Řeků a Židů. Z antiky dodnes žije v umění, myšlenek filosofie, vědy a politiky té doby. Od Židů má základy teologie a náboženství. K tomuto odkazu jsme si u nás přidali teplý poměr k domu, krbu a rodině, více osamocenostia uzavřenosti. Řekům a Římanům chybí naše zima, oni filosofovali na ulici, kdežto my se zavřeme doma a špekulujeme.

Masaryk nazval svůj politický směr jako realismus. Ale nešlo jen o politiku. Šlo o směr kritický a vědecký, usilující také o zvědečtění naší politiky, o politiku všekulturní. Tento směr také nazval jako nepolitická politika. Dodává, že není člověk stranový. Ne, že by neuznával potřeby stran, ale bažil stále po reformě stran již existujících. Politické stranictví je přirozené, ale má své dobré a špatné, jako všechno lidské. Tomáš Masaryk víc věřil lidem než institucím, stranám.

Masaryk musel nejčastěji čelit lidem, kteří nevěděli, co říká. Kdyby si lidé dovedli navzájem rozumět, měli bychom demokracii jedním rázem. Bez vzájemného pochopení, bez tolerance, není svobody. Člověk nemůže poznat druhé bez pravdy a bez lásky.

Měli jsme dva velké novináře, Karla Havlíčka Borovského a Jana Nerudu. Novinář musí umět pozorovat a poznávat současnost. Novinář, který všechno přeměřuje a stříhá podle lokte své politické partaje, jen káže nebo se hádá.

Jasné myšlení bolí, bolí ztráta mýtu, často bolí poznávat nové. I v myšlení je člověk bytostí zvykovou. Pravá moudrost, pravé poznání je věčně mladé, věčně hybné a nové.

Kritika nemá být k dělání demagogie, pravá kritika není negace ani svalování odpovědnosti na druhé, ale spolupráce a spoluodpovědnost. K poučení a k nápravě.

Masaryk se neúčastnil pouze Hilsnerovy aféry nebo sporu o rukopisy. Byla i další potýkání s protivníky. Musel zaujímat stanoviska také ve Wahrmundově aféře, procesu s katechety, v Záhřebském nebo Friedjungově procesu, nebo ještě v Švihově aféře.

Masaryk také zmínil velmi zajímavý důvod, proč celý život četl romány a poezii. Je v nich mnoho zkušeností a poznání lidské duše. Také měl rád básníky. Básníci a umělci přemýšlejí o životě a jeho problémech konkrétněji než filosofové. Chceme-li poznat duši a ducha cizích národů, je k tomu umění nejjistější cestou.

V kapitole o první světové válce říká, že revoluce a válka nejsou bez chytrosti a bez lži. Měl však své zásady o propagandě. Nenadávat Němcům, nepodceňovat nepřítele, nezkreslovat nic a nenafukovat, neslibovat na prázdno a nevystupovat jako prosebník. Nechat mluvit fakta, působit ideami a argumenty a osobně stát v pozadí. Lhát a přepínat je nejhorší propaganda, která se vymstí i s úrokama.

České diplomatické úspěchy na mezinárodním poli jsou: dědičný královský titul Přemysla Otakara I., Basilejská kompaktáta a vznik Československa 1918.

Náboženství

Masarykovi na katolictví imponuje živější transcendentismus, mezinárodnost, jednotné názory na svět a na život, duch propagandy a misionářství s mučedníky a také autorita. V roce 1882 se však s katolickou církví rozchází, kvůli Ježíšovu učení. Tento rozchod byl mravní.

Úkoly církve z minulosti, jako školy, věda, charita, nemocnice, to vše převzal stát. Církve přestávají být politickou a sociální mocí s monopolem. Zůstala jim péče o duši, praktická péče mravní. Moderní kritičnost a vědeckost rozhlodávají dogmata a všechny teologie. Úkol církve je stát se opravdovým hlasatelem účinné lásky a buditelem duší. Potřebujeme živé víry v něco vyššího, než jsme my, něco velkého a vznešeného, věčného.

Kdyby se církve vžily do současnosti, našly by pro sebe vyšší a jinou funkci, čistě duchovní. Věda a filosofie nikdy nemůže nahradit náboženství, protože jim chybí živý naplňující život, praxe. Náboženství je pro všední život, je to smysl života.

Pověrčiví lidé bývají nejspíš ti, kteří jsou odkázáni na náhodu. Kdo věří v náhodu, věří i v bůžky a zázraky.

Skutečným nepřítelem náboženství, pravým bezbožstvím a odpadnutím od Boha, je indiference, lhostejnost a cynismus. To je duchovní smrt. Mnohý skeptik, ateista, má víc nábožnosti než církevník s matrikou.

