Nejprve zchladím všechny ty, kteří se stejně jako já těšili, že se dočkají léta slibovaného amerického seriálu „Roy a jeho bobři“, který měl prvně vyjít kompletně (v Junáku tehdy nebyl dokončen). Nedočkali jsme se, přátelé (stejně jako avizovaného zcela nového pokračování dobrodružství Družiny Lišek „Návrat do Žlutých skal“). Je sice přislíben další výbor, který je dokonce po seriálu pojmenován, ale zatím není známo, kdy vyjde, neboť další v pořadí je ohlášena na letošní podzim kniha s názvem Sázka v klubu AGS, která bude věnována Otakaru Batličkovi.
Dobrou zprávou pro komiksomilce je, že i jeho součástí budou kreslené seriály, a sice dle mého názoru velmi povedená zpracování Batličkových povídek od Petra Barče. A to nejen ta známá, která vyšla na přelomu šedesátých a sedmdesátých letech v časopise Rychlé šípy a z nichž po revoluci některé otiskl Hlasatel či Skaut-Junák, ale prý i další, nově zpracované povídky a navíc i román Rájem a peklem. Jistě se tedy máme na co těšit, ale na Roye si asi počkáme až do Vánoc roku 2003.
Ale teď se již podívejme na komiksy obsažené ve výboru Závod o Měsíc.
Tajemství starého zámku, kterým celá kniha začíná, je právě oním seriálem, který ve starých časopisech nenajdeme. Jde o zcela nové zpracování půlstoletého scénáře Vladimíra Stárky, který si u něj v roce 1947 objednal tehdejší šéfredaktor Junáka. Díky Únorovým událostem k realizaci nedošlo, ale scénář se dochoval a mohl být nyní zpracován dobře známým Jiřím Petráčkem. Představovat Petráčkovu kresbu snad není třeba. „Svého úkolu se zhostil nadmíru dobře…“, píše v ediční poznámce Václav Nosek, „dokázal plně zachytit nejen dobu, ale i atmosféru poválečného skautského tábora.“ Nezbývá mi, než souhlasit.
Samotný scénář je obstojný, sice samozřejmě hodně dobový, ale řekl bych, že kvalitní. Avšak kdo by se v roce 1947 divil – bylo to podle mne naopak úžasné, jak tvůrci tehdejších mládežnických časopisů (dnes nic takového prakticky neexistuje, ale za první republiky a po válce, než nastoupili komunisté, vycházely tyto časopisy ve čtvrtmilionových nákladech) dokázali pružně reagovat a do kvalitních příběhů zasadit to, čím v oné době všichni žili. Dnes už se to nenosí… Nepřináší sice nějakou překvapivou inovaci, ale pokud se zájmem čtete dokumentární seriál Ve stínu Rychlých šípů, bude se Vám asi líbit. Příběhu navíc nelze upřít jednu věc – ukazuje nám komplikovanost tehdejší situace, ale ne tu politickou, kterou naši představitelé řeší dodnes v rámci otázky tzv. česko-německého vyrovnání, nýbrž zejména tu lidskou.
Pokud bych měl seriálu něco vytknout, pak jsou to dějové popisky vyvedené modrým (!!) strojovým (!) písmem. Působí podle mě rušivě a nechápu, proč je pan Petráček nemohl (nemohl být nechán) napsat ručně. Jinak je vše (kompozice, střihy, rozdílná prostředí) vyvedeno velmi umně.
Film minulosti je seriálem toho typu, který se v komiksové teorii označuje většinou termínem ilustrované dějiny. Není to tedy komiks, ale jelikož pomocí součinnosti obrazu a textu vypráví nějaký děj, bývá řazen do těsné blízkosti komiksu a navzájem se oba tyto žánry proplétají. Vzhledem k době vzniku (opět rok 1947) je pochopitelné, že po období nadvlády nacistické ideologie bylo potřeba seznámit mládež s národními dějinami, které byly za války (stejně jako později) nejrůznějším způsobem upravovány a falšovány. Zvolená forma, která má úspěchy i při výuce dějepisu například ve Francii a Japonsku, se ukázala jako správná, neboť seriál patřil k nejúspěšnějším a konkuroval i spoustě dobrodružných příběhů, které ve Vpředu také vycházely.
