Rychlé šípy určitě všichni znáte, stejně tak jako fakt, že je komunisté neměli příliš v oblibě a jejich (ať už knižní či comicsová) vydání střídavě zakazovali, v lepším případě pak tolerovali. Rychlošípácké příběhy ale byly tak oblíbené, že v některých prozíravějších komunistických hlavách se zrodil nápad: co takhle kdybychom vymysleli partu dětských hrdinů v zásadě podobnou Rychlým šípům, ale ideologicky méně „závadnou“? A tak se zrodili Mimozemšťané: čtyři kluci a tři dívky, sdružení v jednom pionýrském oddíle, kteří se ale jinak od Rychlých šípů příliš nelišili. V zásadě je tedy zjevné, kde se autoři Mimozemšťanů inspirovali, čemuž se ale (kromě důvodu, proč vůbec vznikli) nelze ani příliš divit - Rychlé šípy jsou dodnes vrcholem všech klubáckých comicsů. A navíc jsou i nejúspěšnější a nejvíc propracovaní, a většina nápadů, které se dají v tomto subžánru vymyslet, už v nich byla použita. I proto jsou jim Mimozemšťané tak podobní. Vždyť staví na rychlošípáckých základech a pokouší se svézt na jejich úspěšnosti.
.
Prostě a jednoduše, Mimozemšťané (stejně jako Rychlé šípy) jsou comicsem o dobrodružstvích a neobvyklých zážitcích party mladých lidí, která by měla být tou vzácnou výjimkou z pravidla a vzorem vší ostatní mládeži. Tedy místo aby chlastali, kouřili a bezprizorně se potulovali ve znuděných skupinkách po městech a vesnicích, tak se snaží pěstovat své tělo a ducha, pomáhat ostatním lidem, chránit přírodu a provádět další podobné bohulibé skutky. V tom jim samozřejmě hlavně brání klasicky natvrdlí, nicnechápající a zatvrzelí dospělí, kteří si jako obvykle myslí, že sežrali všechnu moudrost a kdokoliv pod třicet je jasně pod jejich úroveň a k tomu ještě drzej spratek. Kromě nich pak Mimozemšťanům ještě komplikují život různé jiné ne-zrovna-výchovně-se-chovající party, jednotliví jejich vrstevníci, ba i obyčejné problémy a rozmary počasí, které se jim staví do cesty a které musí překonat.
V konečném výsledku je silná podobnost obou sérií způsobena i tím, že některé „mimozemské“ zápletky jsou vytaženy přímo z Rychlých šípů: podlý družinový vedoucí, který pomocí pomluv a očerňování u mírně mozek postrádajícího a neústupného dospěláckého vedoucího organizace, pod kterou Mimozemšťani spadají, dosáhne jmenování do jejich čela, pěkně je prohání a oni se ho pak musí zbavit (srovnej s rychlošípáckou zápletkou, kdy se totéž stane Tondovi Pírkovi v dětském domově). Přes to všechno jsou zde ale jisté rozdíly. Kromě časového a místního posunutí se v Mimozemšťanech už aktivně vyskytují dívky a takové ty „věci“ kolem nich, což byla, podle mého vydavatele, v té době naprosto skvělá věc (já mu věřím, protože jinak vůbec netuším jak to v tom 19. století chodilo :-))
Kromě toho jsou Mimozemšťané odlišní tím, že už se jednalo o plnohodnotné comicsové album, neomezené nutností dávkovat příběhy vždy po jedné straně jak to bylo u Rychlých šípů, a tak je vyprávění více rozmáchlé, plynulé, prostě víc comicsové (už to není strip na jednu stránku).Za tohle všechno pak mohl scénárista Jiljí Záruba, kterého doprovodil kreslíř Jiří Petráček (v Aréně kreslených příběhů pracoval na comicsu Mistr Looping a pro ABC loni kreslil Zkázu planety Země, pokračování kultovního Hlídače na Ikaru, který na začátku devadesátých let vycházel v Kometě). Jeho kresba je kvalitní a realistická (žádný Kačer Donald :-)), vždyť mají doprovázet „opravdový“ příběh a dodat mu punc co největší realističnosti (jak se taky od comicsu,který má vést mládež k dobrým mravům, očekává).