Chodit do kostela, modlit se, zvykově vykonávat obřady, to není těžké. Plně a stále si být vědom poměru k Bohu, mít úctu před každým člověkem a pomáhat mu, žít rozumně a mravně, to je těžké a to je pravá zbožnost.

Náboženství je výsledek hlubokého přemýšlení a zkušeností věků, každý z nás vědomě nebo nevědomky navazuje na tento historický vývoj a tisíci letou tradici.

Náboženství dnes musí mít jinou funkci než mívalo dřív. Tenkrát byla veliká masa lidu nevzdělaná, nevědomá, negramotná. Proto byla vedena k poslušnosti, duchovně i politicky vládla autorita. Dnes je více vzdělanějších lidí, jsou autonomější. Náboženství se musí vyrovnat s vývojem vědeckého myšlení a s vývojem společenských poměrů.

Hovory s TGM končí myšlenkou, že opravdová láska k národu je krásná věc, u slušného člvěka rozumí se sama sebou, proto o ní mnoho nemluví. Jako slušný muž nevytrubuje do světa svou lásku k ženě, rodině, atd. Pravá láska chrání, přináší oběti a hlavně pracuje.

Je rozdíl mezi vlastenectvím a vlastenčením. Co se už Karel Havlíček Borovský natrápil s jarmarečním vlastenčením, ale jako by ho pro mnohé nebylo bývalo.




Ludwigovo šprechtění s Masarykem



Duch a čin

Hovory s TGM
od Čapka jsou v knihovnách většinou vypůjčované, avšak rozhovor Masaryka s Emilem Ludwigem asi nikoho tolik nezajímá. Přitom se jedná o stejně krásné a výživné čtení.

Duch a čin, Rozmluvy s Masarykem, je rozhovor od německého spisovatele autobiografií světových státníků.

Je to pravděpodobně právě v tomto díle z roku 1935, kde poprvé zaznělo Masarykovo "Nelhat a nekrást! Mít kuráž!"

Prezident se zde svěřuje, že přečetl celého Goetha. Kdo se může pochlubit takovým činem dnes?

Ve školní třídě, kam Masaryk chodil, stálo v koutě patnáct prutů. Prý proto, že se rychle spotřebovávaly na trestání žáků.

Revoluce

Revolucionář je rousseauovský divoch, který se leká rostoucí komplikovanosti světa. Proto se vzpírá vývoji a pokroku, pravé kultuře. Revoluce je velký politický primitivismus. Avšak i revoluce je jednou z možností, jak věcí pohnout, ale pouze jako poslední prostředek obrany svobody a spravedlnosti. Napřed se musí náprava zkusit pokojnou a zákonnou cestou. Káže se na schůzích, v parlamentě, v novinách a v knihách.

Začátek revoluce je boření, ale musí se myslet na stavbu novou. Správná revoluce musí být vždycky reformací, puč nebo rebelie nestačí.

O politické orientaci Masaryk říká, že v politice se lidé obyčejně staví nalevo a napravo. Pak přijde mudrc, krásně si pohladí vousy rukou a řekne: "Děti, ani napravo, ani nalevo: zlatou střední cestou!" Ten vousatý pán nemá vlastní mínění, praví a leví svůj názor mají

Komunismus

Kdo vědomě pracuje s cizí mocí proti státu svého vlastního národa, toho neakceptuji. Bylo odporné vidět, jak tito lidé (komunisté), jejichž smýšlení a konání známe, ze strachu náhle se hlásí k státu.

Staré úsloví obrací: Mundus vult decipi - ergo ne decipiatur! (Svět chce být klamán - ať není klamán!)

Příroda a zvláště zlato, ne lidé, musí být ovládány. Zlato nesmí ovládat člověka. Zvlášť neočekávaný, nezasloužený zisk, zisk náhodný, demoralizuje slabé lidi. Peníze nemají ceny, nemůže-li si za ně nic koupit. To je komunismus, rovnost všeobecné chudoby.

Fašismu jde, jako každému systému politickému, o určení poměru individua a společnosti. Mussolini je rozhodně antiindividualistický, individualismus uznává jen potud, pokud spadá v jedno se státem. Masaryk se ve všech těchto bodech dovolává své analýzy a odmítnutí Marxe. Nemůže psychologicky ani historicky a tedy ani eticky dopustit, aby se individuální vědomí rozplynulo ve vědomí univerzální. Není žádné univerzální vědomí, není žádná univerzální vůle, jsou jen vědomí individuální, politicky jsou jen individua, která se organizují ve společenský celek. Tyto organizace mohou být velmi různorodé, také fašistické. Ví ovšem, že jsou sociologové a politikové, kteří přijímají jakýsi druh vědomí kolektivního a popírají vědomí individuální. Ale tato konstrukce se nedá udržet vědecky.

