Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

Berlín 2 Město kouře: Komunisté ovládli komiks - 70 %

17.12.2012, autor: Džoakimejtr XXIV.

Město kamene se mění na město kouře. Zatímco kameny v prvním díle měly symbolizovat myšlenky na papíře, nyní tyto papíry shoří v oblacích kouře a beznaděje. Jiný kouř nečekejte, kromě toho z cigaret a doutníků.




Muž v obleku vesluje na ostrůvek v jezeře, kde chytí hada do svých rukou. Z hadí tlamy prosvítá jasné světlo. Střih. V autobuse se probouzí ze sna člen hudební kapely. Po vystoupení narazí na plakáty svého plánovaného představení. Střih. Dívka se vrhá střemhlav do sklepení domu, který obklíčili policisté. V útrobách domu hledá jistého muže.

Další mini příběh se nestačí rozvinout, nestačíme si zapamatovat tváře a už je tu nový střih a nový děj na dvě strany. A znovu čtyři strany s jinými postavami .Teprve poté se dostáváme k hlavním hrdinům, Martě a Kurtovi.

První díl komiksu o Berlínu zachytil devět měsíců od září 1928, s občasnými chaotickými flashbacky do minulosti a se sněním několika postav. Druhá kniha pokračuje červnem 1929 až do září 1930. Tentokrát tu je méně snů a žádné flashbacky, které by nás mohly dezorientovat.

Hlouběji se rozvíjí příběh Marty Muellerové a Kurta Severinga, avšak ne natolik, jak by se na hlavní postavy slušelo. Jejich vztah dostává podobu milostného víceúhelníku, avšak Kurtovi to vůbec nevadí.

Skoro stejný prostor dostává krutý život Silvie, které zemřela matka během prvomájové demonstrace. Po znovu přečtení prvního Berlína jsem si uvědomil, že se jedná o stejnou dívku, které se zde rozpadla rodina. A ta zastřelená žena na konci minulého dílu, to je právě Silviina matka. Kreslíř a autor v jedné osobě nám orientaci v postavách nijak neulehčuje, avšak noví Berlíňané nepřibývají takovým tempem, jako na začátku.

Výbušná politika, která zahýbala dějinami

Stejně jako minule, i nyní nás čekají dva řečnické proslovy hlavních soupeřících táborů. Jejich témata si však, oproti předchozímu dílu série, prohodí. Nacisté smutní ze smrti jednoho svého člena a burcují po odplatě. Komunisté brojí proti fašistům, sociálfašistům, imperialistům.

Dosud se v knize neobjevil sám Adolf Hitler, který přitom vůdcoval NSDAP již od roku 1921. V jednom rozhovoru se autor komiksu svěřil, že původně vůbec nechtěl Hitlera zařadit do svého díla. Prý se ho dočkáme ve třetím pokračování, ale jen v letmé zmínce. Je to docela škoda. Autor by se neměl bát, že po přečtení Hitlerových řečí povstanou noví nacisté. Myslím si, že Hitler nebyl přesvědčivý tím, co řekl, ale jak to řekl. A to ještě muselo jít o veřejné shromáždění mnoha osob, v soukromém kontaktu prý jeho kouzlo rychle vyprchalo.

Komunisté válcují první i druhý díl Berlína

Zajímavé je se podívat, jak Jason Lutes pracuje s lidskými příběhy z hlediska politiky. Takovým lidským příběhem s politickým pozadím je osud Silvie, která chce pokračovat ve stopách své matky komunistky. Žádný podobný zosobněný příběh konkrétního člověka ze strany nacismu se však dosud v komiksu neobjevil, i když by se nabízelo rozkrýt osud Silviina otce a bratra. Snad dostane prostor ve třetím dílu komiksu.

Pro zachycení nálady ve společnosti by možná bylo mnohem zajímavější pokrýt a vysvětlit cestu obyčejného člověka, kterak se stal komunistou, nacistou nebo jiným -istou. V knize bohužel sledujeme osudy již přesvědčených lidí. Silvie si nese komunistické dědictví od své maminky, novinář Kurt je demokrat a pacifista již od začátku. Marta pochází z bohatší rodiny, avšak ani ona není celou dobu nucena zaujmout nějaké stanovisko. Komiks končí volbami v roce 1930, ale koho volila Marta nebo Kurt se nedozvíme.

Můj dojem z minulé knihy o převaze lidí s komunistickými názory se tedy potvrdil i nyní. Skoro by se dalo říci, že v příběhu se vyskytují "my, komunisti" a na druhé straně tu jsou "oni, nacisti". Výmluvná je epizoda nacistického nájemníka, který nechce zaplatit nájemné. Soudružka paní domácí si postěžuje mezi svými bratry soudruhy, kteří se posléze o zlého nepřítele postarají.

V komiksu je prostě zastoupeno více komunistů než nacistů a je jim věnováno více pozornosti. Komunisté mají jména a příběh (Silvie), nacisté jsou jen vedlejší postavy beze jména. Jako kdyby tu ve vzduchu viselo nebezpečí, že vyprávět lidský příběh očima nacisty vyvolá veřejné odsouzení a pohoršení, snad i nějaký zákaz prodeje komiksu. Převaha komunistů v dosavadních dvou dílech komiksu působí uměle a nepatřičně, protože překvapením voleb 1930 byl vzestup nacistů. NSDAP si ze 12 dosavadních křesel v Reichstagu polepšila na 107 z 577, zatímco komunisté si polepšili jen o 23 míst na celkových 77. Ale počkejme s konečným ortelem na další díl, Berlín: Město světla (zde bude link na recenzi třetího dílu).

