Gethie:
Cestopis přibližující hlavní město Severní Koreje, zřejmě nejizolovanějšího státu vůbec, o jehož přístupu k lidským právům se dá úspěšně pochybovat, by zřejmě většina autorů pojala buď jako výraznou socio-politickou kritiku nebo jako „freakshow“ vyžívající se ve výsměchu postavičkám vytvořených režimem. Komiks Pchjongjang od Guye Delisleho úspěšně prokličkoval oběma klišé a potvrdil genialitu tohoto zcestovalého Kanaďana.Do světa cestopisných grafických románů Guy Delisle vkročil v roce 2001 titulem Šen-čen (česky 2009), po němž následoval právě Pchjongjang (2003, česky 2009) a Barma (2007, česky 2011). Dále je autorem několika titulů s kratšími příběhy Návod k nicnedělání (2002), Aline a ostatní (1999), Albert a ostatní (2001) či knihy o příhodách Louise na lyžích či na pláži. Delisle se kromě komiksů zabývá také animací, jež jej přivedla až do Pchjongjangu. Všechny jeho cestopisné komiksy u nás vydalo nakladatelství BBart, které patří k velkým hráčům na komiksovém trhu, vždyť mezi úlovky tohoto nakladatelství patří například grafické romány Alana Moora či Marjane Satrapi. Sázkou na dílo frankofonního Kanaďana nakladatelství potvrdilo vynikající čuch na výběr autorů.
Pchjongjang je nesouvislým vyprávěním různých epizodek, které Delisle zažil při své pracovní stáži v metropoli Severní Koreje. Kanaďan se povyšuje nad prvoplánovou kritiku nelidskosti režimu a využívá k jeho popisu nejrůznějších absurdit, s nimiž se setkává. Nejde však jen o dálnice bez aut a nepochopitelně vysoké památníky, Delisle si všímá spíše absurdity každodenního života v městě sevřeném ideologií, počínaje všudypřítomnými obrazy Kimů, přes patra hotelů bez elektřiny, až po liduprázdné restaurace, kde seženete meloun, jen když přijede delegace.
Tyto každodenní absurdity jsou zvýrazněny popisem vztahů Delisleho s jeho přiděleným „průvodcem“ a překladatelem. Tyto postavy jsou prakticky jediným pojícím bodem mezi Delislem a režimem, jsou součástí aparátu, ale zároveň je autor popisuje jako výtvory režimu, oběti, kterým neupírá aspoň minimální dávku lidskosti.
Druhá cesta, jak Delisle přibližuje autoritářské uspořádání Severní Koreje, je zprostředkována knihou, kterou v Koreji čte. Z výrazných paralel mezi Orwellovým 1984 a vládou všemocných Kimů čtenáři pobavenému prapodivnostmi života nad 38 rovnoběžkou rychle ztuhne úsměv na rtech. A pak už čtenář začíná chápat pocity autora, který proti osamělosti bojuje házením papírových vlaštovek z okna svého hotelu. Let papírové vlaštovky je miniaturní náhražkou svobody, která je v Severní Koreji nedostatkovým zbožím stejně jako hračky s pacifistickou tématikou.
Vtip a nadhled Delisleho vyprávění je doplněn jeho osobitým grafickým stylem, který nemá daleko ke karikaturám, a k popisu života Severokorejců je více než vhodný. Komiksová mřížka příjemně udává tempo příběhu a čtenáře potěší, jak si Delisle hraje s možností vyhnout se tu a tam rámu obrázku. Autor se v grafickém zpracování nezastavuje před obrazovými hyperbolami, které obyvatele státu přirovnávají k mechanickým panenkám, ani před náhlými symbolickými odbočkami, kdy obrázek nezapadá do děje, ale ilustruje autorovy pocity či dojmy.