Zdá se, že fašismus a hitlerismus jsou praktické pokusy ztělesnit Nietzschova nadčlověka politicky.

Masaryk dávno před fašismem Marxe odmítal a krizi marxismu konstatoval, upozornil na souvislost marxismu s pozitivismem a odmítal také pozitivismus. Také velmi kriticky posuzoval liberalismus.

Evropa, to přece musí být jasné každému začátečníkovi v politice, už dávno je a ještě dlouho bude politickou laboratoří.

Když se dva lidé přou nebo dokonce bojují, přibližují se sobě jako lidé. Masaryk je tak optimistický, že se i na (první) světovou válku dívá jako na sblížení států. Svět byl rozdělen na dva tábory, v jednom i v druhém se státy sobě přiblížily víc než před válkou. Válka sblížila lidi v Evropě, v Asii, přivedla Ameriku do Evropy, velké stěhování národů. Opravdu pokus udělat ze světa organizaci jednotnou.

Malý národ

Úděl malých států. Židé jako malý národ vytvořili zákony a křesťanství, ovsem s pomocí řeckou a římskou. Řekové byli naopak národ světový, byli všude doma, národ nadaný a činný. A přesto, že podlehli Římanům, je ještě dnes nejbohatší odkaz antiky převážně řecký. Římané se učili řecky, dali se vychovávat od Řeků. Tedy, národ malý a národ velký měly stejný vliv na svět.

Problém malého národa zní, že si musí hledat ve všem vlastní taktiku, musí pracovat intenzivněji než velcí páni.

Malý národ dokázal v historii totéž, co stát malý. Jako příklad uvádí Židy jako malý národ a Řeky jako národ světový. Malý národ musí pracovat intenzivněji než velcí páni.

Náboženství

Kalvín je Masarykovi osobně cizí. Luther je mu často vulgárnější, než se na reformátora sluší. Pokud TGM nemyslí nábožensky samostatně a potřebuje příklad, tak je to Ježíš.

Aristoteles se stal na dva tisíce let učitelem lidstva, ale Platon byl Tomáši Masarykovi milejší než Aristoteles, je to básník a je náboženštější než Aristoteles. Platon a Aristoteles jsou dva lidské typy, dva základní charaktery světa myslitelů.

Demokracie má za základ mravnost, ne náboženství. Teoreticky vědu a filosofii, ne teologii.

Šlechta

Některé dynastie v Německu měly jisté zásluhy o kulturu, ale Habsburkové nám byli politicky a kulturně vždy cizí, nepřátelští. Víte, proč jsme v obnoveném státě zrušili šlechtu? Před 300 lety, po bitvě na Bílé hoře, konfiskovali Habsburkové tři čtvrtiny půdy těm, kteří byli proti dynastii, rozdělili ji znovu cizincům ze všech končin světa. Odpůrci z Čech, Češi i Němci, byli postínáni, dole na věži Karlova mostu nechali dlouho hnít jejich hlavy na odstrašení.

Mommsen píše, že Čechům by se měly rozbít tvrdé lebky. Bismarck prohlásil, že kdo má Čechy, je pánem Evropy. Tvrdé palice, říkají nám Němci.




Autor:


Autor článku: Džoakimejtr XXIV.

Detaily o komiksu:

Titul: Obrázky z československých dějin
Série: Obrázky
Scénář: Jiří Černý
Jaroslav Weis
Kresba: Barbara Šalamounová
Žánr: Historický (CZ).
Rok vydání: 2011
Počet stran: 125
Formát: 170 x 245
Vydavatel: Albatros
Země vydání: Česká Republika
Země původu: Česká Republika
Související články:


Česko
03.04.2017 Obrázky z dějin zeměpisných objevů a výletů (4): Jak padli Inkové a Aztékové
19.12.2016 Obrázky z dějin zeměpisných objevů a výletů (3): Ať žije Kolumbus, hurá!
28.11.2016 Obrázky z dějin zeměpisných objevů a výletů (2): Rozhovor s Jiřím Černým



Komiksová série Obrázky
03.04.2017 Obrázky z dějin zeměpisných objevů a výletů (4): Jak padli Inkové a Aztékové
19.12.2016 Obrázky z dějin zeměpisných objevů a výletů (3): Ať žije Kolumbus, hurá!
28.11.2016 Obrázky z dějin zeměpisných objevů a výletů (2): Rozhovor s Jiřím Černým






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

Jaký je rozdíl mezi zákeřným sarkasmem a ironií?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!