První pokračování pojednává obecně o historii a její roli v lidské kultuře. V dalším, uvozeném slovy „Země byla pustá a tma byla nad vodami…“, počíná již naše pouť dějinami, od pravěku k prvním civilizacím, od bájné prehistorie naší země, přes osudy prvních historických velikánů až k životu různých vrstev spo-lečnosti ve vrcholném středověku. Velké dějiny národa se zajímavě pojí s dějinami malými, tedy osudy prostých lidí. Konec ročníku znamená opět i konec seriálu, který však po dvaatřiceti pokračováních nedospěl ani k době husitské, která je ztvárněna ve scéně úvodního obrázku. Nakladatel píše, že by seriál ve spolupráci s předními historiky v příštím výběru rád dokončil, ale těžko říct, zda se to povede.
Jak malířské zpracování (P. Kubela), tak slovní doprovod (J. Kamelenský) seriálu pokládám za zdařilé, ale nejlépe jeho kvalitu dokládá velká obliba u tehdejších čtenářů, stejně jako fakt, že i někteří pedagogové se nebáli využít jej jako doplněk výkladu v hodinách dějepisu. Ani dnes by nebylo na škodu podobně osvěžit suchá fakta a data skutečným příběhem dějin jako je tento. Světová zkušenost dokládá, že se to vyplácí – takto vzdělávaní žáci si kupříkladu ve zmíněné Francii pamatovali z národních dějin mnohem více než ti, kteří se učili z klasických učebnic.
Třetím seriálem, který kniha obsahuje, je dobrodružný, verneovsky laděný komiks Výprava Toma Bartona. Jako autor libreta je uveden Dr. Tomek, což je pseudonym, za kterým se ukrývá František Běhounek, známý to účastník Nobileho polární výpravy k severnímu pólu a svého času (pokud se nepletu) také asistent Marie Curie-Sklodowské, který byl později činný i na poli dobrodružné literatury. Kreslil jej Václav Junek, který párkrát zastoupil i Jana Fischera v kreslení Rychlých šípů. Příběh opět nekončí, pod posledním otištěným pokračováním bylo uvedeno „Konec prvního dílu Výpravy Toma Bartona“. Další samozřejmě nikdy nevyšel. Leprez slibuje jeho premiérové uvedení v příštím výběru. Uvidíme.
Tento seriál již vyšel v roce 1991 v podobně laděném výboru Zlaté údolí z brněnského nakladatelství Blok, ale v mnohem horší kvalitě, dané nejspíš reprodukováním ze samotných časopisů. Leprez měl asi nyní k dispozici originály, neboť komiks vypadá (až na tři) pokračování ještě lépe než ve Vpředu, kde navíc ne vše vyšlo barevně a pokud i ano, díky staré tiskárně byly barvy často rozjeté.
Je z něj sice patrná jistá dobová naivita ohledně vědy a snad všechny motivy už budeme odněkud znát (Verne, Doyle), ale v žádném případě to není špatný komiks a je dobře, že byl reeditován, navíc takto kvalitně. Alespoň bude naše komiksová historie dostupnější.
Také seriál Srub u Zlatého klíče, který, ač z mnohem pozdější doby než ostatní materiály, je zařazen na konec výboru (jako náhrada za avizované a neotištěné komiksy), už po revoluci vyšel, a sice jako příloha prvního svazku edice Dálky, kterým byla Ohnivá puška Karla Maye. Ale tisk opět nebyl kvalitní, takže čtenář o mnohé detaily přišel. Tato reedice má větší formát a navíc je komiks nově kolorován (původní vydání v prvním ročníku časopisu Větrník z roku 1968 bylo dvoubarevné).
Příběh patří ve svém žánru ke klasice a jeho komiksová adaptace je velmi zdařilá. Scénář podle knihy Mi-chaela Bernarda (tedy Miloše Kocourka) vytvořil Jiří Stegbauer a kresebně ho zpracoval Jozef Schek, pod-le mne dosud nedoceněný, bohužel již zesnulý, slovenský komiksový tvůrce. Jeho rukopis je nezaměnitel-ný a je v něm patrný nepochybný talent pro kreslení komiksů. Přimlouvám se za to, aby byly reeditovány i jeho další komiksy, kterých nejen u nás, ale zejména na Slovensku vyšlo požehnaně.
