První příběh Z náhodného důvodu je takový menší souboj agenta Gravese a Sheperda. Nejedná se ovšem o žádný pěstní souboj, ale probíhá spíš formou „přátelského“ pokecu v hospodě.
Ačkoliv se zdánlivě nic moc neděje, v některých chvílích mi dialogy těch dvou přišly jako ti dva maníci ze Šíleně smutné princezny. (Znáte to: Kujme pikle, kujme pikle, správné pikle lidi zviklé. Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme. Lepšího nic není nad pořádný piklení.) Do toho všeho se ještě podíváme s Dizzy zpět do Chicaga…
V dalším příběhu Na všechno dost času, se staneme svědky přepadení jednoho baru a pokusu Cole Burnse získat zpět srdce své milované Sashi. Oba příběhy se perfektně prolínají, aby se nakonec nádherně a úplně přirozeně vpletly dohromady. Člověka až překvapí, co všechno se dá zmáknout na pár stránkách.
Zkouška ctižádosti je v pořadí třetí kousek, ve kterém se představí rodina Medici, konkrétně její syn Benito a dozvíme se, jak nebezpečné může být mít za fotřínka mafánskýho kápa (jinak nejmocnějšího člena skupiny Trust) a jak příjemné někdy může být mít za kámoše Shepherda.
Ve Výplatní noci nás hned na začátku hlavní hrdina Lono počastuje „parlamentním“ prostředníčkem, aby se pak plnou vervou vrhnul do úkolu, který přijme od Sheperda. Jak se dá čekat, nebude to žádná procházka Růžovou zahradou, ale spíš stokou plnou krve.Rána (pro mě jednoznačně nejlepší kousek téhle knihy) opět zaplétá dva příběhy. V prvním se setkává agent Graves se třemi rodinami ze skupiny Trust a spřádají další intriky, zatímco souběžně sledujeme dilema páru, na který se zašklebí ironickým úsměvem tetička Štěstěna.
Poslední kapka benzínu je posledním příběhem této knihy, příběhem ve kterým Wyllie Times dostane možnost vyřídit si všechny své problémy díky zázračnému kufříku agenta Gravese.Brian Azzarello opět dokazuje, že je mistrem příběhu. Jistě v delších, několikadílných příbězích může rozehrávat všechny své hry, vykreslovat charaktery atd. A právě v těchto kratších příbězích se naplno dokazuje jeho mistrovství.
Většina povídek se skládá z více než jednoho příběhu. A všechno ubíhá krásně plynule, Azzarello bez problému balancuje mezi příběhy, aby na vás na konci vybalil nějakou vypointovanou třešinku. Jenže on vlastně není jediným, kdo píše příběh 100 nábojů, ten kdo dotváří onu příjemnou atmosféru je Eduardo Risso. Jeho kresba k příběhu sedí, nebudu teď vymýšlet žádný přirovnání, protože to nemá cenu. Nemá cenu mluvit o kresbě a příběhu zvlášť. 100 nábojů je symbiont a jedno bez druhého by prostě nefungovalo, zvlášť když si člověk uvědomí, že celou sérii táhnou od začátku do konce stejní lidé. Tohle je vždycky výjimečné, proto i celá série je výjimečná.A ačkoliv bych mohl počítat tuto šestou knihu, obsahující šest příběhů, jen jako jakousi vycpávku, jde o zatraceně dobrou vycpávku.
Vycpávku, která zpevňuje základy hodnotím za sebe 90%.
100 nábojů (vol.6) – Šest na odstřel
Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Eduardo Risso
Překlad: Petr Zenkl
Vydalo nakladatelství BBart 06-2012
