Cestopis přibližující hlavní město Severní Koreje, zřejmě nejizolovanějšího státu vůbec, o jehož přístupu k lidským právům se dá úspěšně pochybovat, by zřejmě většina autorů pojala buď jako výraznou socio-politickou kritiku nebo jako „freakshow“ vyžívající se ve výsměchu postavičkám vytvořených režimem. Komiks Pchjongjang od Guye Delisleho úspěšně prokličkoval oběma klišé a potvrdil genialitu tohoto zcestovalého Kanaďana.Do světa cestopisných grafických románů Guy Delisle vkročil v roce 2001 titulem Šen-čen (česky 2009), po němž následoval právě Pchjongjang (2003, česky 2009) a Barma (2007, česky 2011). Dále je autorem několika titulů s kratšími příběhy Návod k nicnedělání (2002), Aline a ostatní (1999), Albert a ostatní (2001) či knihy o příhodách Louise na lyžích či na pláži. Delisle se kromě komiksů zabývá také animací, jež jej přivedla až do Pchjongjangu. Všechny jeho cestopisné komiksy u nás vydalo nakladatelství BBart, které patří k velkým hráčům na komiksovém trhu, vždyť mezi úlovky tohoto nakladatelství patří například grafické romány Alana Moora či Marjane Satrapi. Sázkou na dílo frankofonního Kanaďana nakladatelství potvrdilo vynikající čuch na výběr autorů.
Pchjongjang je nesouvislým vyprávěním různých epizodek, které Delisle zažil při své pracovní stáži v metropoli Severní Koreje. Kanaďan se povyšuje nad prvoplánovou kritiku nelidskosti režimu a využívá k jeho popisu nejrůznějších absurdit, s nimiž se setkává. Nejde však jen o dálnice bez aut a nepochopitelně vysoké památníky, Delisle si všímá spíše absurdity každodenního života v městě sevřeném ideologií, počínaje všudypřítomnými obrazy Kimů, přes patra hotelů bez elektřiny, až po liduprázdné restaurace, kde seženete meloun, jen když přijede delegace.
Tyto každodenní absurdity jsou zvýrazněny popisem vztahů Delisleho s jeho přiděleným „průvodcem“ a překladatelem. Tyto postavy jsou prakticky jediným pojícím bodem mezi Delislem a režimem, jsou součástí aparátu, ale zároveň je autor popisuje jako výtvory režimu, oběti, kterým neupírá aspoň minimální dávku lidskosti.
Druhá cesta, jak Delisle přibližuje autoritářské uspořádání Severní Koreje, je zprostředkována knihou, kterou v Koreji čte. Z výrazných paralel mezi Orwellovým 1984 a vládou všemocných Kimů čtenáři pobavenému prapodivnostmi života nad 38 rovnoběžkou rychle ztuhne úsměv na rtech. A pak už čtenář začíná chápat pocity autora, který proti osamělosti bojuje házením papírových vlaštovek z okna svého hotelu. Let papírové vlaštovky je miniaturní náhražkou svobody, která je v Severní Koreji nedostatkovým zbožím stejně jako hračky s pacifistickou tématikou.
Vtip a nadhled Delisleho vyprávění je doplněn jeho osobitým grafickým stylem, který nemá daleko ke karikaturám, a k popisu života Severokorejců je více než vhodný. Komiksová mřížka příjemně udává tempo příběhu a čtenáře potěší, jak si Delisle hraje s možností vyhnout se tu a tam rámu obrázku. Autor se v grafickém zpracování nezastavuje před obrazovými hyperbolami, které obyvatele státu přirovnávají k mechanickým panenkám, ani před náhlými symbolickými odbočkami, kdy obrázek nezapadá do děje, ale ilustruje autorovy pocity či dojmy.