Joachym: Příběh hlavního hrdiny a autora v jedné osobě Guye Delisleho začíná stylově letištní kontrolou v Pchjongjangu. Severokorejský celník naštěstí román 1984 George Orwella nezná, stejně jako kapelu Aphex Twin. Souvislost této hudební skupiny s totalitou nebo Koreou mi ale unikla, ani po menším zkoumání jsem na nic nepřišel. Snad to má být jen reprezentant "závadného" západního stylu hudby. Poté následuje setkání s průvodcem, povinná úklona a položení květin u sochy Kim Ir-sena, ubytování v hotelu a seznámení s náplní práce v animačním studiu. Už z prvních stránek je poznat nadhled, vtip a sarkasmus.
Jelikož se o Koreu zajímám více do hloubky, nemohu si odpustit několik rýpavých poznámek. Už jméno průvodce Kyu mě trklo do očí, že tu něco nehraje, hotel Koryo místo Korjo pak prozrazuje ledabylý přístup překladatelky. Naštěstí věž Čučche je správně, jinak bychom asi juchali nad věží Juche. Jméno Kim Ir-sen převzaté z ruské transkripce tolik nevadí. Ono stejně jméno Kim Il-sunga se dá přepsat tolika možnými způsoby, že se i člověku obeznámenému s transkripcí motá hlava. Problémy s mnoha verzemi transkripce korejštiny všude po světě jsou známé, základní pravidlo ale říká, aby si překladatel zvolil jednu verzi a tu dodržoval všude v knize.
Na obálce nalezneme Pchjongjangský monument oslavující založení Korejské strany práce s vytesaným nápisem v korejštině. Nedovedu si vysvětlit důvod, proč je stejný obrázek na straně 101 s textem pouze vzdáleně připomínající korejštinu. Neexistující, chybějící nebo zpotvořená korejská písmena tvoří smutný mišmaš, nad kterým se podiví nejeden koreanista. Při pátrání po obálce francouzského originálu jsem narazil na stejně úděsný obrázek jako uvnitř českého překladu. Obálka českého vydání je tedy unikátní správně vyobrazeným a čitelným korejským textem. Proč si někdo dal práci s obálkou a zbytek komiksu nechal pseudokorejsky, zůstává záhadou.
Faktem však zůstává, že už samotný Guy Delisle korejštině nevěnoval patřičnou pozornost. Původním záměrem jistě bylo pobavit se nad nesmyslnými klikyháky, avšak touto "hatmatilkou" komunikují skuteční lidé a není jich málo. Po celém světě žije kolem 80 milionů Korejců.
Na straně 103 je na obrázku slogan s dobře čitelným slovem čučche v korejštině, překlad v bublině přesto říká: "Postupujme i přes obtíže s úsměvem." Tedy absolutně nic v souvislosti s ideologií čučche. U konzultací korejských reálií je podepsána Mgr. Blanka Ferklová z koreanistiky FF UK. Avšak není možné, že by si ničeho výše uvedeného nevšimla, protože tamější koreanistika je na velmi vysoké úrovni. Nedůslednost je spíše nutno hledat už ve francouzském originálu a pak také v odbytém překladu, kde došlo ke konzultování korejských reálií asi jen v některých případech a koreanistka celý komiks ani nedostala k přečtení a kontrole.
V komiksu narazíme na zbytečné míchání angličtiny do češtiny, jako třeba: "Podivný... very podivný". To nebude asi vrtoch překladu, ale samotného originálu. Přesto, působí to... very divně.
Několikrát se dočteme o jakémsi nádoru na krku Kim Ir-sena, který museli fotografové vyretušovávat. Po menším zkoumání jsem zjistil, že se jednalo o poruchu metabolismu s vápníkem. Ale to je možná až moc podrobný detail.
Delisle se v komiksu ztvárnil charakteristickou postavičkou se špičatým nosem. Ostatní postavy jsou víceméně realistické. Jako fotografie působí vyobrazení sochy Kim Ir-sena v úvodní kapitole, naopak ztvárnění "přesvědčivé" voskové figuríny téhož otce národa v muzeu přátelství na straně 109 moc věrné realitě není. Kim Čong-ila poznáme snad jen z obrázku na straně 134, jinde velmi těžko.