Velmi důležitý faktor, a sice podpora nacistů bohatými Němci, je tu zmíněn jen krátce a okrajově. Velcí průmyslníci se totiž obávali převahy komunistů a báli se ztráty svých majetků, proto podporovali Hitlera. Ostatně překvapivé druhé místo NSDAP ve volbách 1930 bylo i v zahraničí vítáno jako protiváha nebezpečně rostoucích komunistů.

Na straně 58 dole vidíme něco jako injekční stříkačky. Zde si však musíme vzpomenout na kluka z předešlého dílu komiksu. Je to ten fanoušek slavného kouzelníka, který dokázal utéct z jakýchkoli pout nebo zámků. Nejedná se tedy o injekční stříkačky, ale o nářadí pro dobývání zámků.

Originální práce s formou komiksu

Na straně 65 uprostřed jsem narazil na jediný vtip celé dosavadní série komiksu. Je to spíš takový situační vtípek, ale pobavil. Vtipně mohou někomu připadat celé čtyři stránky, které zachycují koncert jazzové hudby. Panely beze slov, dokonce i bez notové osnovy symbolizující hudbu, plynou v tichu a klidu. Na celé stránky beze slov narazíme po skončení několika rozhovorů novináře s obyčejnými lidmi, kteří se účastnili demonstrace. Tito lidé se po své výpovědi tiše odebírají domů a nechávají nám nahlédnout do svých všedních životů.

Sborový zpěv pochodujících vojáků je znázorněn bublinami s vícero šipkami, trošku to připomíná krápníky. Dávám plusový bod za další originální práci s formou komiksu. Na stránce 212 dole se setkáváme s hezkým nápadem v kresbě.

Někdy se to s tím experimentováním formy komiksu přežene, jako třeba na straně 80. Máme tu před sebou složitý komiksový hlavolam. Tuhle stránku totiž nelze normálním způsobem přečíst. Ať už ale zvolíme jakýkoli směr, neztrácíme se, panely mohou nastat v jakémkoli uspořádání. Můžeme si také všimnout zrcadlové symetričnosti celé dvojstránky.

V minulém díle komiksu jsme se setkali s realistickou nevzrušující nahotou. Na straně 93 se pak setkáme se sprostými slovy jedné postavy ve výbuchu hněvu. Jen o dvě stránky dál se střetneme opět s mužskou nahotou, tentokrát jsou docela vtipně zakryty intimní partie.

Zase ta politika

Od strany 125 se vede náročný politický rozhovor novinářů. Náročné je to v tom smyslu, že se předpokládá čtenářova znalost Tucholského. To byl významný novinář té doby, avšak tuto informaci si musíme sehnat jinde. Zkratku KPD lze dešifrovat jako německé komunisty, za SPD je nutné si dosadit socdemáky. V názorech novinářů jasně probleskuje podpora komunistům, což však nezmiňuji jako výtku.

Jedna z hlavních postav komiksu, novinář Kurt Severing, si zachovává politickou neutralitu i přesto, že píše pro levicové médium. Na poradě redaktorů se mu například nelíbí prostředky, jakými chtějí komunisté docílit svých cílů. Ostatní redaktoři se netají svou levicovou orientací. Jeden z nich mluví o zvláštním termínu "nezávislý levicový autor" a přitom se později ve své řeči nezdráhá chválit organizace jako například Rudá pomoc nebo Liga proti imperialismu.

Otevřená vrátka pro nacistickou verzi příběhu si autor s největší pravděpodobností nechává představením jednoho z redaktorů. Jako přívržence nacismu jej lze identifikovat podle typického účesu hnědokošiláčů. Z té krátké věty, kterou říká, ještě nic vyvozovat nelze.

Z dnešního pohledu je zajímavá formulace politických cílů novin šéfredaktorem na konci porady. Mezi cíli se objevuje třeba oslabení prestiže armády nebo reforma soudnictví, ale také snaha "oživit svornost dělnické třídy na předválečnou úroveň".

Nacistická vlajka sem tam v komiksu zavlaje bez hákového kříže, vypadá jako opak té současné japonské. Přitom zakázaný pozdrav Heil Hitler se tu vyskytl bez cenzury.

Jason Lutes si zvolil historickou látku, kterou naplnil fiktivními osudy spousty lidí, někdy na škodu pro čtenářovu orientaci. Politická orientace komiksu je ve dvou dílech vychýlena ve prospěch komunistů, ale vše se může změnit opačným vyzněním třetího dílu.

Nudné realistické ztvárnění postav napravuje úžasná práce s komiksem jako formou. Tolik krásných nápadů se jen tak nevidí. Doufám, že třetí díl bude ve stoupající úrovni kvality dále pokračovat.




Autor:


Autor článku: Džoakimejtr XXIV.




    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.

Nakladatelství BBart si upšouklo. Znělo to asi takhle: BBrrrrrrrrt.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!