Tolik výčet seriálů, které zabírají přes čtvrtinu třísetstránkového výboru, jehož úprava je podobná soubor-nému vydání Rychlých šípů či Velké knize komiksů. Pokud máte navíc rádi dobrodružné povídky, pak byste asi s koupí neměli váhat. No, a pokud už vám knihu nadělil Ježíšek jako mně, nezbývá nám, než těšit se na další.
Dobrou zprávou pro komiksomilce je, že i jeho součástí budou kreslené seriály, a sice dle mého názoru velmi povedená zpracování Batličkových povídek od Petra Barče. A to nejen ta známá, která vyšla na přelomu šedesátých a sedmdesátých letech v časopise Rychlé šípy a z nichž po revoluci některé otiskl Hlasatel či Skaut-Junák, ale prý i další, nově zpracované povídky a navíc i román Rájem a peklem. Jistě se tedy máme na co těšit, ale na Roye si asi počkáme až do Vánoc roku 2003.
Ale teď se již podívejme na komiksy obsažené ve výboru Závod o Měsíc.
Tajemství starého zámku, kterým celá kniha začíná, je právě oním seriálem, který ve starých časopisech nenajdeme. Jde o zcela nové zpracování půlstoletého scénáře Vladimíra Stárky, který si u něj v roce 1947 objednal tehdejší šéfredaktor Junáka. Díky Únorovým událostem k realizaci nedošlo, ale scénář se dochoval a mohl být nyní zpracován dobře známým Jiřím Petráčkem. Představovat Petráčkovu kresbu snad není třeba. „Svého úkolu se zhostil nadmíru dobře…“, píše v ediční poznámce Václav Nosek, „dokázal plně zachytit nejen dobu, ale i atmosféru poválečného skautského tábora.“ Nezbývá mi, než souhlasit.
Samotný scénář je obstojný, sice samozřejmě hodně dobový, ale řekl bych, že kvalitní. Avšak kdo by se v roce 1947 divil – bylo to podle mne naopak úžasné, jak tvůrci tehdejších mládežnických časopisů (dnes nic takového prakticky neexistuje, ale za první republiky a po válce, než nastoupili komunisté, vycházely tyto časopisy ve čtvrtmilionových nákladech) dokázali pružně reagovat a do kvalitních příběhů zasadit to, čím v oné době všichni žili. Dnes už se to nenosí… Nepřináší sice nějakou překvapivou inovaci, ale pokud se zájmem čtete dokumentární seriál Ve stínu Rychlých šípů, bude se Vám asi líbit. Příběhu navíc nelze upřít jednu věc – ukazuje nám komplikovanost tehdejší situace, ale ne tu politickou, kterou naši představitelé řeší dodnes v rámci otázky tzv. česko-německého vyrovnání, nýbrž zejména tu lidskou.
Pokud bych měl seriálu něco vytknout, pak jsou to dějové popisky vyvedené modrým (!!) strojovým (!) písmem. Působí podle mě rušivě a nechápu, proč je pan Petráček nemohl (nemohl být nechán) napsat ručně. Jinak je vše (kompozice, střihy, rozdílná prostředí) vyvedeno velmi umně.
Film minulosti je seriálem toho typu, který se v komiksové teorii označuje většinou termínem ilustrované dějiny. Není to tedy komiks, ale jelikož pomocí součinnosti obrazu a textu vypráví nějaký děj, bývá řazen do těsné blízkosti komiksu a navzájem se oba tyto žánry proplétají. Vzhledem k době vzniku (opět rok 1947) je pochopitelné, že po období nadvlády nacistické ideologie bylo potřeba seznámit mládež s národními dějinami, které byly za války (stejně jako později) nejrůznějším způsobem upravovány a falšovány. Zvolená forma, která má úspěchy i při výuce dějepisu například ve Francii a Japonsku, se ukázala jako správná, neboť seriál patřil k nejúspěšnějším a konkuroval i spoustě dobrodružných příběhů, které ve Vpředu také vycházely.