Příjemným zpestřením jsou hádanky pro hravé čtenáře. Napočítal jsem jich celkem čtyři, první dvě se dají uhádnout, za to ty zbylé slouží jen pro pobavení.
Na pár místech najdeme vtipnou konfrontaci korejské reality s románem 1984. Bohužel se v komiksu nedovíme, co to je totalitní ideologie Čučche, jak současný režim funguje, co ho udržuje při životě, nebo jak žijí běžní Korejci v Pchjongjangu. Autor se pohyboval v KLDR ve skořápce, kterou ohraničil samotný režim. Do stejných striktně vymezených mantinelů se ostatně dostane každý, komu je povolen pobyt v této zvláštní zemi.
Guy Delisle vystudoval animaci a do Koreje se dostal díky práci pro firmu Protécréa, produkční společnost francouzské televize TF1, která vyrábí animované seriály. Ta využívá levné dělníky v Koreji pro ruční doanimování svých seriálů. Jako vedlejší produkt své práce Guy Delisle tvoří komiksy, kam ukládá své vzpomínky a poznatky z cizích zemí. Takto už vznikly komiksové zápisky z Číny. V rámci práce jeho manželky pro nevládní organizaci Lékaři bez hranic zase navštívil Barmu a Jeruzalém. Komiks z Izraele letos vyhrál hlavní cenu za nejlepší album na komiksovém festivalu v Angoulême ve Francii, jistě se brzy dočkáme i českého vydání.
Komiks je přínosný svým humorným líčením pár měsíců života v Severní Koreji, autor umí sdělovat své myšlenky a postřehy zábavnou formou. Běžný čtenář si chyb v korejských nápisech vůbec nevšimne, přesto tato neprofesionalita zamrzí. Když se podařilo opravit titulní stranu obálky, nabízí se otázka, proč to uvnitř komiksu nešlo. Zklamáním pro koreanofily je přístup autora originálu i překladatele ke korejskému jazyku.
O Korejích toho tady v Česku moc nevychází, proto i tato mírně zašpiněná kapka v moři potěší. Celkově si myslím, že vtip a obsah komiksu převáží nad jeho nedostatky. Přesto, pokud umíte korejsky nebo máte rádi cokoli korejského, odečtěte si z hodnocení 20 procentních bodů.
Knihu si můžete zakoupit v eshopu KnihCentrum.cz.
Dodatek: 4 dny v Koreji - komiks je dostupný online
Joachym: O Koreji nakreslil své zážitky také český komiksový tvůrce Tomáš Kučerovský. Problémy s chybným převodem slov z anglické transkripce do české najdeme i zde (Incheon - Inčchon). Pokud bychom měli znát nějaké další město v Koreji kromě Soulu, pak by to měl být právě Inčchon, protože zde leží hlavní mezinárodní letiště pro cesty do Soulu i dál po Koreji. Zato s kresbou korejské abecedy měl autor větší trpělivost než Delisle. Takže třeba na 6. obrázku lze rozeznat nápisy blue DVD, golf, norebang (korejské karaoke) nebo Tolsotbap (korejské jídlo), vše bezchybně nakreslené a čitelné. Tak ono to jde, když se chce.
Na to, že tvůrce strávil v Koreji jen čtyři dny, toho stihl hodně. Ochutnal Pulgogi (hovězí), Pondegi (larvy bource morušového), určité také kimčchi, i když si toho asi nevšiml, a viděl Staroměstskou radnici v Hongde (Praha Castle), kde čepují české pivo a podávají k němu popcorn zdarma. Vtipná tečka na poslední dvanácté straně dává užitečnou lekci, jak to chodí v Koreji, když někomu něco podáváme nebo nějakou věc přijímáme. Určitě to neplatí jen pro vizitky, to jen pro úplnost.