Když si pak vše výše řečené shrneme, lze dojít k závěru, že tento comics, ač na Rychlých šípech postavený, byl ve své době rozhodně zajímavým kouskem (ty holky byly jasný trhák) a i dnes by se těm mladším z nás mohl docela zamlouvat, neb se jedná o kvalitní ukázku klubáckého comicsu, který si své čtenáře najde jistě v každé době.
.
Prostě a jednoduše, Mimozemšťané (stejně jako Rychlé šípy) jsou comicsem o dobrodružstvích a neobvyklých zážitcích party mladých lidí, která by měla být tou vzácnou výjimkou z pravidla a vzorem vší ostatní mládeži. Tedy místo aby chlastali, kouřili a bezprizorně se potulovali ve znuděných skupinkách po městech a vesnicích, tak se snaží pěstovat své tělo a ducha, pomáhat ostatním lidem, chránit přírodu a provádět další podobné bohulibé skutky. V tom jim samozřejmě hlavně brání klasicky natvrdlí, nicnechápající a zatvrzelí dospělí, kteří si jako obvykle myslí, že sežrali všechnu moudrost a kdokoliv pod třicet je jasně pod jejich úroveň a k tomu ještě drzej spratek. Kromě nich pak Mimozemšťanům ještě komplikují život různé jiné ne-zrovna-výchovně-se-chovající party, jednotliví jejich vrstevníci, ba i obyčejné problémy a rozmary počasí, které se jim staví do cesty a které musí překonat.
V konečném výsledku je silná podobnost obou sérií způsobena i tím, že některé „mimozemské“ zápletky jsou vytaženy přímo z Rychlých šípů: podlý družinový vedoucí, který pomocí pomluv a očerňování u mírně mozek postrádajícího a neústupného dospěláckého vedoucího organizace, pod kterou Mimozemšťani spadají, dosáhne jmenování do jejich čela, pěkně je prohání a oni se ho pak musí zbavit (srovnej s rychlošípáckou zápletkou, kdy se totéž stane Tondovi Pírkovi v dětském domově). Přes to všechno jsou zde ale jisté rozdíly. Kromě časového a místního posunutí se v Mimozemšťanech už aktivně vyskytují dívky a takové ty „věci“ kolem nich, což byla, podle mého vydavatele, v té době naprosto skvělá věc (já mu věřím, protože jinak vůbec netuším jak to v tom 19. století chodilo :-))
Kromě toho jsou Mimozemšťané odlišní tím, že už se jednalo o plnohodnotné comicsové album, neomezené nutností dávkovat příběhy vždy po jedné straně jak to bylo u Rychlých šípů, a tak je vyprávění více rozmáchlé, plynulé, prostě víc comicsové (už to není strip na jednu stránku).Za tohle všechno pak mohl scénárista Jiljí Záruba, kterého doprovodil kreslíř Jiří Petráček (v Aréně kreslených příběhů pracoval na comicsu Mistr Looping a pro ABC loni kreslil Zkázu planety Země, pokračování kultovního Hlídače na Ikaru, který na začátku devadesátých let vycházel v Kometě). Jeho kresba je kvalitní a realistická (žádný Kačer Donald :-)), vždyť mají doprovázet „opravdový“ příběh a dodat mu punc co největší realističnosti (jak se taky od comicsu,který má vést mládež k dobrým mravům, očekává).
Když si pak vše výše řečené shrneme, lze dojít k závěru, že tento comics, ač na Rychlých šípech postavený, byl ve své době rozhodně zajímavým kouskem (ty holky byly jasný trhák) a i dnes by se těm mladším z nás mohl docela zamlouvat, neb se jedná o kvalitní ukázku klubáckého comicsu, který si své čtenáře najde jistě v každé době.