První pokračování pojednává obecně o historii a její roli v lidské kultuře. V dalším, uvozeném slovy „Země byla pustá a tma byla nad vodami…“, počíná již naše pouť dějinami, od pravěku k prvním civilizacím, od bájné prehistorie naší země, přes osudy prvních historických velikánů až k životu různých vrstev spo-lečnosti ve vrcholném středověku. Velké dějiny národa se zajímavě pojí s dějinami malými, tedy osudy prostých lidí. Konec ročníku znamená opět i konec seriálu, který však po dvaatřiceti pokračováních nedospěl ani k době husitské, která je ztvárněna ve scéně úvodního obrázku. Nakladatel píše, že by seriál ve spolupráci s předními historiky v příštím výběru rád dokončil, ale těžko říct, zda se to povede.
Jak malířské zpracování (P. Kubela), tak slovní doprovod (J. Kamelenský) seriálu pokládám za zdařilé, ale nejlépe jeho kvalitu dokládá velká obliba u tehdejších čtenářů, stejně jako fakt, že i někteří pedagogové se nebáli využít jej jako doplněk výkladu v hodinách dějepisu. Ani dnes by nebylo na škodu podobně osvěžit suchá fakta a data skutečným příběhem dějin jako je tento. Světová zkušenost dokládá, že se to vyplácí – takto vzdělávaní žáci si kupříkladu ve zmíněné Francii pamatovali z národních dějin mnohem více než ti, kteří se učili z klasických učebnic.
Třetím seriálem, který kniha obsahuje, je dobrodružný, verneovsky laděný komiks Výprava Toma Bartona. Jako autor libreta je uveden Dr. Tomek, což je pseudonym, za kterým se ukrývá František Běhounek, známý to účastník Nobileho polární výpravy k severnímu pólu a svého času (pokud se nepletu) také asistent Marie Curie-Sklodowské, který byl později činný i na poli dobrodružné literatury. Kreslil jej Václav Junek, který párkrát zastoupil i Jana Fischera v kreslení Rychlých šípů. Příběh opět nekončí, pod posledním otištěným pokračováním bylo uvedeno „Konec prvního dílu Výpravy Toma Bartona“. Další samozřejmě nikdy nevyšel. Leprez slibuje jeho premiérové uvedení v příštím výběru. Uvidíme.
Tento seriál již vyšel v roce 1991 v podobně laděném výboru Zlaté údolí z brněnského nakladatelství Blok, ale v mnohem horší kvalitě, dané nejspíš reprodukováním ze samotných časopisů. Leprez měl asi nyní k dispozici originály, neboť komiks vypadá (až na tři) pokračování ještě lépe než ve Vpředu, kde navíc ne vše vyšlo barevně a pokud i ano, díky staré tiskárně byly barvy často rozjeté.
Je z něj sice patrná jistá dobová naivita ohledně vědy a snad všechny motivy už budeme odněkud znát (Verne, Doyle), ale v žádném případě to není špatný komiks a je dobře, že byl reeditován, navíc takto kvalitně. Alespoň bude naše komiksová historie dostupnější.
Také seriál Srub u Zlatého klíče, který, ač z mnohem pozdější doby než ostatní materiály, je zařazen na konec výboru (jako náhrada za avizované a neotištěné komiksy), už po revoluci vyšel, a sice jako příloha prvního svazku edice Dálky, kterým byla Ohnivá puška Karla Maye. Ale tisk opět nebyl kvalitní, takže čtenář o mnohé detaily přišel. Tato reedice má větší formát a navíc je komiks nově kolorován (původní vydání v prvním ročníku časopisu Větrník z roku 1968 bylo dvoubarevné).
Příběh patří ve svém žánru ke klasice a jeho komiksová adaptace je velmi zdařilá. Scénář podle knihy Mi-chaela Bernarda (tedy Miloše Kocourka) vytvořil Jiří Stegbauer a kresebně ho zpracoval Jozef Schek, pod-le mne dosud nedoceněný, bohužel již zesnulý, slovenský komiksový tvůrce. Jeho rukopis je nezaměnitel-ný a je v něm patrný nepochybný talent pro kreslení komiksů. Přimlouvám se za to, aby byly reeditovány i jeho další komiksy, kterých nejen u nás, ale zejména na Slovensku vyšlo požehnaně.
Tolik výčet seriálů, které zabírají přes čtvrtinu třísetstránkového výboru, jehož úprava je podobná soubor-nému vydání Rychlých šípů či Velké knize komiksů. Pokud máte navíc rádi dobrodružné povídky, pak byste asi s koupí neměli váhat. No, a pokud už vám knihu nadělil Ježíšek jako mně, nezbývá nám, než těšit se na další.
